Lištičky up, nutrie down a morální kýč
Korekce Miroslava Koreckého, komentátora MF DNES
Ke kterému zákonu vystoupí u nás v parlamentu padesátka poslanců? Která norma je tak unikátní, že se k jejímu autorství přihlásí stejný počet zákonodárců, takže si nad ní podají ruku pravicový ďábel Kalousek, levičák Sobotka, umírněný soudruh Dolejš i věřící absolvent marxismu-leninismu Komárek?
Nechte se poddat, je to titěrná novela zákona na ochranu zvířat proti týrání, zvíci jedné strany A4. Ba co jedné strany, důležitá je tam vlastně jediná věta: „Zakazuje se chov a usmrcování zvířat výhradně nebo primárně za účelem získání kožešin.“Zákon se fakticky týká jen tří živočišných druhů, lišek stříbrných, lišek polárních a norků amerických. A postihne pouze devět u nás existujících chovů. Hle: toť politický hit minulého týdne.
Glosoval jsem tento zákon v sobotním Zápisníku z Malé Strany v tom smyslu, že také selátka, kuřátka či telátka jsou k pomilování a že třeba nutrie, jichž se tento zákon netýká, asi málo lobbovaly na správných místech v parlamentu. A pak jsem v pondělí půl dne nedělal nic jiného, než odpovídal na smršť kritiky čtenářů, že bagatelizuji hluboký etický problém.
Ty etické hlubiny snad pomůže dokreslit připomenutí anabáze tohoto zákona. Pozornost vzbudil hned na začátku, ale dlouho se čekalo, že spadne pod stůl. Pak ale kolem něj udělala kampaň Česká televize, pouštěla poslancům záběry ze zabíjení kožešinatců a tlačila je ke změně názoru. Paralelně s tím pod okny parlamentu aktivisté a poslanečtí populisti vysedávali v kleci. Když si k tomu přičtete, že jsou za čtyři měsíce volby, bylo jasné, jak to dopadne. Kdo by se zrovna teď chtěl nechat vláčet stokou, když jde jen o pár lišek, norků a několik málo podnikatelů?
Jenom devět poslanců si trouflo hlasovat proti a klobouk dolů před lidmi jako Miroslava Němcová, kteří dokázali v záplavě patosu argumentovat racionálně: Týrání jakýchkoliv zvířat je nepřijatelné, ale na to už tady přece zákon existuje. Všechno ostatní byl jenom morální kýč, kombinovaný s obtížně hledanou, protože velmi individuálně vnímanou hranicí, co je ve vztahu ke zvířatům ještě přijatelné.
Je univerzální dělící linií fakt, jestli zvíře zabijeme také kvůli masu, anebo jen kvůli kožichu? Jeden kolega z redakce to ironizoval na Facebooku slovy, že projevem úcty ke zvířeti je zabít ho spíš kvůli kožešině, protože kožich vydrží desetiletí, zatímco řízek jen pět minut. Má nutrie prostě smůlu, že se její maso někdo neštítí jíst? V čem je nemorálnější zahřát si tělo než si zahřát žaludek? Ano, jistě, hřát se můžete i v hubertusu, ale se stejnou logikou vám bude vegetarián tvrdit, že guláš ze sójového masa je k nerozeznání od hovězího.
Prý estetické důvody k zabíjení zvířat nestačí: takže zakážeme Konvičkovi, aby si píchal motýly a brouky do vitrínky, anebo bude muset napřed sníst jejich maso? Pro někoho je etické hovězí a skopové, nikoli už ale telecí a jehněčí. Pro jiného je za čarou husí lahůdka foie gras, jiný by nezabil (a nesnědl) psa, další může brát úkorně i to, že včelám bereme med. A ukázal někdo poslancům pro srovnání záběry z průmyslových jatek, proti nimž je možná zplynování norků ještě relativně humánní záležitost?
Takže zkusme zchladit hlavy a vynechat ta vzletná slova o morálce. Dobře načasovaná agresivní kampaň prostě pro tuto chvíli stanovila jako konvenci to, že u nás lišky a norky kvůli kožichům nechováme. A že kdo chce pravý kožich, koupí si ho z dovozu. Nic více, nic méně.