V germánské Walhalle mají Rubense i několik Čechů
Cestování
Luboš Palata zvláštní zpravodaj MF DNES v Německu
Ten bílý mramorový chrám na vysokém svahu nad Dunajem vypadá, jako kdyby byl z jiného světa a jiné doby. Stavba v antickém stylu, jakoby přenesená přímo z aténské Akropole, působí mezi bavorským Řeznem a Pasovem nezvykle a impozantně a už z dálky láká k návštěvě.
Samotné jméno Walhalla vyvolává mrazení. Je v něm cosi honosně germánského, co působí na Čechy jako magnet a zároveň varuje před čímsi temně nebezpečným, co našlo za nacismu projev v teorii Němců coby nadřazené rasy.
Ludvík I. Bavorský, který na počátku devatenáctého století nechal tuto úžas budící repliku aténského Parthenonu na strmém břehu Dunaje postavit, neměl s nacismem nic společného. Proslul jako mecenáš umění, díky němuž se Mnichov stal evropským centrem kultury a jehož stavby patří k ozdobě bavorské metropole.
Žádná z nich ale nedosahuje velkoleposti Walhally, která se měla stát památníkem germánských velikánů a protějškem stejnojmenných dávných chrámů boha Ódina. Podobně jako u této předlohy, i bavorská Walhalla měla být památníkem hrdinů, nikoli však jen válečných, ale i hrdinů ducha.
Příchod k Walhalle, který vede zadem přes parkoviště a borovicovým lesíkem, příliš impozantní není. Chrám je sice mohutný a velkolepý, ale ten správný pohled se naskytne až na srázu nad Dunajem, ze strmě padajícího mramorového schodiště. Vyplatí se sejít pár desítek schodů dolů, neboť – popravdě řečeno – si jinak pohled na Walhallu moc neužijete. Ze strmosti, množství schodů a výšky srázu se člověku točí hlava a varovná cedule „Pohybujte se opatrně, došlo tu k úrazům“tu má své opodstatnění.
Češi mezi germánskými hrdiny
Hlava se vám trochu zatočí i při vstupu do hlavního sálu. Zlacený strop, do dokonalosti dotažené detaily novoantické výzdoby a krásný mramor. Všechno je velké, opravdu velké. U vchodu je pokladna, kde od vás chtějí čtyři eura, ale nejít dál by bylo šetření na nepravém místě.
Směsice bust a soch germánských velikánů, jež se podle rozhodnutí komise bavorské vlády stále doplňuje, je velmi zvláštní. Vedle osobností, jako je germánský vítěz nad Římany náčelník Arminius, němečtí císaři Fridrich I. Barbarossa nebo Ota I. Veliký či německý kancléř Otto von Bismark, jsou tu i jména nečekaná: třeba vlámských malířů Petera Paula Rubense, Antona van Dycka, švédského krále Karla X. Gustava či ruské carevny Kateřiny II.
A dokonce také i několik Čechů – Josef Václav Radecký z Radče, Albrecht z Valdštejna nebo Gregor Mendel. Podle mínění zakladatelů i dnešních správců Walhally totiž všichni patří do široce pojaté germánské kultury. Už za tohle zamyšlení, jak to vlastně ti Bavoři berou, návštěva Walhally stojí.