Ty tu devadesátku hodíš!
Legendární Jan Železný vytahuje svého nástupce Jakuba Vadlejcha mezi světovou extratřídu
Tomáš Macek reportér MF DNES
dosud přehodilo magickou hranici 90 metrů, nejčastěji Železný.
přehodil letos Jakub Vadlejch už pětkrát. „Jednou to uletí dál,“sám věří.
Právě. Některé státy si věří až přehnaně, třeba Američané. Zato my se naopak spíš bojíme.
Já vím. Dřív jsem si závody ani zdaleka neužíval jako teď, protože jsem se jich trochu i bál.
Železný: Vadlejch: Pumpujete tedy do Jakuba také sebevědomí? Železný:
On už si ho do sebe pumpuje sám, pustil se do toho.
My hodně pracujeme na fyzičnu, ale zjistil jsem, že to psychično je úplně stejně důležité. Hlava je alfou a omegou všeho, může všechno zachránit nebo pokazit.
Vadlejch: Začal jste spolupracovat i s psycholožkou Sládečkovou. Co jste na to říkal, kouči? Železný:
Za mé éry psychologové tolik v módě nebyli. Já měl jiné lidi, co mi vysvětlili, jak nakládat s vlastní hlavou, třeba Pavla Koláře nebo doktorku Švecovou. Takoví lidé ani nemusí mít glejt psychologa. I mezi současnými psychology jsou blábolisti, stejně jako mezi trenéry. Nejdůležitější je trefit se do člověka, který vám sedne. Pak je to funkční.
Paní Sládečková se mnou neprovádí žádné simulace závodů, není ani žádnou zaklínačkou. Ty naše dialogy jsou jen o nastavení hlavy. Společně budujeme v mé mysli takovou pevnost.
Vadlejch: Co vás ještě dostává do pohody? Vadlejch:
Klídeček. Když si odpoledne mohu sednout na kávičku a popovídat si.
Mně stačí den, kdy nemusím nic dělat. Letos to bylo ještě dobré při kempu v Africe, tam mi nikdo nevolal, nikdo nic nechtěl a mohli jsme si dělat jen trénink.
Železný:
Ale jak jsem zase přiletěl domů, nechápal jsem, co se děje. Všichni něco chtěli, kolem sportu byly samé průšvihy a já se v tom točil.
Na Jakuba letos čeká svatba. Nakolik ta může změnit jeho nastavení na závody? Železný:
Oni jsou spolu už tak dlouho, že věřím, že to bude dobré.
Sedm let. Beru si spřízněnou duši. Je atletka a ví, co náš život obnáší (Slovenka Lucia Slaničková). Navíc sama zařizuje většinu věcí kolem svatby, ani mě to nestojí moc času. Takže pro mě je svatba krokem dopředu.
Vadlejch: Nebo dalším kouskem skládačky. Thomas Röhler říká, že propracovat se k hodům daleko za 90 metrů je jako složit puzzle. Jak jste daleko? Železný:
Dost daleko. Ale když se na to dívám, Kubovy limity jsou mnohem dál, než zatím hodil. Cítím, kde má hranici. Pravda, málokdo dosáhne na maximum, co v sobě má. Ale Kuba tomu věří a tím se posouvá. Ta možná hodnota jeho výkonu je opravdu veliká – a jednou to přijde.
Kdy se podle vás může dočkat prvního hodu přes 90 metrů? Železný:
To radši ani nechci říkat, nechci ho svazovat. Kdyby už ve středu na Tretře, budu rád. Ale jestli až v srpnu na mistrovství světa, bude to v podstatě ideální.
Takový hod by potom mohl v Londýně stačit i na titul, ne? Vadlejch:
Mohl i nemusel. Na posledních třech šampionátech bylo zlato za 87 a méně metrů. Víťa Veselý vyhrál v Moskvě 2013 za 87,17. A v Tegu 2011 stačilo 86,20.
Jenže současný oštěp má mnohem větší šíři špičky na velmi vysoké úrovni, vrací se tím do mého období. Získávat medaili je o dost těžší než před pár lety, a ten stres je tudíž daleko větší.
Pak pomáhá třeba i vědomí, že jsem při Evropě družstev v Lille přehodil i Röhlera a dokázal si tak, že není neporazitelný.
Železný: Vadlejch: