Volební pravidla jsou paskvil, míní politici

Tak třeba první sporný bod. Ministr či premiér využije k cestě na volební akci vládní limuzínu. Je to náklad kampaně?

„Pokud jede na stranickou akci, neměl by k tomu využívat vládních prostředků,“říká člen vedení úřadu Jan Outlý. Strany si myslí opak.

„Já si nejsem jistý, že tento výklad je správný,“oponuje mu předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

Bohaté hnutí ANO už přemýšlí nad tím, jestli limit nepřešvihne, protože jenom třeba tisk volební knihy „Andrej Babiš – O čem sním, když náhodou spím“v nákladu 100 tisíc výtisků přijde na miliony.

„My si odsouhlasíme sporné věci a odešleme dotazy na úřad,“reagoval druhý muž ANO Jaroslav Faltýnek. Ten třeba neví, jestli skutečně musí vyúčtovat všechny náklady na Babišovy volební výjezdy do regionů. Když se někde ubytuje či nají, je to náklad na kampaň?

Když některá strana zákon poruší, dostane pokutu. Sankce se pohybují od 10 tisíc korun až do půl milionu. Speciální sankce následuje po překročení stropu 90 milionů korun. Pak pokuta činí až 1,5násobek toho, oč byl limit překročen.

Varování ze Slovenska

Limity volebních kampaní platí už nějaký čas na Slovensku a třeba hnutí KDH dostalo podle svého bývalého generálního sekretáře Emila Muchy pokutu 10 tisíc eur. Neohlídalo hotovostní vklad na transparentní účet, který je na Slovensku zakázaný.

Strana musí takové vklady dárcům vracet a KDH to i u většiny dárců splnila. Jen pár vkladů omylem přehlédla a úřad byl nekompromisní.

Slovenský příklad ale také ukázal, jak snadno lze zákon obejít, když se chce. Strana klidně může celý balík peněz svěřit jedné reklamní agentuře jako položku „kampaň“jedním bankovním příkazem. Ta už pak do svojí „kuchyně“nemusí nikoho nechat nahlížet. Na Slovensku to tak některé strany udělaly.