Radka Třeštíková zrcadlí nekonečno lidských vášní
Ty čtyři písničky nás vyšly asi jako dvě až tři desky v Česku. Ale své finance ovládáme sami a dva roky jsme si na to šetřili. Vtáhne a pohltí. Tak by se dal stručně charakterizovat román Radky Třeštíkové Osm. Bude to bestseller, o tom není pochyb: už autorčiny Bábovky byly bestsellerem a nová knížka má všechno co Bábovky a možná ještě něco navíc.
Bez příkras i obalu
Žánrově je to trochu detektivka, zároveň kniha humorná i romantická se správnou dávkou erotiky i thrilleru. Ale hlavně příběh lidí, jejich života a vášní v kulisách současnosti rámované písničkami Barbory Polákové, filmem Hledá se Nemo, politikou Zemana či Hollanda, řešením xenofobie, sbíráním lajků na Instagramu a cestováním s Airbnb.
Spisovatelka i ve svém čtvrtém díle prokazuje, že má osobitý, čistý, chytlavý až hypnotický styl s milým vtipem, něžnou nadsázkou i jadrným slovníkem. Že je mistryní zkratky stejně jako dlouhých souvětí. Že se nebojí žádných tabu a umí je vylíčit přímě, trefně, stroze, bez příkras a obalu. Její vyprávění je spontánní proud vědomí, psychologie postav a vztahy jsou jí vlastní. Vše je naprosto pochopitelné, každá změna nálady a jednání logické, každá emoce má své opodstatnění stejně jako činy, které se ovšem nezbedně často rozcházejí s myšlenkami, a v tom je ta psina, jak říká Holden Caulfield z Kdo chytá v žitě.
Skvělé pozorovatelce, která umí postřehy věrně zprostředkovat, stačí pár řádků, drobný dialog, vnitřní myšlenkový pochod, popis několika gest – a stojí před námi člověk se všemi vnitřními dramaty, touhami, vášněmi, slabostmi i traumaty.
Zároveň umí být tajemná, ve správnou chvíli něco prozradit, navnadit, překvapit. A tak jsou její postavy každá jiná, ale zároveň jsou si trochu podobné. Všechny mají své klady a zápory, každý je svým způsobem úžasný i trochu blázen, ale to spisovatelka nehodnotí. Jako by každou svou postavou žila a jen ji lehce, bez námahy zachycovala, Když se vyprodal první koncert. Navíc si uvědomíte, že vás ti lidi mají asi fakt rádi. Ono se tu žije v zajetí festivalů, kde je pod pódiem deset tisíc hlav, a pak jedete klubové koncerty, jste zpátky v realitě a hrajete pro pět set lidí. Což dneska není náš případ, ale nikdy nevíte. Přízeň publika je vrtkavá. Myslím si, že být rockovou hvězdou a hrát na vyprodaném fotbalovém stadionu je snem každého kluka, který vezme jako by se před ní rýsovaly postupně naprosto uvěřitelné bytosti se svou minulostí, současností i budoucností, a jakkoli se to zdá neuvěřitelné, vše dává smysl.
Třeštíková v knize Osm plní roli malíře, který tu a tam načrtne pár obrysů na plátno, míchá barvy, někde se chvíli věnuje detailu – a člověk dychtivě čeká na každý tah štětcem, každý díl skládačky záhady, kdo postřelil hrdinku a proč vlastně. Zároveň je tento čin okrajovou záležitostí, spíše jako bonus k postupnému rozkrývání motivů a příběhů protagonistů, oběti, podezřelých i vyšetřovatelů, které jsou samy o sobě dostatečně zajímavé.
Přeházený sled událostí nutí knihu doslova spolykat na posezení. Autorka systematicky dávkuje nejen části vyprávění, ale i střípky charakterů hrdinů a jejich tajemství, Naši fanoušci vědí, jestli na koncertech děláme, nebo neděláme politické mítinky. Přijedou na kempy, Agrofert tam má stánky s jídlem, tím to začíná a končí. Politiku si necháváme na doma. My chceme fanoušky prostě jen bavit. přitom neztrácí ani na chvíli svižné tempo.
Od happy endu k dramatu
To brzdí snad jen krátké nepřekládané pasáže ve francouzštině, španělštině či švédštině, které sice do děje zapadají a dají se odvodit, na druhou stranu nedočkavého perfekcionistu neznalého těchto jazyků mohou zbrzdit manipulací se slovníkem či překladačem.
A přestože je celého příběhu přesně tak akorát, vše se rozplete, zvědavost nasytí a svým způsobem happy end zároveň otevírá možné budoucí drama. Největší smůla je, že zatím končí a není co hltat dál.