Úkoly pro pána pomerančů

Nový volební lídr ČSSD začal slibně. Ale chce-li Zaorálek v podzimních volbách uspět, bude se muset vymezit hlavně vůči Sobotkovi a jeho obchodním partnerstvím.

Už pár dní je volebním lídrem sociální demokracie ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. V této roli vystřídal unaveného premiéra Bohuslava Sobotku a hned od první chvíle je patrné, že se mu daří lépe než jeho předchůdci.

V první řadě se Zaorálkovi povedlo strhnout pozornost médií na sociální demokracii. Ministr zahraničí zvolil recept, podle nějž by Sobotka nikdy vařit nemohl – hodně mluví a baví publikum.

Nejprve vystoupil s docela kontroverzním a v podstatě protikoaličním vyjádřením na adresu přísného protikuřáckého zákona, pak se distancoval od komunikačního stylu Bohuslava Sobotky a pak začal provokovat Andreje Babiše.

Zaorálek to však dělá jinak a mnohem chytřeji než Sobotka. Místo plamenných projevů o ohrožení demokracie politickými ambicemi jednoho z nejbohatších podnikatelů zvolil ministr zahraničí českému publiku mnohem bližší a srozumitelnější zbraň – humor. Mluví například o tom, že oranžové pomeranče jsou zdravější než koblihy, ale zároveň odmítá, že jde o politickou metaforu. Prý jde jen o jeho čerstvě zaléčený žlučník. A přesně takhle to mají Češi rádi. Svatá protibabišovská válka, kterou spustil Miroslav Kalousek a jako jeho poslušný pudlík se k ní posléze připojil Bohuslav Sobotka, totiž v Česku fungovat nebude. A není to jen tím, že když proti oligarchizaci české politiky bojují Kalousek se Sobotkou, je to ještě absurdnější, než když se Stanislav Gross obrátil k Bohu. Jde především o rozpor mezi patosem podobných apelů a současnou společenskou realitou. Demokracie v Česku jednoduše ohrožena není, a to velmi dobře ví naprostá většina českých voličů.

Proto není možné s Babišem bojovat, jako kdyby to byl Gustáv Husák. To si Zaorálek zjevně uvědomuje a postupuje mnohem chytřeji než jeho předchůdce. Žádné řeči o normalizaci, o ohrožení liberální demokracie, o ruském modelu vládnutí. Fajn. Ale pro dosažení úspěchu, za což by se dal označit volební výsledek kdekoli nad patnácti procenty, je to podmínka nutná, nikoli dostačující.

Bez Chovance

Chce-li Zaorálek uspět, svést důstojný souboj s hnutím ANO (dnes už vlastně i s komunisty) a přivést ČSSD do příští vlády, musí ještě udělat pár důležitých věcí.

Nejprve musí získat absolutní kontrolu nad přípravou volební kampaně. Kampaň v tuto chvíli kontroluje Milan Chovanec, který řízení strany převzal po Sobotkovi a mocensky patří do stejného tábora jako premiér. Tuto skupinu vede vlivný právník Radek Pokorný, který dlouhá léta pracoval pro státem kontrolovanou energetickou společnost ČEZ a věrně sloužil také dalšímu českému miliardáři, Zdeňku Bakalovi. Jak ČEZ, tak Zdeněk Bakala a jeho obchodní zájmy v důlní společnosti OKD přitom hlavní měrou přispěli k současné diskreditaci sociální demokracie. Je-li dnes ČSSD voliči vnímána jako zkorumpovaná „tradiční“strana, mohou za to především obchodní zájmy klientů pana Pokorného, s nímž už Bohuslav Sobotka dávno srostl do jediné entity.

Sobotka je v tuto chvíli politicky de facto mrtvý, ale ve stejné stáji se už na jeho místo delší dobu připravuje právě Milan Chovanec. O jeho mediální obraz se „shodou okolností“starají přátelé Radka Pokorného, mediální odborníci ze společnosti Bison & Rose, jmenovitě její spolumajitel Miloš Růžička. V této souvislosti lze s jistou mírou nadsázky konstatovat, že kde je Radek Pokorný, tam je i Miloš Růžička. Bezpochyby to platí pro ČEZ a s drobnými přestávkami i pro Zdeňka Bakalu.

To je věc, která ČSSD v tuto chvíli fatálně tíží a bude nutné se od ní odstřihnout. Pokorného vliv v ČSSD je zkrátka nutné zlikvidovat. Pokud se to Zaorálkovi nepodaří, je jeho mise odsouzena ke krachu. A prvním krokem musí být odstínění Chovance.

Mnoho lidí v ČSSD už má ostatně Pokorného plné zuby. Velice dobře jsou si vědomi jeho neformálního, ale o to reálnějšího vlivu a nelíbí se jim, kam se Sobotkou, Chovancem, Dienstbierem, Špidlou, Novotným a dalšími reprezentanty progresivní levice stranu zatáhl. A rádi jakékoli snaze o jeho odstřižení od ČSSD pomohou.

To je Zaorálkova velká výhoda. Musí dát jasně najevo, že pod jeho vedením budou věci fungovat jinak. Je však otázka, zda toho ministr zahraničí bude schopen. Není totiž jasné, kdo jsou jeho hlavní spojenci nejen ve straně, ale i mimo ni, nebo alespoň v jejím zákulisí. Zda mají sílu rozvětveným mocenským strukturám ovládaným Radkem Pokorným čelit a zda toho jsou vůbec schopni.

Proti Pokornému

Zatím je Zaorálek v pohybu a směřuje vpřed. Otevírá témata, o nichž Sobotka hovořit nemohl, a mluví srozumitelně. Blíží se však okamžik, kdy se bude muset jasně vymezit proti Pokornému se Sobotkou nejen tím, že odstaví Chovance, ale hlavně tím, že veřejně zaútočí na Pokorného. Neudělá-li to, může se s jakýmkoli slušným volebním výsledkem rozloučit, neboť tím přenechá veškerý manévrovací prostor Andreji Babišovi.

Podceňovat inteligenci voličů se nevyplácí. Pro volebního lídra, který přichází z kraje, kde voliči Bakalu, Sobotku a Pokorného nemohou ani cítit, to platí dvojnásob. Snad si to pán pomerančů uvědomuje.

Místo projevů o ohrožení demokracie zvolil Zaorálek českému publiku bližší zbraň – humor.