Miloš Zeman, granáty, safíry a diamanty

Jana Veselého, šéfa severočeské MF DNES

Prezidenta Miloše Zemana nedávno přijala britská královna Alžběta II. a dostala od něj dárky – šátek s dekorem vycházejícím z rytiny Václava Hollara a brož se stovkami českých granátů.

Pak vypukl mezi Hradem a několika novináři a fejsbukáři spor o cenu oněch pozorností, o to, kde byly předměty zakoupeny, a zda jsou důstojné našeho prezidenta a britské královny. Míním, že Miloši Zemanovi a jeho spolupracovníkům lze vytýkat denně tisíc a jednu věc, ale tyto dary opravdu ne. Minimálně s českými granáty udělal prezident dobře.

Ženu jistě šperk potěší a v případě téhle brože jde o dárek s vysokou symbolickou hodnotou – jako máloco reprezentuje českou krajinu, její bohatství a umění mistrů šperkařů. Je úplně jedno, kolik brož stála a zda byla pořízena v e-shopu, nebo pro ni kdosi z kanceláře prezidenta jel do dílen Granátu Turnov, který krvavě rudé kamínky u severočeských Podsedic a Třebenic těží i zpracovává a který oznámil, že brož je od něj.

Příběhy

Každý ví, že na šperku jsou krásné příběhy, příběh mezi darujícím a obdarovávanou (obdarovávaným), příběh nálezu kamenů, příběh vzniku ozdoby, příběh z historie skvostu...

Netuším, zda Miloš Zeman něco ke šperku královně vyprávěl, já – protože mne tahle krajina u hranic baví – ale nějaké historky mám.

Třeba moje dcera dostala náušnice z granátů. Ovšem až potom, kdy si minerály zkusila sama ve štěrku narýžovat a najít. Aspoň viděla, kde se berou a co jsou zač. Nenašli jsme nic velkého a rozhodně jsme nechtěli exkluzivní šperk jako třeba jeden bohatý pán, jenž se o granáty před několika lety zajímal. Přišel za šperkaři a požádal o korále pro manželku. Chtěl broušené granáty o průměrné velikosti 8 milimetrů, dvakrát kolem krku, to samé na ruku. V dílně prohlédli sklady a šuplíky, ale rudé kameny této šarže měli jen na jedno obtočení krku. Ano, v zemi za Lovosicemi jsou, ale takhle velké a v takovém množství výjimečně.

Těžaři se tedy poptali lidí v okolí své jámy a za týden jim jistý muž přinesl malou zavařovačku plnou požadovaných kamínků. Tvrdil, že to měl v kredenci po babičce, ale spíše je sám za x měsíců našel a vytřídil. Dostal na ruku víc než 300 tisíc a zase šel. A firma mohla šperk pro bohatého pána vyrobit.

A jen na okraj: největší granát, který tu byl podle pamětníků k vidění, měl prý za války učitel z Podsedic – 20 milimetrů v průměru. Po válce kámen zmizel.

Na Lovosicku se ročně najde a vytěží plus minus 500 kilo českých granátů. Co je ale ze vsí Třebenice a Podsedice ještě cennější, to jsou safíry a diamanty. Fakt. Nelžu. Zelenomodrý safírek vytažený z potoka jsem tu viděl, místní diamant ale nikdy a upřímně řečeno bych ho bez mikroskopu ani nepoznal. Asi bych ho zase odhodil do pole. Safírů z našich polí jsou ročně gramy a malé diamanty tu našli třeba v roce 2015 dva. Znalci a sběratelé zapsaní v pořadnících jsou za ně ochotni platit opravdu vysoké sumy.

Kam směřuji? Prostě, kdybyste chtěli komukoli oficiálně darovat šperk s kamínky z Českého středohoří a báli se, že vás někdo zkritizuje, že je levný, zkuste ho poslat do háje s mými tipy: 1. funguje originální design, 2. funguje příběh a historka, 3. funguje unikát, neboli zkuste naskočit do pořadníku. Ale samozřejmě platí také to, co jsem psal výše. Granáty pro královnu jsou symbol a jsou v pohodě. I ty malé.