NESPORTOVEC R
Co můžete dělat, když si chcete vylepšit postavu, ale nejste zrovna sportovní typ? Ba co víc, když při sportu trpíte nejen vy, ale i všichni kolem vás.
ychlé zhubnutí do plavek a čajová party s opravdovou vílou jsou dvě věci, o kterých se podstatně víc mluví, než by se je dařilo zažít na vlastní kůži. Zatímco pravda o vílách dojde malým dívkám zhruba v sedmi letech, báchorce o zázračném zhubnutí těsně před tím, než udeří léto v plné obnaženosti, jsou ochotny věřit až do podzimu. Díky emancipaci můžeme naživo pozorovat dokonce i muže, jak se podle jejich schizofrenního chování ani oni nedokážou rozhodnout. Mají dát za pravdu mantře „Hlavně se mějte rádi, jací jste“, nebo poslechnout všudypřítomnou výstrahu „Okamžitě zhubněte, nebo jste ve společenském žebříčku a na převažovací houpačce úplně vyřízení“?
Udržování přiměřené hmotnosti a jisté míry osvalení není jen pouhou povrchní estetickou záležitostí, jak by se mohlo zdát. Když se oprostíme od pouhých vnitřních běsů při pohledu do zrcadla, můžeme s tělem gazely leccos získat. Spíš než vilu mám na mysli zdraví. A to je, jak známo, půl čistoty. Nebo tak nějak.
Že se nám těžko bude lehko pohopkávat s osmi knedlíky v žaludku, je známá věc. S prázdným žaludkem člověk vyskočí rozhodně výš. Před chvílí jsem to zkoušela u skříně s čokoládou, kam bych teoreticky neměla dosáhnout. Chuť na sladké, ta neřestná sestra obžerství, mi však dala křídla. Zhřešila jsem, co s tím?
Jediná šance, jak se zbavit nechtěných gramů a odebrat tukovým polštářkům výplň, je pohyb. Ne každému je však do vínku dána láska ke sportu nebo alespoň schopnost se pohybovat rychleji než obvykle bez toho, aby se dotyčný zranil. Jsou tací, co při sportu bolestně trpí. A pak speciální kategorie lidí, kteří způsobují bolestné utrpení nejen sobě, ale i těm, kdo jsou nuceni se na ně při pohybu dívat. Jako například já.
NEŠŤASTNÝ TĚLOCVIK
Už v hodinách tělocviku na základní škole bylo jasné, že posunu hranice sportu mimo měřitelný rámec. Myslím, že jsem jediný sportovec v dějinách, který dvanáctiminutový běh zaběhl za patnáct minut. Na hrazdě jsem bezmocně visela s elegancí čerstvě vypraných trenýrek. Kotrmelec by se dal co do techniky provedení přirovnat k tomu, když se pokusíte po zemi rovně kutálet jelito. A přesně tak to i bylo. Jelito se valilo mimo žíněnku a tělocvikář si trhal zbytky vlasů. Šplh po tyči se změnil ve vis s tělocvikářovýma