Mr. Bean dál žije, Manson dál sedí. Co vše se nestalo

Když v půli devatenáctého století vznikly první tiskové agentury, kladly si za cíl prodávat informace o tom, co se stalo. Dnes už vykonávají paradoxně i zcela opačnou, přidruženou službu – informují o tom, co se nestalo. Tedy o falešných zprávách. A když se vezme pouhý týdenní přehled AP, inzerovaný jako „součást úsilí o věcnou kontrolu v případě podezření na falešné zprávy“, ukáže se, že se toho nestalo opravdu hodně.

Tak třeba populární Mr. Bean neboli britský herec Rowan Atkinson chválabohu žije. Nezemřel tedy v 62 letech na následky drog a alkoholu ani po autonehodě, jak se objevilo v některých médiích. Dokonce ani nespáchal sebevraždu, jak se tradovalo zase loni v létě. Pochovávali ho omylem i na velkých stanicích Fox nebo BBC, kde ho navrch posmrtně omladili.

Podobně navzdory falešným zprávám muzikant Charles Manson zatím ani nezemřel, ani nebyl propuštěn z vězení ve svých 79 letech. Nuda, vrah Sharon Tateové a dalších obětí sedí dál ve vězení – a mimochodem je mu už dvaaosmdesát let. Co ještě nebyla pravda? Jako nepodložená se ukázala například zpráva, že princeznu Dianu zabil bývalý agent tajné služby MI5, jehož údajné přiznání se před pár dny hojně citovalo. Rovněž se nekonal fantastický objev vesmírné megastruktury vystavěné mimozemšťany kolem hvězdy, ze které prý čerpají energii. Též padlo obvinění tiskové tajemnice Bílého domu vůči Hillary Clintonové.

A tak dále; kdyby se přidaly ještě další příklady, člověk by nutně dospěl k závěru, že se ve skutečnosti nedělo vůbec nic.

Prověřování zpráv není zase taková novinka. Čtenář Saturnina si vybaví, jak dotyčný sluha společně s dědečkem svého pána založili kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Milosrdně se vyhýbali pojmům chyba, omyl či dokonce lež a neopravovali novináře, nýbrž literáty, princip byl však týž. Zdráhali se prostě zdravým selským rozumem přijmout, že může existovat malé dítě, jež po ztroskotání na pustém ostrově pronese větu „Bohdá, že žízní nezhyneme!“

To je samozřejmě nesmysl. Ale vetřelci vysávající planetu – proč ne, když to máte v kině každý druhý týden?

Čím víc informací se na svět valí, tím hůř se ověřují. Při představě, jak volá Rowanu Atkinsonovi s nevtíravou otázkou, jestli je opravdu čerstvým nebožtíkem, se i letitý rutinér těžce orosí. Když to herec vezme, vynadá mi. Když to nevezme, znamená to, že je mrtvý, nebo ve sprše?

Můžete si před rozhovorem nastudovat, že dotyčná filmová hvězda má dvě vysoké školy, tři děti a před sebou roli v muzikálu, jenže během interview vyjde najevo, že ji vyhodili od maturity, jakživa nerodila a čeká ji natáčení béčkového hororu. Načež vás pošle k šípku, že si máte fakta předem zjistit, a když se na ně zkroušeně zeptáte přímo jí, odsekne – Co je vám do toho?

Naproti tomu kosmickou hvězdu, která se chová „krajně neobvykle“, je radost ověřovat: když dva z deseti astronomů nevyloučí vliv ufonů, událost je na světě.

S nejvyšší možnou pravděpodobností lze potvrdit jen dvě věci. Rowan Atkinson, dej mu pánbůh a agentury zdraví, bude na podzim točit špionážní komedii Johnny English 3. Kdežto Bud Spencer, kterého morbidní šprýmaři pochovávali falešně několikrát, už opravdu, ale opravdu nežije.

Právě Spencerův případ ukázal novodobou variantu Goebbelsovy poučky: opakovaná lež se považuje za lež, i když se skutečně stane pravdou. Zažili jsme už tolik zaručených zpráv o konci světa, že až udeří doopravdy, nebudeme tomu věřit.