Pod lampami šílící Hamlet se potřebuje trochu vyhrát
Město ER je pochopitelně především titulní artrockový opus, loni s velkou slávou oživený právě na
Tomáš Šťástka redaktor MF DNES
Hradem Elsinor tentokrát duch zemřelého neobchází, poselství mrtvého otce totiž pouští Horacio (Petr Vršek) Hamletovi na mobilu. A na mobilu čte i Oféliin otec Polonius esemesky, jež Hamlet (Jaroslav Plesl) jeho dceři posílal. Odpůrci křečovitých modernizací se ale hned zvedat ze sedadel nemusí – nové nastudování Hamleta, jež tento týden zahájilo letošní ročník Letních shakespearovských slavností, v nich naštěstí zná míru.
Režisér Michal Vajdička těmito několika Klíčový Prokopův hit napsali Petr Skoumal a Pavel Šrut. „Demáč se mi dostal do ruky v roce 1983 a odstartoval vlastně můj první velký comeback,“líčí zpěvák. Vznikl tvůrčí tým, s nímž spolupracuje dodnes, tedy skoro. „Petr Skoumal ani Láďa Kantor, který to tenkrát inicioval, už nežijí. Ale ta píseň ano, stejně jako řada dalších z naší nejslavnější desky.“ vtípky, ke kterým patří i pomrkávání na hodinky, kdykoli se rozezní zvon na Svatém Vítu, tak zřejmě vzdává hold letnímu uvolněnému hraní. Divákům dopřeje ještě několik narážek na Rosencrantzovu orientaci, ale jinak se plně soustředí na drama jedné velké královraždy.
Televizní melancholie
I když se v jakémsi dnešním bezčasí hraje v baloňácích či malé večerní, Shakespearovo velké dílo tím nijak netrpí. Scéně Pavola Andraška vévodí sestava pouličních lamp, studený les veřejného osvětlení dodává nastudování jakousi odtažitou náladu. Místy to působí, jako by divák sledoval Další ze skladeb, kdy text vznikl na předem napsanou hudbu. Dejme slovo Prokopovi: „Vladimír Merta mi v osmaosmdesátém přinesl tři úplně rozdílné texty. Já jsem si vybral tenhle, i když se mi zdálo, že bolševik to nemůže povolit. Ale nějakým zázrakem to povolili, a tak na poslední předrevoluční desce vyšla moje snad nejsilnější píseň s tak sžíravým pohledem na tu naši poválečnou generaci, že jsem byl přesvědčený, že až se to jednou otočí, už to snad nebude platit. Ale ono se to otočilo ani ne rok poté a bohužel musím konstatovat, že to platí pořád, melancholickou televizní detektivku na pondělní podvečer – což bude přesně ten pocit, který Plesl před premiérou formuloval, když řekl, že by se jejich Hamlet klidně mohl odehrávat kdesi v panelákovém bytě na sídlišti.
Vajdičkova inscenace má velice pomalý rozjezd, snad je to tím nešťastným přesunem do Královské zahrady před Míčovnu, kde si tramvaje ohledy na dramatické momenty příliš neberou, snad je to (na prostory letní scény) hodně odvážným komorním nastudováním.
Postupně si však vše začíná sedat, hlavně ústřední výkon Jaroslava Plesla jde do výšin, na které jsou diváci Jak už bylo řečeno, všechny písně na desce Poprvé naposledy složili Skoumal se Šrutem. „Jedna z nejkrásnějších věcí, které pro mě tihle dva pánové napsali,“tvrdí Prokop. „Nakonec to dorazil Honza Hrubý tou kontrapunktickou houslovou dohrou na čtvery housle. Na koncertech patří k nejoblíbenějším.“ Otvírák zatím poslední desky Sto roků na cestě napsal Prokop na text Jana Laciny, svého o generaci mladšího spoluautora televizních pořadů Nic ve zlým a Krásný ztráty. „Vznikl rockový kousek, amerikánská muzika s dechy, trochu návrat ke kořenům. Prostě bigbít,“uzavírá Prokop. zvyklí z Dejvic. Vynikající je jeho souhra s Ofélií Veroniky Kubařové, a to i přesto, že jeho Hamlet trpí spíše Oidipovým komplexem. Zaujme i decentní podání Petra Vrška či herecká scénka s Pavlem Šimčíkem. Výraznou roli po celou dobu hraje nevtíravá hudba Michala Novinského.
Přesto se očekávaná událost zatím nekoná. Tenhle Hamlet zřejmě potřebuje dostatek repríz, aby vše zapadlo. Anebo raději kamenné divadlo? Režie: Michal Vajdička