Zamilovaná zkusí Všechno, úplně všechno
Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět.
Hlavně dobře vypadat
Tak začíná stejnojmenná knižní předloha snímku Všechno, úplně všechno, který právě přichází do kin. Ukázková teenagerská romance přináší variaci pohádky o princezně ve věži, kterou dokáže vysvobodit jen láska – byť pro dívku s těžkou poruchou imunity, která sedmnáct let neopustila svůj dům, může být každý dotek smrtící. „Láska mě zabít nemůže,“tvrdí však dívka zamilovaná do nového souseda. Jak dlouho jim vystačí jen internet a vlahé pohledy z okna do okna?
Vlastně skoro celou první polovinu snímku, jíž dodává na zajímavosti právě skleněná bariéra mezi dvojicí a vynalézavost, s jakou ji opatrnými krůčky nabourávají. Ale jakmile se hrdinka odhodlá k činu, nabere příběh podobu barvotiskové pohlednice v duchu seriálu Beverly Hills 90210.
Ostatně jí odpovídají jak charakteristiky obou hrdinů – mladí, krásní, vzdělaní, slušní a chápaví, tak jejich představitelé. Amandla Stenbergová známá již z Hunger Games a Nick Robinson z Jurského světa působí za všech okolností fotogenicky, což byla zjevně jediná snaha režisérky Stelly Meghie, která si pro svůj teprve druhý film vybrala knižní prvotinu Nicoly Yoonové. Výsledek působí stejně sterilně jako zlatá klec, v níž pacientka žije.
Na druhou stranu je třeba uznat, že podstata zápletky nedává mnoho šancí se rozmáchnout. Předloha totiž pracuje s jazykem soukromého deníku, s e-maily a esemeskami, což znamená pro velké plátno kletbu: každý další rádoby dramatický záběr na mobilní telefon člověka dráždí. Některé pasáže se tak inscenují v dívčiných představách, princip její nemoci zas v hravé animaci.
Jinak ovšem styl snímku přesně odpovídá literární limonádě pro dospívající: „Byl vysoký, štíhlý a celý v černém. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala.“
s ním jsem našla sebe
Ve filmu, ať on opěvuje její krásu, nebo se ona vyznává „nemohu nepokoušet osud“, se tklivost ještě přislazuje hudebním podkresem vtíravým jak pitralon, případně obrazy vytouženého oceánu nebo ohňostrojem v pozadí důvěrného okamžiku. Ušlechtilost prýští i z většiny dospělých postav počínaje vstřícnou ošetřovatelkou a konče ustaranou matkou, jíž dcera sdělí, že „s ním jsem našla i kus sebe“.
Zkrátka film Všechno, úplně všechno zosobňuje divácký postrach všech drsných mužů, jízlivých cyniků a vůbec většiny nositelů průkazů dospělosti. Ovšem v jistém věku se nad takovou love story s potěšením smutní a neřeší se, jestli je to dojemná romantická pohádka, nebo jenom řemeslně průměrný kýč.