Lvíčata jsou na lovu

Skepse, překvapení, naděje.

David Čermák reportér MF DNES v Polsku

y obrázky si asi vybavíte. Nabitý stadion, hlasité fandění a potlesk z tribun, obrovské nadšení jen z otevřeného tréninku. Před pěti lety ožila fotbalem polská Vratislav, kde se během Eura usadil český národní tým.

Teď něco podobného, jen v menším měřítku, zažívají reprezentanti do 21 let.

V Tychách, kde odehrají všechny tři zápasy základní skupiny, je na úvodním tréninku vítala zhruba tisícovka místních. Lvíčata, jak se jednadvacítce tradičně přezdívá, rozdávala podpisy a užívala si pozornost vstřícných hostitelů, kteří berou Čechy jako kamarády a v žebříčku oblíbenosti je mají hned za vlastním výběrem.

„Paráda. Byli výborní. Po každé dobré akci zatleskali,“žasl záložník Michal Sáček. „Dost pro nás znamená, že tu máme takovou podporu,“přidal se obránce Stefan Simič.

A to ještě na zápasy jistě dorazí spousta českých fanoušků, protože město leží jen 60 kilometrů od hranic: z Prahy se sem vlakem dostanete za necelých pět hodin, z Ostravy dokonce jen za hodinu a čtvrt. Kdepak, v Tychách rozhodně ticho nebude.

V přívětivém prostředí začíná pro české talenty turnaj, který mnohým může změnit život. Mistrovství Evropy, přehlídka největších nadějí kontinentu, vypuklo včera. Češi startují zítra v 18 hodin. A pěkně zostra, proti Němcům, hlavním adeptům na zlato.

Kromě toho číhá v záludné skupině ještě silná Itálie a nevyzpytatelné Dánsko. Zřejmě přes tyhle dva soupeře by mohla vést cesta za postupem do semifinále, který vybojují jen vítězové tří skupin a nejlepší tým z druhých míst.

Tím, že se turnaj rozšířil z osmi na dvanáct týmů, je cesta mezi nejlepší čtyři ještě komplikovanější než dřív.

V silné konkurenci to bude velká dřina a téměř nadlidský úkol, o medaili bychom snad ani neměli hovořit, ale tahle jedenadvacítka už dokázala, že překvapit umí.

Když před dvěma lety vstupovala do kvalifikace, zněly převážně skeptické hlasy. Ročníky 1992 a 1993, o kterých se básnilo, na předloňském šampionátu v Praze herně nezklamaly, ale skončily už ve skupině. A o jejich následovnících se mluvilo spíš s despektem. Vypadalo to, že zásobárna talentů je přebraná, těžko se hledal někdo, ke komu by se mohly upínat naděje.

Postupně však obavy mizely. Osobnosti začaly pod dohledem trenéra Lavičky dorůstat, nejdřív nenápadně, pak se náhle rázně přihlásily o slovo a vyřadily i velice silnou Belgii.

Kanón Schick se stal nejlepším střelcem kvalifikace a teď má nakročeno do Juventusu, špičkové týmy sledují záložníka Jankta, další tahoun Barák už si vykopal přestup do Udine a šikovný levák Černý se zkouší prosadit v Ajaxu.

Tým bohužel přišel o kapitána, sparťanského záložníka Čermáka, který se nedávno zranil při autonehodě v opilosti.

A dál? Turnaj v Polsku může otevřít dveře za vysněným angažmá v zahraničí, některým třeba i nenadále a neočekávaně. Vzpomeňte si, jak před dvěma lety vylétl útočník Kliment. Stačilo mu dát hattrick Srbsku a hned se stěhoval z Jihlavy do Stuttgartu.

Pravda, na takový skok ještě nebyl připravený, zato jiní se v minulosti prosadili. Hlavně šampionáty ze začátku tisíciletí vystřelily do popředí zájmu mládence, kteří pak dorostli v hvězdy. Stříbrní ze Slovenska 2000 a zlatí ze Švýcarska 2002 brzy táhli áčko a zářili ve velkých klubech: Čech, Grygera, Ujfaluši, Jankulovski, Baroš...

Nebylo by od věci, kdyby se tyhle časy vrátily, ale tým, který se ve čtvrtek usadil v polských Katovicích, musí za úspěchem kráčet o dost spletitější cestou. Nečekejte zázraky, může spíš překvapit. Třeba už zítra večer.

rozhovor s trenérem Lavičkou uvnitř sešitu