Zákaz a tresty umlčují hudbu v ulicích
Pražští stážníci řešili za rok platnosti vyhlášky omezující pouliční umělce 427 přestupků
Benedikt Lederer redaktor MF DNES
dovoleno hrát na bicí a etnické nástroje, dudy, dechové instrumenty vydávající vysoké tóny, jako jsou pikoly nebo hoboje. Na žesťové nástroje by se zase měla používat tlumítka.
„Kvůli stávající vyhlášce nemůže v Praze hrát osmdesát procent buskerů,“říká Gregar, jenž byl organizátorem petice za zmírnění vyhlášky. Desítky kapel, které dříve hrávaly venku a následně vešly ve známost na klubové scéně, se podle stávajících pravidel nemohou na ulice vrátit.
Jako vhodné řešení navrhuje takzvané hudební zóny, z nichž každá by byla vedená pro určitý typ hraní. Kupříkladu u Lennonovy zdi by hrály akusticky jen kytary a komorní nástroje, na rušné křižovatce můžete mít zesilovač nebo saxofon.
Pokud by se podle Prahy 1 měla měnit pravidla, tak podle mnichovského modelu. Tamější praxi starosta jedničky Lomecký navrhuje v Praze zavést už léta. Mnichovská pravidla stanovují mimo jiné maximální počet hudebníků zvlášť pro dopoledne a zvlášť pro odpoledne. Pokud chce někdo hrát, musí si vyřídit povolenku, za niž se platí.
Bubliny jsou velký problém
Hlavní město zatím o žádném zmírňování nebo přetváření předpisů pro pouliční umění neuvažuje. „Současná pravidla efektivně vyřešila stížnosti na jednolitou a hlasitou hudbu. Nenalháváme si sice, že buskeři přebíhají kvůli hraní mezi břehy, ale třeba přejdou jen do jiné ulice. Minimálně to stačí, aby hluk netrápil rezidenty a pracující,“tvrdí magistrátní radní pro kulturu Jan Wolf (Trojkoalice/KDU-ČSL). Větší problém jsou podle něj pouliční umělci, kteří dělají v ulicích velké bubliny.
Často totiž po jejich vystoupení zůstávají na chodnících kluzké kaluže jarové vody. Město už má hlášeny dva případy, kdy lidé na kalužích uklouzli a poranili se. Podle Wolfa by to však vyhláška neměla už více řešit a jde spíš o věc městské policie, jak bude vůči „bublinářům“důsledná.
Než vešla v březnu loňského roku v platnost magistrátní vyhláška, neexistovala v Praze žádná pravidla pro pouliční umění. Na to si dlouhodobě stěžovala Praha 1, která evidovala desítky stížností lidí na hluk.