S Transformers jak na pouti
Vracejí se ještě delší, ještě dražší a ještě duchaprázdnější. Pátí Transformers, kteří do kin vstupují s podtitulem Poslední rytíř, už se ani netváří, že jsou víc než atrakce.
Jen mistr sarkasmu může publiku popřát příjemnou zábavu, když mu ke 3D brýlím přidá informaci, že je bude mít na nose 151 minut. Režisér Michael Bay sice snímek z původní délky o devět minut zkrátil, ale to nic nemění na pocitu z jízdy na řetízkovém kolotoči. Prvních pár kol přináší vzrušující závrať, jenže když se mechanismus zasekne a stroj nejde zastavit, člověku se chce zoufale vystoupit.
Prozrazené tajemství
Přesně tak Poslední rytíř působí, navíc páchá zásadní dramaturgickou chybu, protože se sám zbaví jediného tajemství. Hned v úvodní historické bitvě, kde král Artuš se svými rytíři čeká na zázračnou zbraň kouzelníka Merlina, totiž prozradí, co u nás autoroboti z vesmíru pořád hledají. A po skoku do současnosti už se hrdinové ke stejnému objevu jen znovu prokousávají a zdlouhavě jej vysvětlují, zpravidla v komentáři britského lorda v podání Anthonyho Hopkinse.
Jistěže, podívaná za 260 milionů dolarů musí být takříkajíc velká. Takže obsahuje velká bitevní pole, velká autopohřebiště i velká slova, zvláště když dojde na vztahy otců k dcerám, respektive k sirotkům či na duté projevy typu „na čí straně stojíš, všichni nejsou špatní“.
Jinak princip zůstává týž, roboti se proměňují a mlátí, jediné milé, ale zdaleka ne průlomové osvěžení přinášejí britské motivy od starobylého hradu přes pólo a Oxford až po premiérovo sídlo v Downing Street. Bohužel suchý ostrovní humor se tu blíží podobě žvatlavé parodie, snad s výjimkou hlasu Jima Cartera v roli autokomorníka.
Laciné opisování
Vypravěčsky jsou pátí Transformers neurovnaní a odstřediví, zdržují se průpovídkami epizodních robůtků, ale hlavně překvapí, jak při vší nákladnosti lacině opisují. Opět vesmírná hrozba doléhá na svět od Namibie po Čínu, opět politici selhávají a mírně řečeno „k inspiraci“ posloužil Indiana Jones, Star Wars, Šifra mistra Leonarda, Den nezávislosti a komiksy všeho druhu.
Z digitální konfekce vytrhne pár pěkných okamžiků: takřka westernově pusté městečko, let na stylizovaných dronech, zběsilá jízda v kufru auta, historická ponorka. Ovšem už přestřelka u Stonehenge vrací do hry laserový ohňostroj, a pokud se divák neopatrně zamyslí, proč film obsahuje třeba bezúčelný výjev s nacisty, zjistí, že podobně zbytečných scén je tu vlastně většina.
Prostě Transformers dokládají starou poučku, že pokud se filmař nedovede s prominutím vymáčknout do sta minut, buď není profesionál, nebo maskuje, že nemá co říci. Případně obojí.