Kvóty neplní většina EU, my to ale dali na papír
„Některé vládní strany měly potřebu říci svým voličům, že my se husitsky postavíme proti všem,“říká lidovecký europoslanec Pavel Svoboda.
Nejdůležitější otázky dalšího vývoje Česka jsou závislé na našem postavení v EU a na tom, kam se Unie sama vydá. Čeští voliči to bohužel nechápou, varuje dále europoslanec, který je současně předsedou právního výboru Evropského parlamentu.
Co znamená rozhodnutí Evropské komise začít s Českou republikou soudní řízení kvůli nedodržení závazku převzít z Itálie a Řecka uprchlíky podle stanovené kvóty?
Komise shromáždila dostatek materiálů, které ji vedou k závěru, že Česká republika neplní své závazky, a rozjíždí proces, který má nejdříve předsoudní fázi, kdy budeme vyzváni k plnění závazku. Pokud se stát výzvě nepodřídí, pak přichází odůvodněné stanovisko, které už může sloužit jako základ žaloby před Evropským soudním dvorem. Tam je opět nějaká lhůta, kdy může stát své závazky splnit. A když k tomu nedojde, tak Evropská komise může zahájit řízení před soudem. Soudní dvůr, pokud ho žalovaný stát nepřesvědčí o opaku, konstatuje, že unijní země porušila evropské právo.
A kdo stanoví pokutu, která nám prý za toto porušení hrozí?
Členský stát má i potom čas, aby se podřídil rozhodnutí soudu. A teprve když tak neučiní, tak to jde znovu k soudu a ten už stanoví výšku pokuty a také penále. To se odvíjí od délky a závažnosti porušení.
Kolik má tedy Česká republika času na to, aby usnesení vlády, že už žádné uprchlíky podle kvót nepřejmeme, změnila, a vyhnula se tak nějaké drastické pokutě?
Půjde zřejmě o víc než rok, průměrné řízení o porušení trvá přibližně jeden a půl roku, půl roku trvá ještě předžalobní fáze, pak je ještě nějaký čas na podřízení se rozhodnutí. Kdyby to celé trvalo například tři roky, tak bych se nedivil.
Není však celý spor s Bruselem vyvolán úplně zbytečně? Slovensko, které nepřijalo víc uprchlíků než Česko, se dokázalo postihu Evropské komise vyhnout.
Samozřejmě, že je to zbytečné. Kvóty neplní naprostá většina členských států EU. To jenom my pociťujeme potřebu populisticky ještě přijímat vládní usnesení. Je před volbami a některé vládní strany měly potřebu říci svým voličům, že my se husitsky postavíme proti všem.
Lidovci mezi ně nepatří? Jak hlasovali lidovečtí ministři v případě onoho zmíněného usnesení, že už žádné uprchlíky na základě kvót nepřijmeme?
Lidovečtí ministři se zdrželi.
Podle vás stačilo, podobně jako Slovensko, letos přijmout doslova několik uprchlíků z Řecka, a bylo by po problému?
My jsme navíc, hlavně tím, že jsme usnesením vlády potvrdili Evropské komisi písemně, že nikoho nepřijmeme, už v podstatě nedali Bruselu šanci, aby nás do té skupiny zemí, s nimiž bude zahájeno řízení, nezařadil.
Prostě jsme si to takříkajíc vykoledovali?
Přesně tak.
Evropská unie zažila v posledních dnech dvoje volby, ve Velké Británii a ve Francii, které mohou pozměnit osud Evropy. Může překvapivý výsledek britských voleb znamenat, že brexit nakonec nebude?
To nepovažuji za pravděpodobné. Ale určitě to na britské straně prohloubilo chaos. Doufejme, že se 19. června podaří zahájit jednání Unie s Velkou Británií o jejím odchodu. Ovšem s jakým mandátem tam Britové přijdou, to je ve hvězdách. Problém je, že premiérka Theresa Mayová má po volbách ještě horší pozici než před nimi. Při vyjednáváních s EU bude muset brát v potaz i ty nejradikálnější protiunijní politiky ve své konzervativní straně, protože jí půjde doslova o každý poslanecký hlas. A to jí nedává téměř žádné vyjednávací pole v rozhovorech s Unií, což je další komplikace, ze které nemůžeme mít radost. Ani tu škodolibou.
Zatímco britské volby jednání Londýna s EU zkomplikovaly, mohou volby francouzské, v nichž hnutí prezidenta Emmanuela Macrona zamířilo k jasné většině v parlamentu, mnohé zjednodušit a ulehčit plánovaný reformní restart Evropské unie?
Máme před sebou ještě druhé kolo, ale je pravda, že jeho výsledek je tak trochu předurčen. Ano, pro francouzsko-německý motor Evropské unie je to dobrý výsledek. Ale u pana prezidenta Macrona mám stále některé otazníky, protože dokáže šikovně spojovat proevropskou rétoriku a francouzský protekcionismus. Takže bych byl opatrný a počkal na konkrétní plody jeho práce.
Vraťme se zpět do České republiky. Co si jako lídr KDU-ČSL ve volbách do Evropského parlamentu a bývalý místopředseda strany myslíte o nedávno uzavřené koalici lidovců se STAN? Není to moc velké riziko, když získání nutných deseti procent pro vstup do parlamentu je pořád v pásmu statistické chyby?
Samozřejmě, že je to risk. Ale výzkumy, které máme k dispozici, nám říkají, že se to povede. Navíc nás k tomu nutí celková politická situace. Možnost, že může být nejsilnější ANO Andreje Babiše, a to s vysokým procentním ziskem, a bude moci vstoupit do různých, velmi nežádoucích povolebních koalic, vyvolává potřebu vzniku další silné alternativy. A tu se spolu se STAN snažíme vytvořit. I proto, že jinak bychom se s velice obdobným programem přetahovali o stejné voliče.
A nebylo by logické, abyste udělali trojkoalici i s TOP 09, s níž obě vaše strany tak dobře spolupracují právě tady v Evropském parlamentu, kde máte společný poslanecký klub?
STAN od nich právě odchází, protože si chce budovat vlastní značku, takže asi ne.
Ale kdyby všechny tři strany šly dohromady, tak máte šanci ne na deset procent plus, ale možná na dvacet procent voličských hlasů, možná i na víc.
Tato varianta na stole nikdy nebyla.
Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek ji ovšem před časem navrhl, a vy jste ji odmítli. Je tím důvodem, proč je TOP 09 pro vás nepřijatelná, právě osoba pana Kalouska?
U té nabídky jsem nebyl, ale pro mnoho našich členů je pan Kalousek velkou překážkou.
Je dvojkoalice KDU-ČSL a STAN nejvíce proevropskou silou, která se snaží dostat do parlamentu a má reálně šanci uspět?
Nevím, jestli umíme měřit proevropskost, TOP 09 je také velmi proevropskou stranou. Ale spolu s nimi jsme na tom čele.
Bude hrát téma Evropské unie a role Česka v ní podstatnou roli při podzimních parlamentních volbách, nebo to české voliče nezajímá?
Zahraniční témata, a Evropská unie je bohužel u nás vnímána jako zahraniční téma, doposud nebyla hlavními otázkami voleb do českého parlamentu. Vzhledem k tomu, že ustupuje i téma migrace, tak si myslím, že hlavními tématy bude zase například zaměstnanost, sociální otázky a podobně.
Není to podle vás jako unijního politika špatně?
Je, protože všechny velké politické výzvy mají evropský rozměr. A proto bychom se měli bavit i ve volbách o tom, jestli chceme být v Evropské unii v tom jádře, které bude tyto věci řešit a rozhodovat o nich, nebo někde na okraji.
Berete hnutí ANO jako proevropskou stranu, nebo vzhledem k některým výrokům Andreje Babiše jako stranu přinejmenším euroskeptickou? Není EU jedna z bitevních linií, kde by ke střetu mezi vámi a ANO mělo před volbami dojít?
Ano, měla by to být jedna z velkých otázek voleb, ale doposud evropská témata nikdy volbám nedominovala, takže jsem pesimista v tom, že by se tak mohlo stát nyní.
A nemůže se nám po volbách stát, že někdo, kdo je vyhraje, vyhlásí referendum o vystoupení z EU a my najednou budeme z Unie nebo na jejím úplném okraji, aniž bychom o tom před volbami byť jen uvažovali?
Samozřejmě. Petr Pithart mluvil už před řadou měsíců o račím pochodu Čechů, který zahrnuje i vztah k evropské integraci. Nedělo by se to zřejmě nějakým jedním dramatickým krokem, ale plíživě. Ale i to už z naší historie známe a víme, že takto můžeme dojít i k velmi špatným koncům.