Langweil zachránil tvář zmizelé Prahy
Tvůrce papírového modelu zemřel před 180 lety v bídě. Slavné dílo odkoupil král Ferdinand V.
Jan Bohata redaktor MF DNES
I do zmizelého pražského ghetta anebo k nedokončené svatovítské katedrále lze vyrazit na objevný výlet. Umožňuje to jeden z nejatraktivnějších exponátů v sálech Muzea hlavního města Prahy (MHMP), Langweilův model metropole. Jeho tvůrce Antonín Langweil, sluha univerzitní knihovny, zemřel 11. června 1837. Dožil se pouhých pětačtyřiceti let.
Když může mít Paříž svůj model, proč ne královské hlavní město Praha? Právě zmenšenina francouzské metropole od Symphoriena Carona inspirovala Langweila k jeho jedinečnému dílu. Šlo o jeho vlastní rozhodnutí, sám si zajišťoval veškerý potřebný materiál. Mecenáše neměl, k dílu zasedal ve volném čase a za své peníze. „Dílo započal v den svých pětatřicátých narozenin 13. června 1826. Kromě nadšení měl k práci na modelu dobré školení, umělecké i technické,“popsala zrod modelu jeho kurátorka Kateřina Bečková. Tvůrce si pro své ztvárnění Prahy jako základní materiál zvolil papírovou lepenku a dřevěný základový rám. Jednotlivé stavby v ulicích papírového města autor ručně vykresloval a koloroval.
Langweilovi se na 20 metrech čtverečních modelu podařilo zachytit dnes nenávratně zmizelou tvář hlavního města včetně jedinečných detailů. Model zobrazuje historické jádro Prahy v podrobné podobě, jakou mělo před sto padesáti lety. „A to včetně stovek zbořených domů bývalého Židovského Města a Starého Města. Více než dva tisíce budov je na barevném modelu zachyceno v měřítku 1:480, se všemi detaily výzdoby fasád i podrobnostmi dvorů, zahrad a hospodářské zástavby nitra domovních parcel a přilehlých pozemků,“uvedla Šárka Máchová z MHMP.
Podobu života v Praze v první třetině 19. století dokreslují detaily, jako jsou složené sudy, zabijačka, oprýskané fasády či slepá a rozbitá okna.
Oceněn zůstal chudý
Práce na modelu se pro Langweila stala posedlostí, trpělivě a soustředěně na něm pracoval 11 let. Během té doby Pražané rozpracované dílo viděli pětkrát a diváky nadchlo. Záplavy chvály Langweila sice potěšily, to potřebné, peníze, mu však nepřinesly. A těch se otci pěti dcer zoufale nedostávalo. „Své neobvyklé zálibě věnoval veškerý volný čas i finanční prostředky. Přestože byl model již ve své době obdivován mnohými vzdělanci, sponzora nenašel,“uvedla Kateřina Bečková.
Langweil si k hubenému platu univerzitního knihovního sluhy přivydělával různě. Pro bohaté aristokraty vytvářel papírové modely jejich paláců. Do dnešních dnů se dochovaly tři. Za honoráře kreslil i miniatury bohatých patricijů. O finanční podporu požádal i císaře a českého krále Františka I. po jedné z jeho návštěv Prahy. Marně, od stárnoucího vladaře se pomoci do své smrti nedočkal. „Zemřel v bídě a početné rodině zanechal jen dluhy a nedokončené dílo, jehož cena se tehdy zdála velmi problematická,“vysvětlila Šárka Máchová. Vdově zbylo devět beden s modelem. Pomocnou ruku jí podal nástupce Františka I., Ferdinand V., poslední český korunovaný král. Langweilovo dílo vykoupil a za symbolických podmínek ho daroval Vlasteneckému (Národnímu) muzeu.
Ostatně, nebylo to poprvé ani naposledy, kdy se Ferdinand V. v Praze prezentoval jako mecenáš. „Přispíval na různé vlastenecké podniky, nakupoval obrazy pro pražskou obrazárnu i sbírkové předměty pro Národní muzeum,“popsal monarchovy dobročinné aktivity historik Vít Vlnas.
Více než sto let strávil Langweilův model v depozitáři či Lapidáriu Národního muzea. V polovině 50. let
20. století se přestěhoval do sbírek MHMP. Potvrdilo se, že autor odvedl znamenitou práci, model byl i po letech ve výborném stavu.
V 60. letech prošlo Langweilovo dílo komplexní rekonstrukcí. „V současnosti je v prachotěsné vitríně, je třeba dbát o přiměřené osvětlení,“popsala aktuální stav modelu Kateřina Bečková.