Michal Nováček

ruji a opravuji postupně, odpočinu si tím od práce na počítači. Kamarád, po němž jsem byt převzal, měl černé období, takže jsem dost přetíral, například koupelnu a záchod na šedo. Jsou tu rákosové stropy, tak mě mrzí, že tu nemůžu pověsit větší lustry,“říká Michal.

MEZINÁRODNÍ VÝBĚROVÁ SMĚS

Z cest si Michal vozí artefakty, žádné suvenýry. Věci objevuje v obchodech se starožitnostmi. „Jak vidím antik, mizím a nevnímám. Kamarádi se mnou neradi cestují,“přiznává pobaveně a dodává: „Proto nemám ze Srí Lanky slona či Buddhu. Jsou tu věci z Paříže, kde jsem nějaký čas žil, ale také z New Yorku, Řecka i zarámovaný kus moravské košile po babičce.“

O jeho dvou profesích se rozhodlo zřejmě už v dětství. Věděl, že nebude lékař jako jeho otec, a zároveň vnímal, že maminka vždycky chtěla studovat zahradní architekturu. S ní také nadšeně a často přestavoval doma nábytek. Po gymnáziu se proto přihlásil na architekturu. Jediný problém vidí v tom, že má rád rychlý výsledek. Než se zahrada pěkně ukáže, tak to trvá i pět let. Když dekoruje interiér, okamžitě vidí, jak to dopadlo. „Doma bych chtěl mít spoustu stylů, ale to nejde. Dekorováním si plním své představy a sny. Nejdřív jsem si to vyzkoušel u kamarádů. Někdy to dopadne, že jdu k někomu na večeři a končí to tím, že přemisťujeme gauč. Má-li zahradu, alespoň jí kus překopeme,“komentuje s úsměvem Michal, který o sobě mimo jiné říká, že je specialistou na nulový rozpočet, a tvrdí: Stolní lampy a různá stínidla jsou inspirací, kterou si Michal přivezl ze zahraničí. Nízká úložná skříň v obývacím pokoji slouží i jako výstavní plocha.

„I s prázdnou kapsou se dají dělat divy. Stačí barva, jedna váza, čerstvé květiny – je to zábavné a efekt super.“

V DOMÁCÍ GALERII

Michal si doma cení japonského ručně malovaného porcelánu Imari, který už delší čas sbírá. Jako student prováděl na zámku v Jaroměřicích, kde ho okouzlilo prostředí a dvě vázy. Porcelánové talíře z tohoto období pak objevil cestou do Mexika v holandském starožitnictví. Cestovaly s ním tenkrát na dovolenou. „Když jsem se vrátil, hned jsem je pověsil. Květinový dekor mě jako zahradníka baví, je to vlastně zkratka zahrady. Každé ráno, když se probudím, mám radost z lampy, jejíž podstavec byl původně tradiční porcelánová nádoba na zázvor,“připomíná. Do ložnice se vešlo i několik dalších oblíbených kusů nábytku – například repasované rondokubistické křeslo či noční stolky ze starých cestovních kufrů.

Michal má slabost pro ozdobné střapce a orientální koberce kelimy. Podle ročního období dokonce obměňuje dekorativní polštáře – vybírá světlé barvy na léto a tmavší těžké látky na zimu. Stěny nechal bílé, kromě tmavě šedé v ložnici. Zaplnily je obrazy, pro Michala důležitá součást interiéru. Lásku k nim podědil po dědečkovi, který je celý život sbíral. „Není problém pořídit nábytek a doplňky, ne každý ovšem vlastní obrazy. Rád proto používám doma i při dekorování zrcadla, která je výborně nahradí. Večer září a krásně odrážejí realitu,“uzavírá Michal. (39), interiérový zahradní architekt, D.V.A, dekoratér, Atelier www.atelierdva.cz