Nasycený vs. nenasycený
Je to tedy poněkud paradoxní, ale nakonec je pro vaše tělo vhodnější občas zhřešit s poctivou smetanovou zmrzlinou, která je plná mléčného, odborníky na zdravou výživu obvykle zatracovaného tuku, než si pravidelně dělat radost nanukem z rostlinných náhražek. „Mléčný tuk sice také nemá optimální složení, ale má nasycených mastných kyselin přece jen méně a má velmi příjemné senzorické vlastnosti,“připomíná Jana Dostálová, mimo jiné odborná garantka iniciativy Vím, co jím a piju.
Hořká, olejovitá, margarínová
Profesorka Dostálová sice líčí lepší senzorické vlastnosti mléčného tuku z teoretického pohledu, praktický test ovšem její slova potvrdil.
Porotci, kteří dvanáct zmrzlin testovali, si okamžitě všimli rozdílu.
„Je tak hořká, že nejsem s to vzorek dojíst. Nepříjemná pachuť pak dlouho přetrvává na jazyku,“hodnotila zakladatelka blogu o zmrzlinách Tři kopečky Kateřina Kočičková zmrzlinu z rostlinného tuku, aniž by pochopitelně tušila, jaký konkrétní druh ochutnává.
A také v dalších komentářích se objevily námitky proti margarínové, umělé nebo podivně kokosové či olejovité pachuti vzorku číslo 5.
Vysvětlení, proč společnost Unilever v náplni své ruské zmrzliny nahrazuje které by měly tvořit doporučeného denního příjmu energie, se vyskytují nasycené i nenasycené mastné kyseliny.
které obsahují především výrobky živočišného původu či tzv. tropické rostlinné tuky, by měly tvořit max. 1/3 doporučeného příjmu tuků. Zvyšují hladinu cholesterolu v krvi či riziko obezity.
jejichž zdrojem jsou rostlinné oleje, ryby či ořechy, tvoří zbývající 2/3. Mají pozitivní vliv na funkci srdce a pomáhají udržet normální hladinu cholesterolu. pravý mléčný tuk méně chutným kokosovým, se ovšem redakce nedočkala.
Obvykle výrobci argumentují nižší cenou rostlinné náhražky. Jenže z vybraných vzorků byl ten od Algidy nejdražší, stál bez desetníku 20 korun, tedy více než dvakrát tolik co zmrzliny na druhém a třetím místě: Ballino z řetězce Lidl a Ruská smetanová z Globusu.
Vzorky z Lidlu a Globusu byly ostatně dva bezkonkurenčně nejsladší vzorky z celého testu. Kdo spořádá jeden takový mražený sendvič na posezení, spolyká bezmála 19 gramů cukrů, tedy 40 % tolerovaného denního příjmu. To už je slušná porce, zvlášť když si ke zmrzlině ještě osladíte odpolední kávu. Pro dietáře jistě nic povzbudivého, ale aktivní zdravý člověk si může smetanové osvěžení dopřát. Bohužel jen občas.
Vyplatí se domácí zmrzlina?
Ruskou zmrzlinu si mimochodem můžete vyrobit i sami doma. Stačí vzít do ruky šlehač, dva kelímky třicetiprocentní smetany, tři vejce, moučkový i vanilkový cukr a několik dortových oplatek. Zabere vám to dva dny a jedna porce vás vyjde odhadem na 10 korun. Otázka je, zda se to vyplatí. Ve večerce za rohem ji totiž pořídíte v podobné kvalitě a za stejnou cenu.
Když Mary Ealesová vydala v roce 1718 tiskem první recept na zmrzlinu, dopřávali si vesničané na Sibiři podobnou pochoutku už řadu let. Žádná vysoká gastronomie to tedy nebyla, jednoduše se nechalo zmrznout mléko, které se pak jemně nastrouhalo. A když přišlo období karnevalů, měl tuhý mráz za úkol zpracovat směs smetany, tvarohu, rozinek a medu.
Kultivovanější „evropská“verze zmrzliny pronikla do Ruska o pár desítek let později a okamžitě se stala kulinárním hitem. Do mražené pochoutky z mléka, smetany či ovoce se zamiloval carský dvůr, literáti a všichni ti, kteří si ji mohli dovolit.
„Velkopřevor maltézských rytířů v Rusku, hrabě Litta, jedl téměř jen zmrzlinu. Říká se, že na smrtelné posteli žádal, aby mu přinesli deset porcí té nejlepší. ‚V nebi takovou nedostanu,‘ řekl,“vypráví Veronika Olegovna Novoselova z Ruského střediska vědy a kultury.
Jenže tehdy – a ještě téměř o dvě století později – se zmrzlina vyráběla ručně, tedy pracně, dlouho a draho. To až ve 30. letech 20. století vtrhla i mezi zmrzlináře průmyslová revoluce, takže se zmrzliny začaly prodávat také na ulicích.
Najednou velké sovětské chladírenské fabriky začaly chrlit desítky a v druhé půli století stovky milionů tun zmrzliny denně. A ač už to bylo „moroženoje“produkované průmyslově, pořád bylo skvělé. Dokonce tak dobré, že mu propadly i sovětské satelity: východní Německo, Maďarsko či Československo.
„V 80. letech se do Československa vozily vagony sovětské zmrzliny,“podotýká Novoselova a zmíní půvabný paradox: „Dnes je tomu naopak, do Ruska exportuje výrobky firma ze severní Moravy.“A tak i u nás v obchodech s ruskými specialitami koupíte zaručeně pravý plombir – vyrobený v Krnově.