Politici chtějí omezit udělování milostí

Ve hře je povinný podpis člena vlády či zpřesnění v ústavě, za co náleží milost

Jakub Pokorný reportér MF DNES

Právníci a politici zvažují odebrat prezidentovi pravomoc dát milost úplně komukoli.

Jiří Kajínek už je na svobodě skoro měsíc. „Jeho“milost, která se ne všem zamlouvala, tak bude mít ještě dohru.

Dnes se koná ve Sněmovně seminář „Milost prezidenta republiky“, který svolala exministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Chce, aby experti odpověděli na otázku, jestli má ústava prezidenta při omilostňování usměrnit.

Válková o takovém návrhu vážně uvažuje. „Buď bude kontrasignace, nebo se tam dá nějaký požadavek, jaký úmysl má milost sledovat,“mluví o dvou řešeních Válková.

Kontrasignace znamená, že by s milostí musel souhlasit předseda vlády či jím určený ministr a spolupodepsat ji. To už funguje třeba u amnestie. Druhá varianta by byla spíše symbolická deklarace. Třeba že by se do ústavy napsalo „prezident odpouští tresty zejména z humanitárních důvodů“.

K Válkové se přidává i další účastník semináře, profesor ústavního práva z Univerzity Karlovy Jan Kysela. „Pokud by politici přikročili ke komplexní novele ústavy, tak bych byl pro, aby se týkala i milostí. Přesunul bych je do článku 63, kde je nutná kontrasignace,“řekl Kysela.

Dnes řeší ústava milosti v jediné větě: „Prezident odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem.“Prezident si s ní může dělat, co chce. Miloš Zeman – s výjimkou Jiřího Kajínka – omilostňuje jen těžce nemocné. Válková by byla ráda, kdyby Zeman milost uplatňoval víc.

Milost je schválně obecná

Nápady na změnu ústavy se nebudou prosazovat snadno. Spousta právníků je proti. „Nemyslím si, že by se mělo do ústavy zasahovat. Milost je schválně zformulována obecně, protože zákon nemůže pamatovat na všechny případy,“míní Jeroným Tejc, předseda pořádajícího ústavně-právního výboru.

Spíš proti je i bývalá hradní právnička Lenka Marečková, která měla milosti na starost za Václava Havla.

Marečková bude na semináři rovněž přednášet. Zastává názor, že je lepší zvolit dobrého prezidenta než mu oklešťovat pravomoci.

„Z milostí by se stalo větší politikum, tak já bych pro kontrasignaci nebyla. Jsem pro to, abychom pečlivě vážili, koho si volíme jako hlavu státu. Aby to byl skutečně člověk úctyhodný, který si je vědom vážnosti svého úřadu a bude pečlivě přistupovat i k milostem,“řekla tento měsíc ve velkém rozhovoru pro MF DNES Marečková.

Hodně bude záležet i na názoru ministerstva spravedlnosti, za které jde na seminář náměstek Petr Jäger. „Změnu ústavy v oblasti pravomoci prezidenta udělovat milost ministerstvo nenavrhuje,“sdělil včera s předstihem Jäger. Podle něj by experti mohli při přípravě nového trestního řádu navrhnout, aby řízení o milostech vedla výhradně kancelář prezidenta. Nemohlo už by to dělat ministerstvo spravedlnosti, ze kterého si za Zemana Hrad udělal „servisní organizaci“, která se žádostmi jako první probírá.

Naposledy se ústava v případě milostí měnila poměrně nedávno, a to v roce 2012. Což je mimochodem další argument proti reformě.

Zákonodárci tehdy zavedli novinku, kdy podpis člena vlády je potřeba k abolici. To je druh milosti, kterou prezident uděluje ještě před rozsudkem – třeba ještě ve fázi vyšetřování.

Politická milost

Bývalá ministryně Válková otevírá i další choulostivou otázku, jestli Zeman nepustil Kajínka nepřímo proto, aby získal politické body. „Část veřejnosti to tak vnímá a ústava to tak určitě s milostmi nemyslela,“míní poslankyně.

Miloši Zemanovi odpůrci vytýkají nejenom omilostnění Kajínka, ale i jeho zásadu, kdy pouští ven zpoza mříží jen na smrt nemocné lidi.

Existují totiž typově i další případy, které si o milost přímo říkají. Jde třeba o situace, kdy něco spáchá žena, která se stará o malé děti a její uvěznění by bylo trestem i pro ně. Jak ukazuje příběh Zdeňka Růžičky na této straně, milost má své opodstatnění, i když má prezident pochybnosti o férovosti soudního procesu. To platí nejen pro Kajínka.

Žadatelů ubývá

Aktuální statistika milostí ukazuje, že nevůle Miloše Zemana je udělovat odrazuje i žadatele. Letos do 1. června došlo zatím na Hrad 378 žádostí, loni za celý rok 683 a v roce 2015 celkem 575. Václav Klaus milostmi nešetřil a jeho kancelář se třeba v rekordním roce 2011 musela probírat 2 697 došlými žádostmi. Klaus za dobu strávenou ve funkci udělil 438 milostí, zatímco Miloš Zeman doposud jen osm.