Od syrských hranic k evropské medaili?
Zažila úžasnou sezonu. Potáhne Petra Kulichová i národní tým?
Matěj Tomíček reportér MF DNES
Petra Kulichová si právě ve svém bytě v turecké Adaně balila tašku na trénink, když uslyšela ohromnou ránu. Bylo krátce po osmé ráno .... Před nedalekým sídlem guvernéra zrovna vybuchlo auto. Exploze vyrazila okna, poškodila šest podlaží a poničila fasádu.
Tehdy v listopadu zemřeli po teroristickém útoku v pátém největším tureckém městě dva lidé a dalších třiatřicet bylo zraněno.
„Byl to pro mě šok. Trénink nám zrušili, neměli jsme vycházet z domu a já přemýšlela, jestli tam neskončím. Chtěla jsem co nejrychleji odjet domů,“přiznala dvaatřicetiletá basketbalistka.
V Adaně ale neskončila, domů neodjela, nenechala si teroristy diktovat, kde ve své kariéře bude hrát.
„Hodně rychle ty pocity nakonec v Adaně přešly. Prostě na takové věci nesmíte myslet, pokud chcete hrát basket v těchto zemích,“říká Kulichová.
Hrála i 45 minut za zápas
Sama v Turecku kroutí už čtvrtou sezonu. Nejprve hrála za Besiktas Istanbul, pak se přesunula do Galatasaraye, ve kterém ale nedostávala slíbenou výplatu.
I proto sáhla po městě, které je jen 200 kilometrů vzdálené od třaskavých syrských hranic.
„Ale že bych se tam bála jít? Vůbec ne, nepřipouštěla jsem si, že by se mohlo něco stát,“tvrdí.
Po teroristickém útoku tým opustilo několik hráček, Kulichová ale zůstala a stala se oporou. I přesto, že byla cizinkou, na dresu nosila kapitánské céčko, kvůli úzkému kádru zažila i zápas, ve kterém 45 minut neslezla z palubovky, než Botasspor vyhrál v prodloužení. Ve stejném zápase dosáhla také na u žen neobvyklý triple double – 19 bodů, 11 doskoků a 10 asistencí.
Po sportovní stránce prožila úžasnou sezonu. „Ale skončily jsme deváté a těsně nepostoupily do play-off,“mrzelo ji.
Tak trochu i proto se po necelých třech letech vrátila do reprezentace.
Mám znovu chuť do basketbalu
S národním týmem zažila zlaté časy – je mistryní Evropy z roku 2005, má i světové stříbro z před sedmi let, kdy byla v Karlových Varech zvolena také nejlepší blokařkou turnaje.
V roce 2014 dala ale po mistrovství světa národnímu týmu vale.
Roky, kdy neustále pendlovala mezi reprezentací a klubem, ji až příliš vyčerpaly. „Ale teď mám znovu chuť do basketbalu. Navíc je mistrovství u nás doma a já chtěla dát reprezentaci přednost před volnem,“vysvětluje.
Proto, když jí Lubor Blažek, sportovní ředitel národního výběru, loni na podzim zavolal, ani na chvíli nezaváhala. „Jasný, přijedu,“vyhrkla hned.
Najde tureckou formu?
Už v přípravě na šampionát se tak trochu čekalo, že to bude ona, kdo tým potáhne. Kulichová ale jako kdyby hledala svou „tureckou“formu. „Nevím, čím to je. Mám za sebou super sezonu, a když teď vidím, jak hraju… Je to ale i tím, že ještě nejsme sehrané,“myslí si.
V Hradci Králové, kde Češky zítra proti Ukrajinkám evropský šampionát zahájí, je skoro doma, vždyť pochází z nedalekých Pardubic. Povzbudit ji tak do hokejové haly přijede rodina i kamarádi.
„A my budeme spoléhat na její délku u koše,“říká trenér národního týmu Ivan Beneš o 198 centimetrů vysoké pivotce. „Myslím, že se zlepšila i ve střelbě ze střední vzdálenosti a věkem i zkušenostmi by měla spolu s Kateřinou Elhotovou a Ilonou Burgrovou tým řídit.“
Právě ony jako jediné z letošního kádru zažily stříbrný šampionát v roce 2010.
Ví, jaké to je, pobláznit celou republiku basketbalem.
„A myslím, že je to možné i letos. Jen to lidem musíme vrátit na hřišti,“uvědomuje si Kulichová.
Zažije po sedmi letech podobnou euforii?