Chuťové pohárky prezidenta zralé na generálku

Jana Stránského, šéfa liberecké MF DNES

Na břehu jablonecké přehrady, v kořenech stoletých stromů a v melancholickém stínu masivní vily z třicátých let otevřeli tento týden zahradní minipivovar.

Jen si to představte. Lebedíte si za vlahého letního podvečera v čerstvě posečené trávě, před závratí z bezedné oblohy vás chrání ševelivý štít větvoví. Jako komáři kolem vás poletují řeči. Hospodská klasika. Šéf je neschopné netáhlo, v Žitavě v místním Kauflandu mají masitější šunku než v Liberci, Pelta se zázračně uzdravil a odporoučel se z Jablonce do Řecka. Chlapi se trumfují, kdo rychleji dojede na Makarskou, dumají nad perspektivou elektromobilů, plánují trasu sousedského cyklozávodu.

Vnímavý pozorovatel zaznamená na scéně mnohem více dam, než bývá zvykem v klasických výčepech. Bez ohledu na případné celulitidové následky s rozkoší noří švitořivé rtíky do perlivé pěny. Člověku se nemůže nevybavit Magda Vášáryová coby Maryška z Postřižin.

A vy se povalujete na zeleném koberci, periferní vidění vypnuté, oči zanořené do meditativních hlubin přehrady. Přemýšlíte. O čem je vám libo. Klidně o ničem.

A popíjíte pivo. Pozoruhodné, netuctové pivo. Svrchně kvašenou dvanáctku. Hořkou jako život staré panny. Silnou jako letní bouře v Jizerských horách. Omamnou jako první prázdninový polibek. Kondenzované blaho. Tady zdaleka nejde jen o alkohol. Tohle je nový čarokrásný komunitní prostor, kde se u pípy potkávají nejmovitější měšťané s bouchači z fabriky, jimž právě skončila odpolední.

Nechutné a kyselé?

Hmm, a co jako, říká si teď asi čtenář. Proč nás tím ten redaktor ze Sudet krmí? Vždyť minipivovarů je teď všude fůra. Inu, právě proto. A taky proto, že jsem si po třetí sklenici vzpomněl na jedůvku, již před časem vypustil Miloš Zeman. Že prý většina minipivovarů „... vaří jen nechutné kyselé pivo“. A dodal: „Teď jsem naštval tolik lidí, bože, to mám radost.“

Jako načernalý jízlivý humor mi to přijde docela dobré. Státníka ovšem naprosto nehodné. A navíc to není pravda.

Opusťme Jablonec a letmo se rozhlédněme pohraničím. Kupříkladu Cvikov. Od roku 2013 tady vaří lahodnou dvanáctku. Jmenuje se Klíč podle výrazného kopce tyčícího se v okolních Lužických horách. Nebo Frýdlant. Dvanáctka z obnoveného zámeckého pivovaru je asi nejznamenitější pivo, jaké jsem v životě okusil. Jmenuje se Albrecht, coby pocta Albrechtovi z Valdštejna, někdejšímu majiteli zdejšího panství, který tady v sedmnáctém století pivovarnictví významně pozvedl.

Piva to nejsou ani nechutná, ani kyselá. Jsou prvotřídní, exkluzivní, výjimečná, ušlechtilá.

Pan prezident má sice jazyk ostřejší než střep z rozbitého půllitru, jeho chuťové pohárky by ovšem potřebovaly gruntovní generálku.

Pijete dvanáctku. Hořkou jako život staré panny. Omamnou jako první prázdninový polibek.