David Černý. Inženýr a alkoholický pankáč v jednom

Monika Zavřelová redaktorka MF DNES

Výtvarník David Černý oslaví v prosinci padesátku. Nakladatelství Paseka při té příležitosti vydává jeho monografii. Kniha dokazuje, že lze uchopit i neuchopitelné – život a dílo největšího provokatéra současné české umělecké scény.

Monografie nazvaná David Černý – Fifty Licks není klasickým žánrovým počinem (v případě Černého by to snad ani jinak nešlo). Je spíše vyprávěním novináře Jana H. Vitvara, do kterého jeho aktér zasahuje jen minimálně, přesto vždy výrazně.

Vitvar ví, kdy využít jeho slov a kdy raději situaci opsat. Všechny Černého citace získal během rozhovorů v roce 2016. Oba pánové se však znají déle. Předmluvu napsal raper Vladimir 518. Ten své pocity z Černého popsal jako dojem, který v člověku vzbuzují rockové hvězdy, resp. frontmani punkové kapely. „S výrazem ,jděte všichni do prd...‘ se musíte narodit a v průběhu života už jen vyladit detaily,“shrnul trefně.

Provokatér od úplného začátku

Vitvar vykresluje Černého jako osobitého, urputného, často nesnesitelného a ještě častěji impulzivního umělce. Jeho kariéru představuje od začátků. Chronologickou strukturu vyprávění však mnohokrát opouští, aby si čtenář mohl utvořit o svérázném muži celistvější dojem. A začíná to hned u oslavy umělcových dvacetin, které pojal jako svůj pohřeb a všem kamarádům poslal místo pozvánek parte. „Nevěř nikomu, komu je přes dvacet, že ještě žije,“tvrdil. Akci pojmenoval Hnus.

Vitvar připomíná i další bizarní situace spojené s Černým. Třeba, jak se o něj začal v 90. letech zajímat Scotland Yard, když chtěl umístit velké laminátové plastiky pistolí potají na Trafalgarské náměstí. Zmiňuje také vznik známých Mimin. Málo se totiž ví, že je Černý v roce 1995 vytvořil podle malého syna Petra Síse. Nechybí ani osud Entropy, která ho na chvíli vystřelila do světových médií. Sám tou dobou však nebyl v nejlepší kondici.

Bez žen by to nešlo

Monografii o Davidovi Černém, ve které by nebyl zmíněn sex nebo ženy, by asi napsat nešlo. Proto i Vitvar vysvětluje, jak to má Černý, který holky svým kamarádům často přebírá. Napomáhá si příkladem čistě zoologickým: „Podobně jako on to asi mají káňata s hraboši.

„Ale režii dokumentu nechám na Adéle. Chce to pohled jiné generace, navíc jí tak začnu předávat rodinné stříbro,“líčí dokumentaristka Činčerová. Až dceři dá podklady, začne připravovat druhou řadu své úspěšné série portrétů šlechtických rodů Modrá krev. Nebo včely s květy. Nemůže si prostě pomoct.“O pár stránek dál pak přichází s nečekanou informací. David Černý by se snad nakonec mohl stát spořádaným partnerem a otcem, štěstí mu však v tomto smyslu nikdy nepřálo.

Kniha o výtvarníkovi prozrazuje mnohem víc, než by čtenář v první chvíli čekal. Ať už jde o výše zmíněné informace, spory s Milanem Knížákem či Andrejem Babišem, nepopiratelný technický talent nebo lásku k létání. Nejlépe se však vystihl umělec sám, když řekl, že má rozdělený mozek na dvě části: na jedné straně je inženýr a na druhé alkoholický pankáč. A Jan H. Vitvar to všechno přesně zaznamenal. Jan H. Vitvar