Příště posvětíme hold Klémovi?

Němci chtějí točit film o islámu a uprchlících v Česku a požádali si u nás o státní dotaci. Film téměř jistě Česko ve světě poškodí. Ale neexistuje způsob, jak dotaci neudělit.

Komise pro filmové pobídky Státního fondu kinematografie potvrzuje svým hlasováním stomilionové vratky zahraničním i českým filmařům. Přestože byla zřízena ministerstvem kultury, její zasedání „kulturu“postrádá a rozhodování je natolik rozvolněno, že se prakticky nemůže stát, aby přihlášený projekt neprošel. A to ani v případě projektu, který prokazatelně poškozuje dobré jméno České republiky. Silná káva? Jako člen komise jsem ji okusil plnými doušky. Položil jsem si totiž zakázanou otázku – co vlastně mohu ovlivnit? Ano, mám k dispozici takzvaný Kulturní test, kde mohu přidělovat každému snímku bodové hodnocení a spolurozhodovat tímto způsobem o finanční zpětné podpoře. Ale mám na výsledek skutečně nějaký vliv? Nejsem jako člen komise v důsledku pouhým zahradníkem Chancem z filmu Byl jsem při tom? Svědkem bez vlivu a vůle, jehož jedinou výsadou je sledovat přerozdělování peněz ze státní kasy mezi skupinami zahraničních i domácích filmařů a státem? Neslouží komise se svými nezávislými členy jen pro zakrytí faktu, že pobídku obdrží každý, kdo o ni technicky správně požádá?

Nedávno jsme v komisi narazili na německý projekt, který byl dvěma z celkem pěti hodnotitelů označen za vysoce problematický. Komise o něm jednala hned dvakrát a já jsem si osobně vyžádal v zápisu hodnocení, že „ohrožuje dobré jméno České republiky v zahraničí a ve svém důsledku je potenciálně nebezpečný pro občany Česka“. Nejprve jsem bodovat zcela odmítl, následně jsem k tomu byl na dalším jednání komise donucen a body jsem prostě přidělit musel.

Může za to test

Více patrně z důvodu mlčenlivosti prozradit nemohu. Snad jen to, že jde o islám, že se příběh odehrává v Česku, že z něj Češi nevycházejí na rozdíl od intervenujících Němců příliš lichotivě a že poměrně realisticky podaný příběh výrazně ohýbá naši domácí realitu. Podle mne v něm jde o hru s islamistickým ohněm. A Češi jsou v něm zatahováni do konfliktu, který nevyvolali. Film v každém případě testem kulturních i výrobních kritérií prošel. Patrně se natočí, a pokud – jak předpokládám – němečtí producenti utratí v očerněném Česku více než patnáct milionů korun, bude jim vráceno dvacet procent všech nákladů.

Jak je možné, že podobný projekt projde a je zařazen mezi pobídkou obdařené? Důvodem je takzvaný Kulturní test, tedy bodové hodnocení, které jako jediné může komise podle vlastního uvážení ovlivnit. A tento Kulturní test je natolik propustný, že jím projde snad všechno. Pojďme si ho podrobit zatěžkávacímu pokusu – představte si, že se jako producent rozhodnete uctít brzké výročí roku 1948 oslavným zvěčněním podílu takového Klementa Gottwalda a natočit svěží dílko nazvané Kabrňák Kléma.

Pak ani vám nic nezabrání s trochou šikovnosti projít Kulturním testem bez ztráty rudé růžičky. Projekt vám podpoří fond ministerstva kultury a stát vám na konci natáčení soudružsky vrátí část nákladů. Jak je to možné? Sledujte krok za krokem. Je téma vašeho filmu založeno na události, která je součástí české nebo evropské historie? Převzetí moci komunistickou stranou do historie určitě vstoupilo. Tedy ano – máte dva body. Zakládá se film na postavě patřící do české historie? Nejslavnější z českých Klementů se samozřejmě do historie krvavým písmem vepsal. Máte další dva body. A jste tam. Prošli jste. Máte čtyři bodíky, jste za vodou, český stát vás pobídne k natáčení a z proinvestovaných peněz vám pak část vrátí zpět. V dalších šesti kolonkách kulturního testu pak už jen potvrdíte svou pozici. Váš ústřední hrdina, „kabrňák Kléma“, přece bojoval za ideály kominterny v Praze. Dva body. A tak dále. Členové Komise pro filmové pobídky Státního fondu kinematografie vám film obodují, nezávisle posvětí a vy se na jejich verdikt můžete kdykoli odvolat, když se občan ohradí, že ze svých daní nechce podporovat ideově problematické projekty.

Když jsem se začal o problematická kritéria pobídkového Kulturního testu hlouběji zajímat, byl jsem nejprve obviněn z blokování jednání komise, abych se dozvěděl od právničky pracující pro fond, že jsem „stupidní“a že podá návrh na mé odvolání ministrovi, protože se mým vystupováním cítí poškozena. To celé jenom z jediného prostého důvodu – systém fungující rok za rokem na Státním fondu kinematografie se začal bránit kontrole.

Od ředitelky Státního fondu kinematografie Mgr. Heleny Bezděk Fraňkové jsem se omluvy nedočkal. Ostatně zastává názor, že kvůli mému postoji musí komise projednat již jednou projednávané znovu. S tím, že nyní již musím body přidělit. Zdržet se? Nelze! Na následném jednání pak projekt prošel. Osobní útoky své podřízené pak paní ředitelka nekomentovala vůbec.

S vědomím dalších možných útoků a denunciace tvrdím, že člen Komise pro filmové pobídky Státního fondu kinematografie prostě nemůže posuzovat kvalitativně. Navíc potřebné čtyři body v celkem osmi kolonkách Kulturního testu lze jen velmi těžko neudělit. Udělit nulu vám zase nepovolí logika. Nebo vznešeněji řečeno vyšší princip mravní. Ten mne naopak nutí za příliš průchozí síto kritérií sloužících k rozhodování Komisi pro filmové pobídky udělit Státnímu fondu kinematografie za jím vytvořený bezzubý Kulturní test rovných nula bodů.

Systém bodového hodnocení je natolik propustný, že jím projde snad všechno.