Prodej rumu nikdy nekolísá
Jindřichohradecká likérka Fruko-Schulz vyrábějící Tuzemák se zaměřila na Rusko.
Ať se děje, co se děje, jedna věc se nemění. Na pultech obchodů i ve špajzech domácností spolehlivě narazíte na lahev s červenou plachetnicí na oranžovém podkladu. Likérka Fruko-Schulz mezitím zažívala vzestupy i období krize. Poslední velkou událostí byl příchod ruských vlastníků.
Jindřichohradecký tuzemák je zkrátka českou stálicí. Neotřásla jím změna názvu ani problém, který firmu postihl v době metanolové aféry. „Tuzemák se pil, pije a pít bude,“věří Josef Nejedlý, ředitel společnosti Fruko-Schulz.
Historie podniku sahá až do konce 19. století. Tehdy vznikla firma Moritz Schulz, která vyráběla ovocná vína. Našlápnuto měla skvěle, ale pak přišla válka, znárodnění a od roku 1948 se vývoj zastavil.
Stabilní rum
Moderní historii začala likérka psát v devadesátých letech minulého století, kdy vznikla společnost Fruko-Schulz. V roce 2003 současný ředitel Josef Nejedlý a Vladislav Blecha odkoupili třicetiprocentní podíl od potomků restituenta Rudolfa Schulze.
Po celou dobu se výroba výrazně neměnila a neměnil se ani zájem o nápoj. „Rum je stabilní a jeho prodej nikdy nekolísá. Lidé ho používají v létě, v zimě, pečou s ním a na horách se z něj dělá grog. Je to univerzální lihovina. Po celou dobu se nezměnila receptura, výroba ani etiketa,“popisuje Nejedlý.
Jenom při vstupu do Evropské unie jsme dostali na výběr: změnit název, nebo recepturu. Rozhodli jsme se pro změnu názvu. Byli jsme naštvaní na naše vyjednavače, protože například Rakousko získalo výjimku,“vzpomíná Nejedlý. Tak vznikl název Tuzemák. Ve své pracovně má ředitel dokonce památeční plechový tubus u příležitosti rozloučení s původním pojmenováním.
Nápoj je náhražkou pravého rumu, která se v Evropě poprvé objevila v 19. století. Vůbec první do světa poslal Sebastian Stroh v roce 1832. Vyrábí se z potravinářského lihu a má většinou výraznější chuť než pravý rum. Hlavní součástí je ethylformiát, který je základem i pravého rumu. Jindřichohradecký závod je po Božkovu druhým největším výrobcem tuzemáku u nás.
Do produkce závodu zasáhla i metanolová aféra z roku 2012. Její okolnosti totiž tradičnímu výrobci alkoholu způsobily velké potíže. „Uvědomili jsme si, že i když budujeme 30 let podnikání, můžeme ze dne na den zavřít. V té době přišla nabídka na odkup firmy. Rozhodli jsme se ji přijmout. Původní impulz ale bylo to, že politická scéna nechtěla řešit černou výrobu lihovin v Česku,“uvádí Nejedlý.
Rusko exportu dominuje
Hlavní podíl vzápětí koupila petrohradská Ladoga. Ruský vlastník přinesl nové technologie, rozšíření sortimentu i snadnější přístup na východní trh.
Dnes firma vyrábí 25 druhů likérů, vodky či absinty. Ve svém katalogu má rovněž několik specialit. Například absint se zakázanou látkou tujon, který se do něj dostává z pelyňku pravého. U nás je podle Nejedlého povolených sedm miligramů na litr nápoje se sedmdesátiprocentním obsahem alkoholu. Jihočeská firma má prý speciální zakázku do Kanady, kde je obsah tohoto neurotoxického jedu až dvěstěnásobný.
„Dále děláme zubrovku, do níž se háže stéblo tomkovice vonné, které se říká zubří tráva. Vyrábíme i černou vodku z výtažku z rašeliny, máme ji patentovanou jako jediní na světě,“říká Nejedlý. Kvůli vztahům Ruska a Evropy tady před nedávnem ukončili výrobu šumivých vín, která se přesunula do Petrohradu.
Své výrobky vyváží Fruko-Schulz do 30 zemí světa. Jsou mezi nimi Tchaj-wan, Čína, Rusko, ale i státy západní Evropy a USA. Rusko nicméně jednoznačně dominuje. Export totiž tvoří 15 procent výroby a Rusko z něho absorbuje 80 procent. Domácí trh přináší tržby 400 milionů korun, zisky ze zahraničí vycházejí na 57 milionů korun bez spotřební daně. Na jihu Čech se na výrobě jedné z nejslavnějších lihovin u nás podílí stovka zaměstnanců.