Formani smíchali kovbojku s poetikou starých biografů
Takřečená Forman Brothers' Wild West Show přináší dokonalý estetický zážitek. Příběh z westernového městečka Deadtown trochu pokulhává, ale diváky čeká neobvyklý večer.
Že přišli na ukřičenou a pokleslou show, poznají návštěvníci, už když ve frontě postávají před dřevěným saloonem. Do dopravního hluku pražského nábřeží, kde stavba pro potřeby kusu Deadtown vyrostla, totiž Petr Forman v roli namaskovaného konferenciéra vyvolává megafonem, že dorazili na představení „horší než minule“.
Zemitá show
Divadlo bratří Formanů si pro svůj návrat vybralo estetiku Divokého západu. Jejich Deadtown se dá čistým řezem rozdělit na dvě části. Poté, co se poslední diváci usadí na elevaci, propadne se vnitřek stanu do tmy, aby po oponě prolétla animace běžícího koně. Náznak poetiky ale ihned přehluší ta nejvtíravější country hudba a hlavně zemitá show. Jsou tu kovbojové, indiáni, nazdobené ženy s utaženými korzety. Postavy kloužou po pódiu ve strnulých pózách upomínajících plastové panáčky na podstavcích. Jsme v kabaretu přelomu minulých století – kovbojové tančí čtverylku, vtipně poskakují po schodech, dámy zpívají podporovány živým orchestrem, konferenciér předvede několik otřepaných kousků s létající hůlkou či zmizením v kleci. Vše je hlučné, blyštivé, barevné a hlavně strnulé jako neměnný profesionální úsměv všech performerů. A publikum se baví. Naoko laciná show však sleduje pečlivě secvičenou choreografii, k nejlepším částem patří až novocirkusové prvky, kterými je hořkosladké číslo tří krasobruslařů či dvě akrobacie na kole, kde dojde i na trampolínu.
„Kopat se do zadku, skákat na trampolíně, blbnout na kolečkových bruslích?“zeptá se Petr Forman asi po tři čtvrtě hodině zábavy a dodá, že by to mohlo publikum sledovat další hodinu. Pravá fantazie je ale jinde, jak naznačí. A náhle nastane zlom, tatam jsou rozverní kovbojové, pódium přehrne série pláten a diváky čeká průlet do snového světa, na jehož konci je westernové městečko Deadtown. Je tu znovu pádící kůň z úvodu, tentokrát na hřbetě nese tajemnou až hororovou náladu. Formani zde sázejí na absolutně protikladnou atmosféru, což má na diváky dokonalý účinek.
Příběh je prostý
Tvůrci se vedle Divokého západu inspirovali i prvními filmy. Děj na pódiu překrývá plátno, na které se promítá zrnění a stopy starého filmu, čímž dosahují autentické atmosféry. I herci se v kovbojce ze saloonu pohybují trhaně či zrychleně, aby ranou filmografii evokovali. Shora na vše shlíží méliesovský měsíc.
Úžasné projekce americké krajiny doprovázejí vtípky s kaktusy či zjevení siláka se sekerou. Přeskládatelná scéna, která v první části působila mile amatérsky, zde perfektně sedí. Téměř dokonalá forma však trochu zakrývá obsah. Jakmile se divák dost vynadívá a prvotní ohromení opadne, začne hledat příběh. Ten tu sice je, ale velice prostičký. Dokonce tak, že nemůže zbylý čas naplnit. Honičky, přestřelky, prosvícené pokoje a tak pořád dokola. Show se místy začíná opakovat, navíc využití motivu titulků, které patří postavě právě otevírající pusu, úplně nefunguje, protože zdálky není vidět, kdo ji zrovna otevírá.
Hrozící stereotyp, který by nedejbože vyústil až v nudu, naštěstí zachraňuje milý závěr. Hned po skončení, ještě za potlesku, se saloon otvírá publiku, které může sestoupit na pódium a smísit se s herci. Stále hraje hudba, westernový večer nekončí. I když by mohla být kratší, povedla se Formanům neobvyklá show. Deadtown Divadlo bří Formanů 75%