Příběh „druhého Kajínka“
Vrah Růžička dostal milost v roce 2000 ještě od Václava Havla
Zdeněk Růžička si s úsměvem prohlíží svoji archivní fotku ČTK pořízenou u soudu v roce 1996. Zestárl ve tváři možná o víc než o těch 21 let, protože vězení člověku nepřidá, ale jinak je v pohodě.
Milost Miloše Zemana pro Jiřího Kajínka nebyla jediná, kterou prezident udělil vrahovi, a pustil tak člověka odsouzeného k dlouhému trestu z vězení.
Ještě je tu právě Růžička, který ji dostal od tehdejšího prezidenta Václava Havla v roce 2000. I Havel byl tehdy přesvědčený, že Růžička je nevinný.
„Všechny důkazy ve spise s výjimkou jedné pachové stopy svědčily nikoli proti Růžičkovi, ale proti jinému podezřelému. Milost byla udělena pro přesvědčení, že došlo k justičnímu omylu,“sdělila MF DNES před několika dny právnička Lenka Marečková, která pracovala v oddělení milostí za éry Václava Havla.
Originál milosti Růžička pořád nosí. Milost od Havla odmítl, protože se chtěl očistit. I tak zůstal na svobodě, i když z pohledu zákona je pořád vinen. Jak se čin doopravdy udál, už asi nikdo nezjistí, i když Růžička trvá na své nevině. Chlubí se, že má dnes patnáctiletou dceru. Ta se tedy narodila jen díky Havlově milosti.
Muž s nadhledem
Na rozdíl od Kajínka, který strávil ve vězení 23 let, seděl Růžička „jen“osm roků. Ale s Kajínkem má rozhodně jednu věc společnou – vše bere s nadhledem a je na první pohled „nad věcí“.
„Mírov, to je nejlepší vězení, pokud jde o režim a o stravu. Jste tam opravdu na hradě,“směje se s odstupem dvaceti let Růžička. Ten byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu manželů, které měl zabít oficiálně jen kvůli vozu Fiat Uno. „Jenže já už měl tou dobou nové BMW, proč bych to dělal?“hájí se Růžička. Oběti údajně vůbec neznal, tvrdí, že měl dokonce alibi.
Případ to byl od počátku podivný a média ho hodně sledovala během celých 90. let. Na místě měl být Růžička s komplicem jménem Jiří Hladovec, který proti němu vypovídal jako hlavní svědek. Nakonec byl Hladovec odsouzen jen za loupežné přepadení a s Růžičkou se nestýkají.
„V roce 1992 jsem pracoval pro jednu bezpečnostní agenturu a seznámil jsem se tam s tím Hladovcem, tím domnělým komplicem. Pak jsme se tři měsíce neviděli a pak mě sebrala ta zásahová jednotka, že jsem údajně spáchal ty vraždy,“začíná vyprávět Růžička.
Nebyl to jeho jediný hřích. S Kajínkem má společnou i recidivu a justice prostě recidivistům nevěří.
„Měl jsem trest za spekulaci a ublížení na zdraví, popral jsem se s policistou, to jsem obojí opravdu udělal,“přiznává Růžička.
Sice neutekl jako Kajínek, ale na Pankráci vylezl aspoň na střechu vězení při vycházce, aby na sebe upozornil. Tedy tak to dnes aspoň popisuje.
Když se sečetly vazba a trest, odseděl si osm let a pak přišlo něco, o čem sní snad všichni vězni – milost od prezidenta.
Dostal ji v prosinci 2000, kdy byl Jiří Kajínek na útěku, a proto na propuštění čekal několik týdnů. Mírovská věznice byla vzhůru nohama a vězeň s milostí tehdy nikoho nezajímal.
Hlas z vedlejší cely
Když se vypne diktafon, Růžička začne vyprávět o dvou delikátních detailech, které nechce příliš rozvádět.
Mluví o tom, že manželé Pincovi nezemřeli kvůli autu, ale před smrtí vybrali velkou sumu peněz z účtu, o jejímž osudu není nic známo, a možná proto praví pachatelé potřebovali „obětního beránka“.
K tomu přidává další stěží uvěřitelnou historku. U soudu čekali s Hladovcem v celách na hlavní líčení. Růžička se komplice přes zeď zeptal, proč vypovídal proti němu. A Hladovec mu sdělil: „Kdybych řekl pravdu, tak mě oddělají.“Jenže větu zaslechl člen eskorty, který ji dokonce dosvědčil o pár pater nahoře. Přesto byl Růžička uznán vinným a „zachránila“ho až milost.