Evropou obchází strašidlo levicového nacionalismu
Levice si vždy zakládala na internacionalismu. Mnohé pozorovatele proto dnes překvapuje, že se evropské levicové strany v poslední době často přiklánějí k nacionalismu, dosud přisuzovanému extrémní pravici.
PAŘÍŽ, LONDÝN Dvě významné evropské jasně levicové strany se v poslední době zachovaly jinak, než by od nich tradiční politologové očekávali. V Británii se lídr Labour Party Jeremy Corbyn jen velmi vlažně angažoval proti britskému odchodu z EU a ve Francii kandidát tvrdé levice Jean-Luc Mélenchon, který v prvním kole získal 20 procent hlasů, ve druhém kole odmítl podpořit středolevicového Emmanuela Macrona v duelu proti ultranacionalistické Národní frontě Marine Le Penové. Podle průzkumů byla pak pětina Mélanchonových příznivců připravena volit Le Penovou, další třetina pak do tohoto souboje raději nejít.
„Spíše než vyzdvihovat pravicové euroskeptiky by levičáci měli podpořit vylepšování Evropské unie. Pokud tak neučiní, vyústí to v rozdělenou levici a silnější pravici,“napsal k tomu komentátor německého listu Der Spiegel Michael Sauga.
A dal to do souvislosti s historickým dilematem marxismu, komunismu a levice – být internacionální, nebo národní? Připomněl, že v roce 1925 Stalin, následník Lenina v čele ruských bolševiků, změnil klíčovou doktrínu komunismu. Zatímco Lenin učil, že komunismus může nastat teprve po úspěšné celosvětové revoluci, Stalin nastolil
vizi úspěšného komunismu v jediné zemi.
„Tento konflikt se dnes na politické levici v západní Evropě vynořil znova. Zatímco středolevicoví sociální demokraté jako Macron či německý Sigmar Gabriel pracují na vyladění fungování Evropské unie, aniž by o její existenci pochybovali, rostoucí společenství radikálnějších levičáků prosazuje opak: návrat k národnímu státu,“napsal Der Spiegel.
Levice v úzkých: chytá se stébla?
Samotní „levičáci“však jsou v hodnocení tohoto trendu opatrnější. Vycházejí z toho, že soudě podle současné politické konstelace, v zemích EU se levicové strany nacházejí v nejhlubší krizi od konce druhé světové války. A hledají cestu ven.
„Levice byla vždy internacionální – v poslední době například při evropské integraci, boji s globálním oteplováním či vstřícné politice vůči uprchlíkům,“napsal k tomu například v článku Jak oživit levici server Fair Observer, který provozuje americké levicové hnutí. Ve vztahu k Evropské unii připouští, že levicovým ideálům to až tak moc neodpovídá. „Je hodně důvodů, proč být z EU rozčarovaný. Není to příliš demokratická instituce a podporuje ekonomickou politiku, jejímž výsledkem je rostoucí nerovnost mezi lidmi,“uvedl například. Speciálně se však věnuje vlivu, který má na sílící nacionalismus migrační krize.
„Levice, a evropská levice obzvlášť, musí reagovat na obavy místních lidí. Evropa je jiná než Amerika. Podle údajů z roku 2005 se z místa či regionu svého narození odstěhovalo jen 22 procent Evropanů – ve srovnání s Američany, kteří tak učinili ve 32 procentech. Současná levice musí být na toto téma velice opatrná. Ideálem je politické hnutí, které kombinuje tradiční internacionalismus se vztahem k rodnému místu a zemi,“dodal server.
Pro komentátora listu Der Spiegel jsou však euroskeptici na levici velkým nebezpečím. „Musí si odpovědět na otázku, zda chtějí utíkat do minulosti a tak de facto posílit pravici,“tvrdí a dodává: „To se už jednou ukázalo být těžkou chybou: na konci 20. let němečtí komunisté inspirovaní Stalinem prohlásili internacionalističtěji smýšlející sociální demokraty za své zapřisáhlé nepřátele. To uvolnilo cestu k nástupu fašismu.“