Ministryně slibovala peníze. Pak přišel zlý sen
Pět let vládne českým olympionikům. Nyní prožívá Jiří Kejval největší krizi své éry. „Hrozí nám strašlivý malér,“komentuje chybějící dotace od ministerstva.
Každý den si chodí zaveslovat. Od šesti ráno. Prý aby přežil. Aby si vyčistil hlavu. Divíte se mu? Jiří Kejval, šéf Českého olympijského výboru, se těšil na navýšení dotací od státu a nemá téměř nic. Dotační průšvih fotbalového bosse Pelty všechno zastavil. Dočasně? Navždy? Dokdy? „Nevím. I v emocích se snažím svoje slova krotit,“tvrdí Kejval, devětačtyřicetiletý šéf olympioniků i společnosti Techo.
Je český sport na mizině?
Bývali jsme v daleko horší situaci, na dně, bez peněz. Letos, až do 3. května, kdy začalo policejní vyšetřování kvůli podezřelým dotacím, jsme si mysleli, že je vše zalité sluncem. Všechny sportovní programy se rozjely. Pravda, trochu nás zaráželo, že peníze z ministerstva nejdou. Zítra, příští týden, slibovali nám. A pak nastal zlý sen. Vlastně den. Peníze se zadrhly definitivně.
To ano. Ministryně školství Kateřina Valachová řekla dotacím stop!
Ne že by peníze nebyly, ale nejsou lidi, kteří by nám je odklepli. Dost kolegů si myslí, že se ministerstvo seklo. A tam si zase myslí, že my jsme ti špatní. V reálu jsem si jistý, že je to úplně jinak.
Jak? Už i lyžařský svaz vyhlásil, že se blíží finančnímu kolapsu.
To popisuje situaci: všeobecná hrůza a strach. Lyžaři jsou na tom nejhůř. Skončila jim sezona, letos museli platit několik velkých závodů, před další sezonou radši už dvě akce odpískali. Nevidí peníze. Panuje skepse a deprese.
Na všech sportovních svazech?
Všichni jsou na tom mizerně. Ministryně byla měsíc v demisi, úředníci ministerstva jsou demoralizovaní, bojí se cokoli podepsat. Třeba veslaři pořádali mistrovství Evropy a dluží, kam se podívají. Příští rok se má konat mistrovství světa juniorů, a pokud nedostaneme záruky od vlády, budeme se toho muset vzdát, což je strašlivý malér.
Nepočítali jste se špatnou variantou?
Ministryně nás ujišťovala, že všechny dotační plány platí. Moc jsme se těšili, ale zároveň šlo o závazek, abychom dotační peníze smysluplně utratili. S tím, že nám budou garantovat peníze na tři roky dopředu. Chystáte plány, najímáte trenéry, dáte do toho svůj obličej, invenci, emoce. Nakazíte lidi okolo, kteří pro sport často pracují zadarmo. A místo štěstí přijde deziluze. Pomalu bych byl teď radši, aby nám ty peníze vůbec neslíbili a zůstalo to v dřívější mizerii.
Kde jsou kořeny současné dotační krize?
Hlavně nefungovala důvěra mezi sportovními svazy a ministerstvem. To se rozhodlo, že dá peníze napřímo oddílům. Což je precedens, systémově špatně. Chápu to z pohledu politika, který chce přestříhávat pásku a osobně předávat peníze konkrétním oddílům. Ale safra! Od toho jsou přece svazy, které mají vytvořenou strukturu a fungují sto i více let. Místo toho si ministerstvo udělá podivný by-pass, který nemůže stíhat. Necelých 30 lidí, kteří byli zvyklí komunikovat s 90 subjekty, najednou musí vnímat čtyřicetkrát tolik. Na ministerstvo přišlo přes 3 500 žádostí o dotace a vybralo se 50, to je absurdní.
I takové, kvůli nimž je nyní fotbalová asociace obviněna z korupce.
O investičních dotacích nic nevím, ale myslím si, že to je brutálně politická záležitost, lobbistická. Pro nás jsou klíčové neinvestiční peníze na provoz. Abychom měli na výplaty trenérů, administrativy. Ministerstvo nebylo při těch tisícovkách žádostí schopno distribuovat peníze tak rychle jako dřív. A po policejním vyšetřování se zastavilo všechno. V neinvestičních dotacích přitom vůbec nechápeme, kde je problém.
Problémem je pro mnohé Miroslav Pelta, šéf fotbalu. Nemyslíte?
Jeho pověst je poškozena už od doby kauzy „Ivánek“. Ale nevím, kam až s tím lobbováním zašel. Zájmem všech funkcionářů je, aby pro svůj sport získali co nejlepší podmínky. Od toho je přece zvolili. Přitom ministryně školství mi minulý týden řekla, že ji tlačím, ať rozdělí cinknuté peníze.
Asi narážela na Peltův slovník...
Podívejte, jestli někdo cinknul peníze, my to nebyli. Podali jsme žádosti a pak jsme si přečetli, jak se to rozděluje, a už čtyři měsíce čekáme, co bude.
Nicméně jste vy a další sportovní svazy ministryni i poté podpořili.
Protože nám řekla, že do konce května pošle aspoň 50 procent dotací zálohově a zbytek dodá rychle. To by byla záchrana, jedná se o půldruhé miliardy – 700 milionů by šlo do svazů, takže bychom vydrželi do podzimu. Volal jsem premiérovi a žádal, ať ministryni školství neodvolává, protože sport slíbené peníze potřebuje.
Uspěl jste?
Ne. Já do sportu politiku netahám. Nikdy. Ale vždy se snažím přesvědčit prezidenta, premiéra i resortní ministry, aby dorazili na každou olympiádu bez ohledu na politickou příslušnost. Měli by se hlásit ke svým sportovcům, kteří reprezentují stát, jako když se rodiče jdou podívat na děti.
Čekáte, že to teď sportu vrátí?
Podceňují to. Když se ozve kterýkoli odborový svaz, hned jsou politici v pozoru. Sport dělá 3,8 procenta HDP, zaměstnáváme téměř 4 procenta populace, máme 178 tisíc pracovních úvazků, ale stále nás nevnímají jako významnou součást ekonomiky.
Na koho jste nejvíc naštvaný?
Na celou situaci, ale pořád nevím, co se stalo. V pátek mi volal Pelta a řekl mi, že to vidí jako jedno ohromné nedorozumění.
Dlouho jste za ním stál.
Nemám rád, abych se s někým dlouho bavil a pak ho při prvním problému odkopnul. S Peltou jsme nikdy nebyli kamarádi, ale já ho respektoval. Fotbal zvedl z dezolátního stavu. Sice po svém, ale posouval ho.
Podle policejních odposlechů používal dotace jinak, než by se mělo.
Vedl strašné řeči, ale nemyslel to tak. O jedné dámě (úřednice pražského magistrátu Soňa Fáberová – pozn. red.) řekl, že je to mafiánka. Když to poslouchá policie, musí si myslet, že se dostala do ústředí al-Káidy nebo sicilské mafie.
Takže je to i nedorozumění?
Vnitřně jsem na něj naštvaný, ale nevím přesně, co se tam odehrálo.
Také vy jste se snažil pozvednout český sport z dezolátního stavu.
Po éře Aleše Hušáka, šéfa Sazky, jsme v roce 2011 všude slyšeli, že jsme lumpové a hlupáci, smáli se nám. Za šest let se nám podařilo prestiž sportu zlepšit, jenže teď jsme zase dole.
Problém fotbalových dotací sráží všechny. Paušálně.
To nemá nic společného s fotbalem. Pelta byl fotbalový předseda, ale daleko déle byl politikem. Zeptejte se jakéhokoli předsedy sportovního svazu, jaké investice Pelta prosazoval. Svazy si na ně neměly šanci sáhnout, protože šlo o výsostně politickou záležitost. Když se zrušil medvěd ve Sněmovně, přesunul se na ministerstvo, kam chodili všichni starostové a politici, aby si zkusili prosadit svou. My jsme naopak chtěli sport centralizovat, aby fungoval správně.
Co teď s tím?
Může pomoci jedině odluka sportu od politiky. Jestliže jsou na ministerstvu nejchytřejší a chtějí rozdat peníze přímo sportovcům – a nejlépe cash, aby si medailové naděje vyčekaly frontu, můžeme to rovnou zavřít. Svazy přece vědí, o co se starají. Jsou v nich demokratické volby, NKÚ provádí pravidelné kontroly a nikde se nenašla jediná zpronevěra. Jenže do všeho se pořád montují politici. Proč nám sebrali peníze z loterií? Protože na jejich dělení neměli žádný vliv.
Nejvíc naštvaný jste tedy na politiky?
V zásadě jo. Jsem přesvědčený, že až to policie došetří, ukáže se, že žádný sportovec v tom nelítá. Politici vidí peníze a nás vnímají jako slabé. V médiích nás vykreslí jako divnou sebranku.
Bohužel je vidět korupce v Mezinárodním olympijském výboru nebo ve fotbalové federaci FIFA...
Snažíme se, aby sport na hřišti byl fair play, ale neuhlídáte všechno. Připouštím, že některé sporty jsou náchylnější na korupci. Celosvětově třeba fotbal, protože jsou v něm obrovské peníze.
Jak sport odstřihnout od politiky?
Určitě to nevyřešíme založením ministerstva sportu. Ve světle toho, co se děje, mám skoro strach, aby takové ministerstvo nechtělo řídit, kdo nastoupí v útoku české reprezentace v kvalifikaci.
Takže ministerstvo sportu by bylo evoluční chybou?
Potřebujeme ve vládě člověka, jenž bude kopat za sport. Ať byl ministrem školství kdokoli – a že jich za poslední léta bylo – nikdo se nás nezastal. Chápu. Ministerstvo má rozpočet 130 miliard, z toho 6 miliard je sport a zbytek vzdělávání. Priorita je jasná. Ale podívejte se, v jakém stavu je nejmladší generace.
V jakém?
Strašném. Ze vzorku 90 tisíc dětí vidíme, že fyzický stav národa jde do háje. Dramaticky to ovlivňuje kvalitu života, což by mělo zajímat politiky. Jenže oni nehledí do budoucna. Viděli jste, jak sociální demokracie prezentovala svůj volební program?
Podrobně ne.
Najdete-li tam jedno slovo o sportu, máte u mě prémii. Přitom 70 procent všech pozitivních zpráv o Česku generuje v zahraničním tisku sport. Naše největší devíza je zdraví a sport je zdravý životní styl. Politické strany to nezajímá, což je podle mě zralé na depresi.
Čím by měli politici teď pomoci?
V první řadě by tu měl existovat systém, abychom nebyli stoprocentně závislí na politických penězích. Jinak k nim budeme pořád lézt po kolenou a oni si budou dělat, co chtějí. A dál? Financování sportu je v 25 zemích z evropské osmadvacítky vícezdrojové. Všude do něj jdou peníze z loterií, zatímco u nás jsme to zrušili. Já netvrdím, že ty peníze musí jít přes ČOV, ať klidně jdou přes nějaký jiný vehikl. Ale je to věc, kterou potřebujeme.
Jak dlouho může český sport tak krvácet, než dospěje k bankrotu?
Jestli se situace nevyřeší, na podzim to začne padat. Zimní sporty nebudou schopny rozjet novou sezonu. Svazy propustí spoustu lidí, na které nebudou mít, a jednoho dne už ten systém neudrží. A když přestanou fungovat svazy, nebudou ani žádné závody.
Ten boj vám bere energii. Máte nyní chuť zůstat ve sportu i nadále?
Nemám ve zvyku odcházet od rozdělané práce. To by bylo srabácké. Ale poslední týdny, kdykoliv se probudím, mám špatný pocit. Já nerad pracuju se zlem. Snažím se věci tvořit. Nabíjí mě, když mohu sportovcům pomoci, aby vyhrávali. Sport dělám zadarmo a ve volném čase, ne kvůli politice. V té se nevyznám a vyznat se ani nechci.