Nechceme být zdraví. Ani když nás za to platí

Češi jsou lovci slev, říká se. V „akci“kupují i to, co nepotřebují. Hlavně když ušetří, hlavně když cítí, že mají nárok na něco navíc.

Asi to tak opravdu bude. S jedinou pozoruhodnou výjimkou.

Lidem jsou všemožné výhody úplně ukradené, když jde o jejich vlastní zdraví. Zdraví, jak se zdá, nechtějí ani zadarmo.

Zdravotní pojišťovny už roky vyčleňují peníze na prevenci nemocí. Dávají na to dohromady stamiliony korun. Jednak chtějí vypadat hezky, jednak vědí, že zdravý klient je levný klient. Jenže lidi jim o to nestojí. Zajímavé. V téhle zemi jsou zájemci o dotaci na nový kotel schopni čekat dva dny a dvě noci před úřadem. Ale nenajde se dost těch, kdo by si byli ochotni zaskočit na pobočku pojišťovny pro peníze, za které můžou zhubnout nebo se odnaučit kouřit.

Přitom zrovna příspěvek na to druhé není zanedbatelný. Na účinné léky proti závislosti na nikotinu dostanete od pojišťovny 2 500 korun, to je víc než půlka ceny celé odvykací kúry. A když budete chodit někam sportovat, zaplatí vám třetinu permanentky.

Ano, není to sto tisíc jako u zmíněných kotlů. Ale peníze to jsou. A neberte, když rozdávají.

V tomhle případě to neplatí. Klienti neberou. Alespoň neberou dost.

Zdravotní pojišťovny tento týden zveřejnily bilanci svých preventivních programů. Ve všech jim zůstaly miliony a miliony korun, o které nikdo nestál. Některé programy lidé nechali z poloviny, některé dokonce ze tří čtvrtin nevyužité.

Třeba Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra měla podle agentury ČTK na prevenci civilizačních chorob vyčleněných 1,4 milionu korun. Klienti si vybrali jen sedm set tisíc. A Všeobecné zdravotní pojišťovně z 7,2 milionu korun „preventivních“prostředků v programu pro diabetiky z kasy ubyla jen čtvrtina.

Nevyčerpány zůstaly i peníze na odvykání kouření, na cvičení a na úpravu jídelníčku.

Šéf jedné z pojišťoven si posteskl, že i když zkoušeli programy „přenastavit“, klienty to k prevenci stejně nepřivedlo. Čím to asi je? To je přece jasné. Je to tím, že většina z nás pro zdraví není ochotna něco dělat. Zavání to totiž disciplínou a trochu i diskomfortem. Zato o tom umíme výborně žvanit. Sedmdesát procent kuřáků tvrdí, že by s kouřením rádi přestali. Čtyřicet procent to dokonce každoročně zkouší.

Zkouší? Ale kdepak. Oni ve skutečnosti doopravdy přestat nechtějí. Každý ví, že vlastními silami to zvládne pár procent lidí. Ale o dotované programy, které se chlubí solidními úspěchy – skoro polovina jejich absolventů opravdu nekouří – zas tak moc lidí nestojí.

S jídlem je to podobné. Více než polovina Čechů má nadváhu. Skoro čtvrtina je vyloženě tlustých. Ale přestat se ládovat a začít si trochu hlídat, co všechno sníme? Dejte nám s tím pokoj.

Přitom jak u kouření, tak u obezity se dá celkem s jistotou předpovídat, že budou mít následky. A to následky dost ošklivé.

Tak daleko málokdo dohlédne. Kdo by hned myslel na nejhorší. Přesně podle té „hlášky“ze Sedmi statečných o chlapovi, který padal z mrakodrapu a v každém patře říkal: „Zatím je to dobrý.“

Ale ono se to jednou zlepší. Až si všichni uvědomíme, o co tady jde.

Ono tady totiž jde o život.