Smrt pěšáka v korejské hře

Smrt amerického studenta Otto Warmbiera jen jasněji ukázala, že bez jednoznačné americko-čínské dohody nic s diktátorským režimem v Severní Koreji nehne.

Cestovní kancelář Mladí pionýři je přesně tou organizací, které se děsí každé ministerstvo zahraničí. Není rizikovější kombinace než šestatřicetiletý nadšený podnikatel adrenalinové turistiky s mladými klienty cestujícími po zemích, kde budete zcela v moci často iracionálních kroků místní administrativy, která má navíc každý jeden den dvacet nových důvodů, jak vaší přítomnosti použít v nějakém politickém souboji.

Hlavním hitem této cestovky, nabízející mimo jiné cesty do Iráku, Turkmenistánu či mezinárodně neuznávaných států, se stala samozřejmě KLDR.

Movitější, zvídaví či ideově motivovaní turisté navštěvují KLDR už léta. Jedná se zhruba o 5 000 lidí ročně a 20 procent z nich tvoří Američané. Diskuse se vždy vedla spíš o tom, jestli takhle pomáhají alespoň minimalistickému styku Severokorejců s okolním světem, nebo jen přispívají svými dolary podobným režimům k přežití.

Mladí pionýři, skupinka třicátníků z anglosaských zemí žijících dlouhodobě v Číně, přišli v roce 2008 pod vedením Brita Garetha Johnsona s nápadem vozit do KLDR na levné několikadenní výlety „batůžkáře“. Za zhruba 13 500 korun nabízejí rozšíření vašeho zájezdu do Číny o tři až čtyři dny v Severní Koreji.

Jestliže někdo hledá dobrodružství, dříve či později ho najde. Pokud tomu navíc sama cestovní kancelář napomůže tematickými zájezdy jako Silvestr v Pchjongjangu, vaše šance je jistě vyšší než třeba při účasti na místním maratonu, kurzu potápění nebo vládní ideologie. I ty jsou totiž v nabídce Mladých pionýrů.

A tak když se ve dvě ráno loňské novoroční noci dvaadvacetiletý americký student Otto Warmbier, povzbuzený čtyřdenním silvestrovským zájezdem, rozhodl utrhnout ze zdi nápis „Ozbrojme se silným socialismem“, jistě netušil, že na svoje výtržnictví zemře.

Suvenýr příliš velký na odnesení zanechal na místě. Korejci si studenta hbitě dohledali na kamerách, zatkli před odletem na letišti a po hodinovém procesu odsoudili. Na základě paragrafu 60 o podvracení státu dostal patnáct let těžkých prací. Spojené státy v KLDR nemají ani diplomatické zastoupení a jsou zastupovány Švédskem, podobně jako je třeba Česko zastupuje v Sýrii.

Západní diplomaté tak uviděli Warmbiera už jen dvakrát. Poprvé na tiskové konferenci, kde četl přiznání k tomu, že svůj čin předem připravil v organizované skupině s americkou vládou a církvemi. Motivem mělo být „poškodit motivaci a pracovní etiku korejského národa“. Podruhé ho spatřili v kómatu, ze kterého už se po převozu do USA neprobral.

Příhoda je to tak absurdní, jak je tragická. KLDR nemohla smrtí mladého člověka nic získat. Naprosto nejasné je nejen to, co se mu ve věznici stalo, ale i to, proč ho Korejci nakonec z „humanitárních důvodů“povolili převézt domů. Američtí lékaři navíc uvádějí, že nebyl mučen, jak psala některá naše média, ani neměl botulismus, jak tvrdila ta severokorejská. V celé příhodě viditelně chybí, co a od koho KLDR doopravdy získala. Komu poslala touto cestou jaký signál.

Za posledních deset let KLDR uvěznila sedmnáct amerických občanů, ale obvykle šlo o americko-korejské misionáře, jejichž činnost KLDR považuje za protistátní. Zde zatím nevíme ani to, na co nešťastný Warmbier zemřel. Předchozí zkušenosti s režimem, jakož i koordinace jeho převozu s příletem amerického basketbalisty Dennise Rodmana do Pchjongjangu přitom ukazují, že náhodného není v KLDR vůbec nic.

Americký prezident teď bude muset udělat víc než jen vyjádřit kondolence a obvinit předchůdce Obamu z toho, že pro osvobození studenta neudělal dost. Ve hře jsou další sankce, mezinárodní soudní dvůr, zařazení KLDR zpět na list států sponzorujících terorismus či absolutní zákaz cest amerických občanů do KLDR.

Výběr to bude o to obtížnější, že v Severní Koreji jsou zadržováni další tři američtí občané, o jejichž propuštění ministerstvo zahraničí dále jedná. I to naznačuje, že ani omezený vojenský útok není variantou, kterou by experti teď dávali na stůl. Severní Korea se navíc může snadno stát největším problémem zahraniční agendy Trumpovy administrativy. Nehraje totiž čistě, protože nehraje podle naší logiky. A hromadění mezinárodních trestů režim ještě přitvrdí a může mu paradoxně i pomáhat přežívat.

V realitě vždy zjišťujeme, že naší jedinou skutečnou kartou v korejském gambitu je ta čínská. V šachu se gambitem nazývá oběť figury za účelem poziční výhody. Obětí se teď stal americký student, strategickou výhodu získala Čína. A bez velké dohody USA s Čínou je Severní Korea stejně neřešitelná, jako je Sýrie bez podobné dohody americko-ruské. Žijeme v období trojúhelníků, kde o osudech menších rozhoduje dosažení shody alespoň dvou z několika velmocí současného multipolárního světa. V tomto světě mohou menší státy zcela samostatně vytvořit už jenom jediné. Problém.

Je rozhodně lepší si nepředstavovat, že by ten americký student mohl být třeba váš syn. Jenomže mohl. Cestovní agentura Mladí pionýři totiž dál nabízí svoje výlety a americký TripAdvisor uvádí 96procentní spokojenost jejich účastníků. Jen u severokorejských cest prý teď již nebudou brát americké klienty. Kdo tedy bude příští obětí? Australan? Čech?

Žijeme v době trojúhelníků, kde o osudech menších rozhoduje shoda alespoň dvou velmocí.