Stolek se zašifrovaným jménem.
Modernistickým dílem Eileen Grayové se inspirují nábytkové řetězce i slavní designéři. Stolek, navržený původně pro letní byt návrhářky, musel počkat čtyřicet let, než byla jeho nadčasová elegance znovuobjevena a konečně uvedena do sériové výroby.
Původně ho Eileen Grayová navrhla pro svou sestru. Musel však počkat 40 let, než byla znovuobjevena jeho nadčasová elegance a začal se vyrábět sériově.
Eileen Grayová se narodila v Irsku jako Katherine Eileen Moray Smithová. Její matka byla potomkem skotských šlechticů s titulem lady Grayová. Po rozvodu nechala všem svým pěti dětem změnit příjmení podle sebe a odstěhovala se s nimi do Londýna. Její nejmladší dcera Eileen zde začala navštěvovat uměleckou školu. Zpočátku ji to táhlo k malbě a speciálním technikám. V jednom obchodě s nábytkem v londýnském Soho obdivovala techniky lakování dřeva a docházela sem i do učení. Později tyto dovednosti uplatnila při zdobných návrzích nábytku a doplňků ve stylu secese a art deco, inspirovaných japonským uměním. Svými dřevěnými paravány se poprvé prosadila mezi tehdejší designérskou elitou.
MODERNISMUS S ŽENSKOU TVÁŘÍ
Na počátku století se nadobro stěhuje do Paříže a nasává tam všechny tamní umělecké vlivy. Šlo o samostatnou ženu, která si šla svou cestou. Její umění pohybovat se ve společnosti jí vyneslo mnoho dlouholetých přátelství a kontaktů s umělci, kteří ji velmi inspirovali. Jedním z nich byl Le Corbusier, průkopník modernismu. Tento styl Eileen Grayové učaroval. Právě on a tehdejší partner Grayové, rumunský architekt Jean Badovici, ji přiměli k tomu, aby se zkusila věnovat i architektuře.
V polovině dvacátých let navrhuje pro sebe a Badoviciho letní vilu v jihofrancouzském městečku Roquebrune-Cap-Martin. Je postavena v duchu modernismu, na který však Grayová pohlíží jinak: dům by neměl být pouhým strojem, jak hlásal Le Corbusier, ale měl by ladit i s povahou a životním stylem obyvatele. Grayová tak dodává modernismu jakousi útulnost. Kompletně navrhuje interiér malého domu a dbá přitom nejen na vzhled, ale i na dokonalou funkčnost a praktičnost jednotlivých kousků. Kromě skříně, kterou lze několika pohyby přeměnit na psací stůl, vzniká i měkoučké polstrované křeslo Bibendum, které Grayová pojmenovává podle původního označení maskota značky Michelin. Je mu totiž nápadně podobné.
SNÍDAŇOVÝ STOLEK PRO SESTRU
Dalším nezapomenutelným kouskem je stolek, silně inspirovaný modernismem a bauhausem. Je vyroben z dokonale lesklých pochromovaných trubek. Tvar stabilního stojanu stolku kopíruje jeho kulatou desku z odolného skla, lemovanou kruhovou trubkou. Má snadno nastavitelnou výšku desky, a lze ho tak použít jako odkládací, jídelní či třeba květinový stolek. Eileen Grayová ho navrhla jako překvapení pro svou sestru, která pár často navštěvovala. Milovala snídaně do postele, pro něž je stolek jako stvořený: přerušený kruh základny stolku ho umožňuje snadno přisunout těsně k posteli či pohovce.
Stolek dostal zvláštní a na první pohled neosobní jméno. Je identické se jménem vily a ve skutečnosti je šifrou, která ukrývá iniciály designérského páru, přepsané podle číselného pořadí písmen v abecedě. Stolek obdivoval i Le Corbusier, jako ostatně celou přímořskou vilu.
Eileen Grayová byla poměrně skromná a své výtvory neprezentovala pod svým jménem. Účastnila se jen výstavy designu v Paříži na konci 30. let. Po druhé světové válce jako by se po ní slehla zem. Přestala navrhovat a žila poklidným životem ve své druhé vile v Mentonu. Na sklonku 60. let je její práce konečně doceněna: vyšel nenápadný článek o křesle Bibendum a stolku E1027. Přijme nabídku na jejich znovuuvedení do výroby a uskuteční je společně s britským designérem Zeevem Aramem. Obojí si můžeme dodnes koupit v obchodech s luxusním designem.