90 metrů? Proč ne, hned dvakrát. Magická meta padla
Miroslav Němý, Tomáš Macek sportovní reportéři MF DNES
Vypadalo to tak ladně, jako by jej to ani nestálo mnoho sil. Přesně tak, jak Jan Železný popisuje ideální oštěpařský hod.
Tak, aby závodníkovo tělo vyslalo oštěp za hranici, která je vyloženě magická. Za horizont všedních dnů. Za devadesátku.
A Thomas Röhler to zvládl tak snadno! Dokonce dvakrát.
„Nikdy bych neřekl, že to je lehká věc,“bránil se, leč je zřejmé, že má tenhle německý šampion z Ria mimořádnou formu. Za 91,53 vyhrál,
Nebyl šťastný ze svého času. „Chtěl jsem dát lidem pořádnou show. Z toho výkonu jsem trochu smutný. Mám zdravotní trable, půjdu k doktorovi,“plánoval, hned však uklidňoval: „Lidi, roky vám říkám, že jeden k tomu na Zlaté tretře přidal výkon 91,02 metru – a tři hody nad 87 jako bonus. Jeho konkurenti by v tu chvíli jásali a skákali k zatahujícímu se ostravskému nebi, on to však bral skoro jako samozřejmost. Tak dobrý Röhler je. Co dobrý. Momentálně nejlepší. Devadesátku na vítkovickém stadionu naposledy pokořil Jan Železný v roce 1997. Röhlerovi to nyní ještě nestačilo na Železného rekord mítinku, jeho nejlepší výkon dějin 98,48 je rovněž mimo kategorie.
„Bylo to blízko, ale zároveň daleko,“uznává Röhler. „Je určitě skvělé, že je tady s námi právě on a může dohlížet na to, jestli někdo
„Ostrava se loučí s Usainem Boltem,“dlouho předtím hlásaly plakáty po celém městě.
Sto padesát zemí celého světa bylo prostřednictvím televizního přenosu u toho.
Dokonce i britská BBC si na poslední chvíli dokoupila stream.
Rovněž Petr Květ, správce slavného stadionu Letzigrund v Curychu, přicestoval a jako všichni řešil počasí. Ráno pohlédl k obloze, pak věštil: „Dneska bude pršet.“
Takový scénář by sice byl vzhledem k Boltově ostravské historii plné vody z nebes scénářem symbolickým, nicméně nejméně žádoucím. Více než kdy jindy se proto žhavily linky na meteorologickou stanici v Mošnově. A nebesa se umoudřila. Ředitel mítinku Alfonz Juck kmital celý den mezi stadionem i hotelem atletů a po poledni říkal: „Naštěstí mám práce tolik, že mi nezbývá čas na nostalgii. Ovšem postupně mi to dochází: Usain tu běží opravdu naposledy.“
Před devíti lety přivedl Bolta do Ostravy prvně, v mysli mu běžel film devíti Jamajčanových startů. „Vzpomínal jsem, jak jsme je složitě plánovali a vyřizovali, jak jsme přemýšleli, kdy je zveřejnit i jak jsme se jeho rekord překoná. Ale jinak byla Ostrava dnes tím pravým místem. Hned když jsem se probudil, měl jsem skvělý pocit. Zvládli jsme to úžasně. I díky krásnému stadionu, který je uzavřený, domácký. Mám rád tuhle dráhu, lidi na tribunách. Oštěpem se tu háže fakt skvěle.“
Dobrá, zatím ještě ne tak skvěle, aby zlomil světový rekord; však Železného výkon patří k nejodolnějším počinům atletických dějin. Ale jinak? Paráda. Röhler Zlatou tretru pozlatil. „Dneska házel perfektně, trefoval krásné hody. Myslím, že na Tretru bude mít nadále skvělé vzpomínky, vždyť tady vyhrál i loni. Bude se báli: Co když nepřijede?“Na jaře 2009 ho vyděsila zpráva o Boltově autohavárii, po níž přestal trénovat. Zruší účast, napadlo ho. Přesto i tehdy přicestoval. Nyní tedy nastal čas odcházení. „Budeš tu kdykoliv vítán,“zval jej Juck, ať příště dorazí v roli hosta. „Jo, přijedu,“ujistil Bolt. Každý kvalitní výkon této Zlaté tretry se stal zároveň i dárkem k jeho rozlučce. Světový rekord Jihoafričana Van Nikerka na trati 300 metrů. Velehody Němce Röhlera za 90 metrů. Desítka Brita Faraha.
Tři čtvrtě hodiny po stovce obcházel ovál a podepisoval se divákům. „Čekal jsem, že mi ukážou spoustu lásky. Ale že jí bude tolik, to ne.“
Dokončil čestné kolo, šibalsky se usmál, načež předvedl několik pokusů v dálkařském sektoru.
Žádná druhá kariéra však nebude. S Ostravou se loučil sprinter, jehož vystihovala píseň znějící z amplionů. Simply the Best! sem rád vracet,“popisoval nejlepší z Čechů Jakub Vadlejch. I on byl spokojený, posledním, šestým hodem se dostal na 86,43 metru. Dřímá v něm víc, ale potřeboval by prolomit „bariéru 90“. Jako Röhler. Jako aktuální apoštol toho, že i v takto složité disciplíně je v jednoduchosti síla.
„Přesně tak,“kývl Vadlejch. „Krásně ty hody naběhl a trefil je. To je ideální. Tohle je člověk, který bude samozřejmě v Londýně strašně těžko k poražení.“
To mluvil o světovém šampionátu, který se u Temže koná v srpnu. Röhler bude favoritem číslo jedna,
Išéfové mítinků slavné Diamantové ligy by s ochotou vyplenili své zásoby drahých kamenů jen proto, aby u nich startoval kterýkoli z mužů z následujícího seznamu.
Usain Bolt, asi netřeba nic dodat. Mo Farah, vytrvalecký fenomén a sběratel zlatých „doublů“na 5 i 10 kilometrů. David Rudisha, olympijský šampion a světový rekordman na osmistovce. Wayde van Niekerk, snad nejuniverzálnější sprinter dějin a zlatý se světovým rekordem ze čtyřstovky v Riu. Každý z nich je ozdobou. Zlatá tretra 2017 uvítala všechny! Když nad stadionem bouchal ohňostroj na počest devátého a posledního Boltova ostravského startu, ocitla se tahle akce na vrcholu.
„Končit na něm je nejhezčí,“říkal Mo Farah, jenž sám „přestupuje“k maratonu, jenže Zlatá tretra nehodlá a nemůže končit. Ale všichni cítí, jak těžké to bude. Bolt si místní kulisy oblíbil natolik, že sem jezdil nejčastěji ze všech mítinků světa. Teď končí, čemuž se říká daň za úspěch. Kdekdo se totiž možná v budoucnu ušklíbne: Pche, bez Bolta? Nezájem.
Stejný problém bude řešit celá atletika a Zlatá tretra tím spíš, neboť diváky rozmlsala podobně, jako když pustíte děti po zavíračce do cukrárny. Pro „mainstream“tu vždycky byl Bolt, pro fajnšmekry atletické osobnosti. Do Ostravy se jim často chce víc než na Diamantovou ligu. Ta podivně změnila pravidla a své finále počítá od nuly, pročež hvězdám stačí pár úspěšných startů – a pak mohou v klidu jezdit tam, kde to mají rádi, kde se o ně postarají, kde se fandí k zemdlení. Třeba do Ostravy. Za rok tedy šéfy Tretry čeká zlomový, dost možná nejtěžší ročník. Budou muset najít nový motiv. Vsadit na jednu extrémně nabitou disciplínu? Posbírat co nejvíc mistrů světa z letošního srpnového šampionátu v Londýně? Hrát „českou kartu“se všemi dostupnými národními esy? Lákat místo jednotlivců-superhvězd na extrémně silná startovní pole? Sehnat ty nejrychlejší po Boltovi? A tak dále.
Jsou to svým způsobem příjemné trable, ale i tady platí stará sportovní poučka, že je vždy těžší obhájit než zvítězit.
Proto dovolte jeden tip: aby nebyl rozjezd nové epochy příští rok tak těžký, mohl by Bolt dorazit jako velectěný host. I podesáté. o tom není pochyb. „Když takhle háže, je to prostě paráda,“dodal další z Čechů Vítězslav Veselý.
A i německý borec si to uvědomuje. Železný platil za psychicky extrémně odolného sportovce. Nepřipouštěl si možnost porážky. Röhler hodlá nasadit podobný přístup.
„Mám sebevědomí. To určitě ano. Takhle pojedu až do Londýna,“pronesl jako vítěz Tretry.
Ne, ještě ne jako její rekordman. Na to si Železný ve své době podmanil oštěp až příliš; jako král železný a zlatý. Röhlerova éra nabírá obrátky. Roztančené Rio nebo industriální Ostrava, háže vážně daleko.
I za devadesátku. Za bájný bod.