MOŘE JE SLANÉ! A PLNÉ CHALUH

Je to boj. Na jedné straně stojí cestovní kanceláře. Na straně druhé jejich klienti. Mluví jiným jazykem, snaží se navzájem obelstít. Jenže se potřebují.

Vzdálenost hotelu od moře je cca dvě stě metrů. Tato věta v katalozích cestovních kanceláří znamená, že jde o vzdálenost vzdušnou čarou, která je vám na nic, protože než se k moři probojujete různými klikatými stezkami, ujdete metrů pět set.

Výhodná poloha se zastávkou blízko hotelu. Přeloženo: Počítejte s tím, že vám pod okny budou dvakrát do hodiny túrovat motory místní rozpadající se autobusy.

V blízkosti obchůdky se suvenýry. Tím je míněno, že široko daleko od hotelu není nic než jeden minimarket s balenými vodami, starými nafukovacími matracemi a zrezivělými přívěsky na klíče.

Hotel je uprostřed přírody. To je třeba chápat tak, že je obklopen nelegální skládkou plnou papírů, PET lahví a stavební suti. Avšak například v Řecku zpravidla bývá vše zarostlé poměrně vonící zelení, takže smrad je snesitelný.

A vraťme se ještě k první větě. Přesněji k výrazu moře. Je třeba si všimnout, zda cestovní kancelář ve svém jazyce používá výraz moře, nebo pláž. Zatímco nezkušený turista si představí totéž, tvůrci katalogů využívají toho, že výrazem moře není automaticky zaručeno, že jde o místo vhodné ke koupání. Tohle moře může být i pod strmým útesem, po němž by bylo nutno k vodě slanit. Takže hotel může být blízko moře, ale pláž vhodná ke koupání může být půl kilometru vzdálená.

Toto vše a mnoho dalšího je třeba znát, když si člověk objednává zájezd u cestovní kanceláře.

A teď se podívejme, jaké bojové prostředky se používají na druhé straně fronty. Tohle jsou stížnosti klientů, kteří se snažili od cestovních kanceláří získat nazpátek nějakou tu korunu nebo slevu na další zájezd jako odškodné za nepodařenou dovolenou.

V hotelovém bazénu se dvakrát denně hrálo vodní pólo, tudíž se dá předpokládat, že se při něm do vody plivalo, a proto ji nepovažujeme za vhodnou ke koupání.

Písek byl v poledním vedru tak rozehřátý, že do moře bylo prakticky nemožné dojít, což nám znemožnilo užít si dovolenou v plném rozsahu.

Žádáme o vysvětlení, proč u snídaně v rámci all inclusive nebyla podávána zmrzlina.

Výběr masa nebyl dostatečný. Dva druhy ryb, kuřecí, vepřové a mleté. Ryby ani jiné mořské potvory nejíme, to mleté maso bylo skopové, takže zbylo jen

vepřové a kuřecí, což přece není žádné all inclusive.

To jsme opravdu mohli zůstat doma u bazénu a byli bychom ušetřeni otřesného chování stovek ruských turistů a určitě bychom doma měli k jídlu i něco víc než brambory, chleba a rýži, které nám vesměs po náletech soudruhů zbyly.

Led ve sklenici vydržel pouze krátkou chvíli, takže bylo nutné neustále chodit na bar a žádat o jeho doplnění.

Jídlo v hotelu bylo moc řecké, což nám nechutnalo. Od poloviny zájezdu jsme tedy přestali využívat polopenzi a chodili do fast foodu. V příloze posíláme účtenky a žádáme jejich proplacení.

V ceně zájezdu je uveden poplatek pod výrazem letištní taxy. Jenže ve skutečnosti jsme byli z letiště přepraveni autobusem.

Nabídka míchaných drinků byla značně mizerná. V nabídce nebyl nápoj mojito se zdůvodněním, že nemají mátu. Přitom se hotelový bar nazýval El Mojito.

NAJÍT DŮKAZY

Nedorozumění mezi cestovními kancelářemi a jejich klienty je věčné, existuje téměř od začátku masového turistického ruchu. Jenže v posledních letech se z nedorozumění stal boj.

Příčina číslo 1: Turistický ruch je rok od roku masovější. Tedy cestuje kdekdo. Všichni chtějí za co nejméně peněz co nejlepší hotel co nejblíž nejkrásnější pláži. Jenže takových míst je mnohem méně než zájemců, a tak jsou čím dál dražší.

Příčina číslo 2: V českém občanském zákoníku se před pár lety objevilo ustanovení běžné už dřív v jiných evropských zemích, a sice zodpovědnost pořadatele zájezdu za psychickou újmu z narušení dovolené. To znamená, že turisté se můžou domáhat kompenzace za nemajetkovou újmu způsobenou pocitem zklamání a stresem, které jim komplikace na dovolené způsobily. Asociace českých cestovních kanceláří a agentur uvedla, že po zavedení tohoto ustanovení počet pokusů o reklamace v letní sezoně stoupl v České republice meziročně o pětačtyřicet procent.

Vznikl výraz reklamační turisté. Takhle zástupci cestovních kanceláří nazývají klienty, kteří se po příjezdu mění v detektivy a vybaveni moderní dokumentační technikou se pokoušejí zvěčnit kdejakou nedokonalost v hotelu a širokém okolí. Cíl je jasný: sbírají důkazy, že jim na dovolené byla způsobena psychická újma, za kterou jim náleží finanční odškodnění.

„Někteří turisté byli změnou občanského zákona velmi povzbuzeni a místo toho, aby si užívali dovolenou, cíleně vyhledávají nedostatky, jako kapající kohoutky,“uvedl Petr Šatný, marketingový ředitel cestovní kanceláře Alexandria.

Kuriózní stížnosti sbírá. Mezi jeho oblíbené patří: „Byli jsme na dovolené na začátku sezony. V letovisku byl prazvláštní klid. Restaurace, bary i atrakce sice otevřené, ale v nich málo lidí. Stejně tak na pláži. Prostě to nemělo tu správnou atmosféru rušné dovolené.“

Michal Přibyl z agentury Levné zájezdy má také co dát k dobru: „Turisté si stěžovali, že na recepci tureckého hotelu se mluvilo jen turecky nebo anglicky, takže museli žádat o tlumočení delegátku. Ve stížnosti doslova stálo: To nemůžete zajistit na recepci alespoň jednoho Turka, který by uměl česky?“

Věřte nevěřte, cestovní kanceláře zaznamenaly i stížnosti, že moře bylo v určité oblasti příliš slané, rozumějme slanější než tam, kde se koupali loni, nebo na to, že v něm byly velké vlny.

Typický reklamační turista zahajuje pátrání po všem, co by mu mohlo způsobit psychickou újmu, ihned po příjezdu. Po fotodokumentaci každého mikrokousku rzi v koupelně pustí naplno sprchu. Po chvíli může fotograficky zdokumentovat, že voda neodtéká dostatečně rychle, a navíc sprchový závěs nedoléhá, takže je podlaha mokrá. Tím turistům hrozí nejen újma psychická, ale i fyzická, protože můžou uklouznout. Tato strategie se vždy setkává s úspěchem, protože v Řecku, Itálii a dalších jižních zemích téměř neexistuje hotel, v němž by v koupelně nebyla nějaká ta závadička, ať jde o jednoduché apartmány, nebo čtyřhvězdičkové hotely.

MÁTE ŠVÁBA?

Nutno je rovněž v noci neopouštět pokoj a nepodlehnout spánku. Ideální je zhasnout a namířit baterku na jedno místo. Nějaká ta havěť za světlem přijde dřív či později stoprocentně. Ideální je, když jde o černého brouka, který se dá na snímku velmi dobře vydávat za švába, což je následně reklamováno jako jasný doklad mizerné hygieny.

Jo a ještě wi-fi. Je pomalá, chvílemi nefunguje. No kdo to kdy viděl, aby si turista nemohl nepřetržitě a bleskurychle vyřizovat pracovní maily a sledovat na internetu, co se děje v jeho nepřítomnosti na rodné hroudě. Pomalá wi-fi je častý argument, jímž se turisté pokoušejí dokázat psychickou újmu.

Vyšší formou rekreační turistiky je fotografování všeho možného nevzhledného nejen v okolí hotelu, ale i v kilometrové vzdálenosti. Popelnice,

V CENĚ ZÁJEZDU JE UVEDEN POPLATEK POD VÝRAZEM LETIŠTNÍ TAXY. JENŽE VE SKUTEČNOSTI JSME BYLI Z LETIŠTĚ PŘEPRAVENI AUTOBUSEM.