Volby na změněném pískovišti
Pár let jsme se chystali na volební souboj dvou gigantů. Všechno je jinak, co přinese bitva jednoho giganta se zástupem trpaslíků?
Je to, jako byste se těšili na mač v profesionálním boxu – a pak na místě zjistili, že jste na přehlídce dětských pěveckých souborů. Za 110 dní nás čekají parlamentní volby, které budou zřejmě úplně jiné, než všichni několik let předpokládali.
Na podzim 2013 vyhrála ČSSD volby nad ANO rozdílem necelých dvou procentních bodů. Brzy po nich se sice podpora obou subjektů otočila, ale dál byly v těsném závěsu. To vydrželo pár let, ještě před rokem se ANO s ČSSD potkaly na úrovni těsně pod 25 procenty preferencí. Až pak začala ČSSD strměji klesat, před třemi měsíci se pokles změnil na volný pád až na deset procent. Paralelně s tím, byť ne úplně zrcadlově, vystoupalo ANO až téměř k 35 procentům.
Kdyby fungovala politická teorie, měla po nástupu Sobotkova kabinetu, vlády proletářské strany s autokratickým uskupením druhého nejbohatšího Čecha, zákonitě sílit konstruktivní opozice coby alternativa vlády. Nestalo se, podpora pravice, tedy součet preferencí ODS a TOP 09, je dnes zhruba na úrovni poloviny preferencí ANO. Proto jsme se tu nejméně tři roky chystali na volební střet dvou gigantů, ANO a ČSSD, ojedinělý v tom, že poprvé nemělo jít o hlavní vládní a opoziční stranu, ale o dva koaliční partnery.
Pokud se do října zásadně nezlomí trendy podpory stran (Lubomír Zaorálek sice slibuje zvýšit preference ČSSD o 15 procent, ale to by si mohl od minuty psát na vizitku profesi kouzelník), budou volby střetem jednoho giganta se zástupem trpaslíků. Různě velkých: zhruba desetiprocentních (ČSSD, KSČM, ODS, KDU+STAN) a zhruba pětiprocentních (TOP 09, SPD, Piráti, s notnou dávkou optimismu i Zelení).
To je ale úplně jiná soutěž, už z hlediska volebního systému. Andrej Babiš nejenže drtí politickou konkurenci, ale zřejmě to bude on sám, kdo slízne smetanu volebních bonusů. Český volební systém s tzv. D’Hondtovým dělitelem nahrává silným, aby zvýšil stabilitu vlád. Takže třeba v kraji, kde by měl vítěz čistě procentuálně dostat čtyři mandáty, jich dostane šest, na úkor nejslabších soupeřů, kteří sice překročili hranici 5 procent, ale stejně odejdou s prázdnou. Posílen volebními bonusy může Babiš i při současných preferencích směle atakovat hranici 90 mandátů. A pokud by snad propadly koalice KDU+STAN, TOP 09 či Piráti, potom snad i hranici vládní většiny.
Půdorys voleb mění zákonitě i strategii, takže čím dál víc sílí snaha udělat z nich bitvu všichni proti ANO. A paralelně Babiš stále více mluví o tom, že musí dostat tolik hlasů, aby vládnutí bez něj bylo nemožné. I po volbách lze čekat pokus o vytvoření vládní většiny bez ANO, na druhé straně je krajně nepravděpodobné, že by takový holport vznikl i za cenu toho, že by do něj byli přizváni komunisté či Okamura. Navíc půdorys s jediným gigantem posílí argumentaci prezidenta Zemana, že s využitím všech ústavních kliček nenechá vládnout nikoho jiného než Babiše. Věštit dnes něco je nemožné, v nové Sněmovně mohou být jen čtyři strany, stejně jako jich tam může být osm. Ani při tomto úplně jiném zápasu se však asi nudit nebudeme.