Hodiny bijou pozpátku
Konkrétní a koncepční kulturní politika státu u nás prakticky neexistuje. Ani v zahraničí není kultura bezproblémová a bojuje o své místo. Na rozdíl od Česka tam ale existuje snaha tento problém aktivně řešit.
Zhlediska počtu kulturních zařízení a jejich programové nabídky, množství vydávaných knih, počtu pořádaných koncertů, českých filmových produkcí a hraných seriálů je naše kultura v dobré kondici. Podíváme-li se ale na ni z pohledu estetiky, kultivovanosti, a především budoucího vývoje, je její stav dle mého názoru nevyhovující. Ministerstvo kultury ČR, jako hlavní garant kvality a rozvoje kultury ve státě, ponechává klesající úroveň kultivovanosti obyvatel v mnoha případech na principu „ono to nějak dopadne“.
Nebude-li stát podporovat a částečně i usměrňovat kulturu, a to ve všech jejích formách, a nebudeme-li kultivovat děti a mládež všech sociálních skupin, nebudeme mít do budoucna kulturní společnost, což je velká hrozba pro demokracii.
Pro děti zdarma
Ministerstvo kultury (MK) nedokázalo doposud vygenerovat jasně definovanou kulturní politiku ani nedefinovalo společenské priority v kultuře.
Proč například chodí školy tak málo na divadelní představení a na výstavy do muzeí a galerií? Jak je možné do výchovných plánů škol zařazovat návštěvu výstavy nebo filmu v nákupním středisku? Proč není na školách všech stupňů atraktivnější výuka například přírodovědných oborů, když je tolik muzeí, galerií, planetárií, botanických parků a univerzitních muzeí? Kam konkrétně směřují dotace a granty ze státních zdrojů? Je umožněn vyšší odpočet z daní na kulturu? Jaké je postavení organizací v kultuře, a to především příspěvkových organizací? Jaké jsou konkrétní výsledky spolupráce MŠMT a MK v oblasti estetické výchovy? Není samotné MK v mnoha případech jen jakousi kulturní agenturou?
Oblast kultury je obrovská. Zaměstnává téměř dvě procenta z celkového počtu zaměstnanců v ČR, má výrazný vliv na rozvoj ostatních částí naší ekonomiky a obrovský vliv na veřejné mínění a turistiku, přes kterou je následně nejviditelněji významná pro národní hospodářství.
Navrhoval bych pro následující období vybrat alespoň některá základní témata k řešení.
Především je nutné zpřístupnit kvalitní kulturu a národní tradice všem dětem a studentům zdarma. Je nutné vytvořit zcela konkrétní program spolupráce kulturních institucí, především divadel, knihoven, muzeí a galerií se školami všech stupňů. Plánovitě dostat děti a mládež do kulturních institucí. Zavést podle vzoru zahraničních zkušeností projekt „poukázky na kulturu“pro základní a střední školy. Jedná se o jednu z nejoptimálnějších forem, jak dostat každého žáka a studenta několikrát v roce do kulturní instituce na kvalitní a zároveň zajímavý a výchovný projekt, a to v rámci plánované výuky a zdarma. Podstatné je, že náklady nese plně stát, který je i garantem kvality akce. Učitel je zase garantem výběru akce.
Doporučoval bych také, aby se ministerstvo kultury změnilo na metodickou a koncepční instituci s jasnými vizemi.
Během posledních deseti let se ministerstvo stalo jakousi agenturou přenášející informace převážně na své příspěvkové organizace, ale postrádáme práci metodické instituce, tvůrce kvalitních celonárodních koncepcí pro kulturu. Stávající koncepce státní kulturní politiky je dle mého názoru plná obecných formulací a doporučení bez konkrétních a jasných úkolů, a pokud už jsou konkrétněji uvedeny, tak se podle četných názorů stejně neplní v termínech, s výjimkou církevních restitucí. Osobně bych se přimlouval za snížení počtu zřizovaných PO na MK tak, aby ministerstvo řídilo jen celonárodní instituce. Velkou výzvou je i problematický návrh nového Památkového zákona, který, bude-li v této podobě schválen, se bude obtížně prosazovat v reálné praxi. Naopak jsou dle mého názoru velmi kvalitně vnitřně řízeny jednotlivé podřízené instituce, a abych byl upřímný, máme po několika letech opět výrazně kulturně založeného ministra.
Kultura a turistika
MK musí sehrát zásadnější roli ve vývozu české kultury. Mnohé kulturní instituce mají zájem o spolupráci se zahraničními institucemi, ale nejsou schopny se bez podpory státu dohodnout. Jednak jde o otázku garancí a pojistek za výpůjčky sbírkových předmětů a jednak o zajištění kontaktů na barterové kulturní projekty. Propagace českého filmu a literatury je velmi malá, například České literární centrum má daleko menší finanční rozpočet než obdobné aktivity ve srovnatelných státech Evropy. Vývoz naší kultury by měl být masivnější, jedná se o jednu z nejlepších forem podpory turistického ruchu v současnosti.
Dalším tématem je zákon o národních institucích v kultuře. MK musí zcela přesně definovat, co je národní zájem ČR v oblasti kultury, a především kulturního dědictví. Měli bychom si stanovit rozsah sítě národních kulturních institucí. Jako funkční se jeví zcela nový zákon o národních institucích ČR. Vlastní zákon by zajistil těmto institucím apolitičnost, způsob nadstandardního dlouhodobého financování a významnější míru samostatnosti v řízení a rozhodování.
Budovat hrdost
Je třeba vyřešit dlouhodobou finanční a personální stabilitu kulturních institucí. Při vysoké zaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných lidí v této sféře je průměrná mzda na 80 procentech celostátního průměru, a to je číslo výrazně navýšeno o nadstandardní platy v tvůrčím odvětví kultury, jako je architektura a design. Podle podkladů ze statistik EU vyplývá, že kultura jako hlavní hnací síla turistiky v Evropě představuje 5,5 procenta HDP Evropské unie, lze tedy odvodit, že v ČR to bude obdobné. Je nutné opravdu docílit financování kultury na úrovni alespoň jednoho procenta HDP, ale plánovitě a na zcela konkrétní činnosti a mzdy.
Uvědomíme-li si, kolik odvětví je na kulturu navázáno, kolik zaměstnává zprostředkovaně lidí, je opravdu nedůstojné, jakým způsobem je dlouhodobě podfinancována.
Doporučoval bych též zřídit poradní orgán předsedy vlády pro oblast kultury. Orgán, kde by se projednávaly a koordinovaly významné projekty v oblasti kultury, například k výročím. V zahraničí mají s tímto způsobem velmi dobré zkušenosti. Předsedou komise by měl být ministr kultury.
Stát musí rovněž budovat národní hrdost u mladých lidí. Můžeme se sice stále ubezpečovat, že rodina je ve výchově dítěte nezastupitelná, ale v dnešní době na to nelze spoléhat. Měli bychom dát více finančních prostředků na tento účel, na vytváření moderních výukových kulturních programů. Příkladem nezáživného pořadu pro mladé je například v České televizi pořad Historie.cz – to není o kvalitě pořadu, ale o způsobu prezentace. Nelze přece mladé lidi nechat jen tržní kultuře. Projekt by měl zahrnovat především podporu filmové, literární a divadelní tvorby ve vazbě na výukový program škol.
Existuje mnoho dalších problémů. Chybí například koncepce sbírkové činnosti pro muzea, není dořešen autorský zákon, není realizován registr muzeí a galerií, není vyřešeno financování velkých divadel a filharmonických orchestrů, není vyřešeno dlouhodobé investiční financování příspěvkových organizací, uložení archeologických sbírek, neřeší se daňové úlevy pro mecenáše v kultuře, způsoby propagace ocenění v kultuře, množství problémů mají malá divadla a živá kultura, které jsou bytostně závislé na koncepční grantové politice.
Jak napsal kdysi Jiří Suchý – „Hodiny bijou pozpátku“. Nás to stejně dožene, minimálně na našich dětech a vnucích.