Jak šlo padesát let kapely Framus Five
Kapela Michala Prokopa Framus Five letos slaví padesát let na scéně. Jubileum si připomene 14. a 15. července na festivalu Krásný ztráty Live.
Václav Hnátek redaktor MF DNES
festivalu v Lokti. Na druhé straně desky však jsou „normální“písničky včetně skladby Luboše Andršta Noc je můj den, která byla natočena koncem roku 1970 a Framus ji hraje dodnes. „První skladba, kterou Luboš donesl už hotovou. Připadala mi jako jakýsi kříženec Jimiho Hendrixe a Jaroslava Ježka. Řekl bych, že je to snad nejlepší věc, kterou Luboš napsal. Dodnes to píše!“tvrdí Prokop. Text napsal Miki Bláha, který hrál na basu v později obnovené kapele už pod názvem Framus 5. Framus s nástupem normalizace skončil, i pro svůj anglický název. V roce 1978 se vrací jako Framus 5. O dva roky později vychází deska Holubí dante, kde je Prokop s výjimkou jedné písně od Ježka, Voskovce a Wericha výhradním autorem hudby. „Holubí dante je mollová bluesovka. Jeden z mála textů, který vznikl na moji předem napsanou hudbu a přitom mě hned zaujal. Napsal ho Pavel Vrba,“říká. A protože z Koleje by šlo vybrat mnoho skladeb, zmiňme ještě jednu. „Bitvu o Karlův most napsal Honza Hrubý na text Pavla Šruta. Přešli jsme tehdy na model zhudebňování hotových textů či poezie,“vysvětluje Prokop. „Bitva“patří taky do toho zlatého fondu, který Framus hraje dodnes. „Je to veselá jízda a hrají ji po více než třiceti letech dodnes i rádia,“těší Prokopa. Titulní píseň z následující „černé desky“. „Začal jsem psát hudbu na kratší textový fragment Pavla Šruta, a on to pak na mé přání doplnil, dopsal a vznikla tak po nějaké době mého spíše civilního zpívání opět jedna z expresivních písní, s gradací a velkou dynamikou,“líčí Prokop. i po více než pětadvaceti letech od převratu, což je dost hrozné.“A nádherná akustická kytara Luboše Andršta tu tesknotu jen podmalovává. Druhý comeback Michal Prokop zažil po návratu z politického angažmá. Deska Poprvé naposledy vyšla sedmnáct let od posledního alba. „Titulní píseň, stejně jako všechny, napsali Skoumal se Šrutem. Když jsem dostal Skoumalem nazpívané demosnímky, dýchly na mne podobnou náladou, jako když jsme kdysi připravovali Kolej. A začal jsem cítit, že to bude ono, že na to ještě máme,“vzpomíná Prokop.