Umělec tvořil v lokále, teď o „kancelář“přišel

Přece nebudu chodit na hanbu, na to už jsem moc starej, říká s despektem v hlase ústecký malíř a grafik Vladimír Halíř.

Hanbou myslí prostor před vchodem hospody, kde se už měsíc sdružují vyhnaní kuřáci. Je živým příkladem hosta, který se rozhodl, že kvůli protikuřáckému zákonu přestane chodit do hospody. „Je pravda, že já jsem do hospody chodil hodně pracovat, psát si a kreslit. Byl jsem tam skoro každý den. Protože jsem kuřák, potřeboval jsem k tomu cigáro. Byl jsem pochopitelně vevnitř, protože venku mi poletovaly papíry po dvorku. Přesně ten den, kdy začal platit ten zákon, jsem tam přestal chodit. Byl jsem tam jen jednou s jedním kunsthistorikem, když jsme potřebovali něco probrat,“vypráví Halíř.

I když zastánci zákona hospodské chlácholili, že čistý vzduch jim přivede nové hosty, rodiny s dětmi a podobně, zatím se to moc nepotvrzuje. Halíř byl štamgastem v ústecké hospůdce U Lípy, kterou vede Vlastimil Žáček. Oba se znají. „My mu říkáme, že za měsíc povolí. Teď jednou povolil a šel na zahrádku. Štamgast je tu od toho, že má svoje místo v hospodě,“směje se Žáček.

Protikuřácký zákon roztrhal letité hospodské stolní společnosti a obecně vzato životní styl Čechů.

„Ono je to vlastně lepší , když se v hospodě nekouří, není tam nahuleno. Mě to mrzí kvůli těm klukům, se kterými jsem poklábosil a byli jsme na sebe zvyklí. Ale nejsem naštvaný, nebudu se tím trápit,“uvažuje Halíř. Ten si myslí, že už se natrvalo nevrátí. „Já jsem palice tvrdá. Přijdu tam maximálně na nějakou oslavu.“

Po dvou dnech se hosté vrátili

Na rozdíl od Halíře štamgasti hostince Starka v Jihlavě vydrželi svoji „stávku“jen dva dny. „Zákaz kouření se u nás projevil tak, že asi dva dny stávkovalo několik naštvaných kuřáků a pak se k nám zase vrátili. A chodí k nám navíc pár lidí, kterým kouření v hospodě předtím vadilo,“uvedl Jaroslav Krajíček z hostince Starka. Ten byl asi jediný, kdo v anketě MF DNES odpověděl, že získal i nové hosty, kterým dřív kouř vadil. — Jakub Pokorný, Jaroslav Paclík