Billboardy ČSSD mladé voliče nepřinesou
Dlouhá léta v Česku platí jedna věc. Když jdou mladí lidé k volbám, nenesou si s sebou lístek levicových stran. Pohlíží totiž na levici jako na něco zoufale nemoderního, což na první pohled vypadá dost nelogicky, protože v zemích západní Evropy, které mladí Češi považují za vzor, u jejich vrstevníků drtivě vítězí.
Jenže problém tkví i v tom, že české levicové strany soupeří hlavně o hlasy starších voličů a na boj o ty mladší jim už nezbývá energie a hlavně peníze. Proč by si tedy mladí měli přestat myslet, že je u nás levice zoufale nemoderní?
KSČM je strana mimo systém. Zaměřme se tedy na ČSSD. U té platí, že dlouhodobě nejslabší je u voličů mladších 30 let. V průzkumech u této věkové skupiny soupeří o čtvrté místo s Piráty.
Na Západě je to naopak. Například v posledních amerických demokratických primárkách získal levicový Bernie Sanders podle odhadů médií mezi voliči mladšími třiceti let skoro třikrát víc hlasů než Hillary Clintonová. Ještě více se tento trend projevil ve Velké Británii. Labouristé vedení Jeremy Corbynem dostali od voličů ve věku 18 a 19 let dvě třetiny hlasů. Více než 60 procent získali dokonce u všech věkových skupin až do třiceti let.
Ano, česká levice to má těžké. O hlasy se uchází v politickém prostředí, kde ji mladí lidé považují za pozůstatek komunistického režimu, a jsou k ní výrazně podezřívavější než na Západě. Jenže tahle pravda pro českou levici funguje také jako výmluva, aby se je ani nesnažila získat.
Takže se pořád soustředí jen na své tradiční voliče. Ty jsou však hlavními oběťmi deziluze z politiky, a proto se jim spíše zamlouvají protestní strany. V praxi to znamená, že z boje, do nějž levicové strany investují mnoho energie, si odnášejí jen ztráty na úkor hnutí ANO Andreje Babiše.
Jistě, ČSSD se dá přiznat deklarovaný útok na liberální levici a mladší lidi. Někteří její členové se o to pokoušeli, ale bylo jich málo a strach strany ze ztráty tradičních voličů je v době migrační krize semlel. Typickým příkladem je Jiří Dienstbier.
Šlo o krátkou epizodu a příliš se neprojevila na prezentaci strany, ale i tak jí přinesla řadu mladých členů, kteří založili spolek Idealisté. Ti do volebního programu strany dostali možnost si toho co nejvíc vyřídit místo na úřadě po internetu. Jenže vliv na to, jak se ČSSD prezentuje, nedostali.
Přitom právě to rozhoduje o tom, jestli mladí voliči partaj vnímají jako moderní. A v tom se ČSSD od západní levice diametrálně liší. Zásadní pro úspěch Corbyna nebo Sanderse jsou přesně ty věci, které české sociální demokracii nejdou – intenzivní on-line kampaň vedená ruku v ruce s častými setkáními s voliči.
A pokud to doplníte o velkolepé proslovy zachycené na videa, která okamžitě na internetu lákala další potenciální voliče způsobem, který je rychlý a hlavně levný, máte recept na úspěch. Jenže ČSSD dál spoléhá na neúčinné billboardy a stranické účty na sociální sítích se nacházejí v takovém stavu, že mladé zaujmou jen tehdy, když se na nich objeví něco tak nepovedeného, že to vypadá jako parodie. Výsměch mladých však straně hlasy nepřinese.
V zahraničí díky výše zmíněné strategii podceňovaní levicoví politici trápí i ty největší favority, navíc vybavené několikrát vyššími rozpočty. Výhodou této metody je, že se dá využít velmi rychle. Úspěchy Corbyna i Sanderse tak jako by přišly z ničeho nic.
A to ČSSD dává naději, že nikdy není pozdě. Jen je třeba najít trochu ochoty a odvahy. A také nebrat kampaň jako dojnou krávu pro pár vyvolených. V blízké budoucnosti, kdy jí budou každý hlas i koruna dobré, by je snad najít mohla.