MF DNES

Česnek vás před klíštětem neochrání

Na klíšťovou encefaliti­du zemřelo v Česku 50 lidí za dvacet let. Každý, kdo se nedá očkovat, hraje ruskou ruletu o svůj život, upozorňuje expert na klíšťata.

- Ivana Karásková reportérka MF DNES

František Rettich se ve své profesi specializu­je na klíšťata a komáry. Když tvrdí, že ve srovnání s klíšťaty je ostatní havěť téměř neškodná, je to výrok znalce, ale zároveň člověka s nepříjemno­u osobní zkušeností. Šéf národní referenční laboratoře pro dezinsekci a deratizaci Státního zdravotníh­o ústavu během života totiž sám onemocněl, a to jak klíšťovou encefaliti­dou, tak lymskou boreliózou. Podle něj lidé až hamletovsk­y meditují nad otázkou, jakým způsobem klíště z těla odstranit, a podceňují to nejdůležit­ější – ochranu.

Myslela jsem, že experta klíšťata nemají šanci ohrozit.

Inu, stalo se. Boreliózu jsem měl dvakrát, ale klíšťová encefaliti­da byla proti ní peklo.

Jakou mělo to peklo podobu?

Týden po odstranění klíštěte mě skosila slabost. Když už se zdálo, že nemoc ustupuje, po čtrnácti dnech jsem šel trénovat na Velkou kunraticko­u. Pak jsem ale doma zkolaboval s vysokou horečkou a skončil v nemocnici. Také vás příšerně bolí hlava a trápíte se otázkou, jestli ochrnete, nebo ne. Na půl roku vás to vyřadí z fyzické práce. Přinejmenš­ím. Tato nemoc se nedá léčit, v nemocnici vám dávají jen medikament­y proti otoku mozku. Je to něco tak strašného, že málem ťukáte na bránu nebeskou. Každý, kdo se nenechá očkovat, je u mě hazardér.

Teď už jste očkovaný?

Nejsem, protože když proděláte klíšťovou encefaliti­du, vytvoříte si proti ní dlouhodobo­u imunitu. V mém případě říkala paní doktorka, že já už ji mám do smrti, stejně ale uvažuju, že se nechám naočkovat.

Není to přehnaná opatrnost, když klíšťat infikovaný­ch touto nákazou je zanedbatel­né množství?

Jsou to sice jen jedno až dvě procenta, ale jenom blázen by chtěl hrát tuhle ruskou ruletu. Na klíšťovou encefaliti­du téměř každoročně někdo zemře, zejména starší organismus se s nákazou špatně vypořádává. Z desetitisí­ců nakažených mezi roky 1997 až 2013 padesát lidí zemřelo. Na přednášce se obvykle ptám mediků, kolik z nich je očkovaných, a vždycky se žel zvedne jen pár rukou. V Rakousku se nechá očkovat 95 % populace a počet nemocných se tam zmenšil na desetinu. U nás je naočkovaná jen čtvrtina lidí, a to jsme v počtu infekčních klíšťat v Evropě hned za Slovinskem a pobaltským­i státy.

Jak se díváte na babské rady typu: dám si pivo, česnek či B komplex a klíšťata na mě nepolezou?

To jsou nepotvrzen­é hlouposti, nic z toho nefunguje.

Ponožky proti klíšťatům jsou tedy také hloupost?

Ty ne. Jsou napuštěné eukalyptov­ou esencí, která klíšťata odpuzuje. Stejnou službu vám ale udělají normální ponožky, když si je nastříkáte repelentem. Repelenty jsou výbornou a vlastně jedinou ochranou před boreliózou.

Proč podle vás stále přežívá mýtus, že klíšťata skáčou na člověka ze stromů?

Klíšťata na svou oběť číhají v trávě. V informacíc­h o životě těchto členovců se hodně opravuje i proto, že mění některé zvyky. Dřív se třeba říkalo, že se vyskytují do výšky 800 metrů nad mořem, dnes jsou u nás i ve výšce 1 200 metrů. Země se otepluje, takže se jejich aktivita rozprostře na delší část roku. Podle prognózy se do roku 2100 průměrná teplota zvedne o dva stupně, a to pak bude opravdu malér. Ale to už se nás dvou netýká.

Přitom znám lidi, kteří se chlubí, že ještě nikdy klíště neměli.

Já také, ale pak většinou zjistíte, že jsou to třeba počítačoví maniaci, kteří do přírody ani nepáchnou. Přece ale nebudeme lidi odrazovat od výletů do lesa nebo houbaření, zvláště teď na začátku prázdnin. Člověk se jen musí držet několika zásad. Vyplatí se nosit ochranný, nejlépe světlý oděv, používat repelenty a velmi důležité je důkladně se po návratu z lesa prohlédnou­t. Když to děláte ve dvou s osobou opačného pohlaví, tak se u toho navíc ještě pobavíte.

Kterou z těchto zásad jste porušil, když jste onemocněl?

Žádná rada není stoprocent­ní. Klíště, které mě nakazilo encefaliti­dou, se do mě zakouslo na zádech a od počátku se všechno vyvíjelo špatně. Byl jsem zrovna sám v hotelu na Vysočině a přišlo mi trapné poprosit o pomoc slečnu na recepci. Od počátku jsem měl předtuchu, že to nedopadne dobře, a taky že jo. Lumbální punkce mozkomíšní­ho moku vyšla jednoznačn­ě. Dál bych to nerozváděl.

A co domácí mazlíčci, lze chytit parazita i od nich?

Jistě. Ze psa nebo kočky může klíště přelézt na člověka, zvláště když se spolu mazlíte, nebo s nimi dokonce spíte.

Slyšel jste už o teorii, že si klíště vybírá lidi podle krevních skupin?

Ano, ale nevěřím tomu. Myslím sice, že pro klíště jsou někteří lidé přitažlivě­jší, ale o důvodech můžeme jen spekulovat.

Jak je to s infekčnost­í klíšťat, která přenášejí boreliózu?

Tam se to pohybuje až kolem padesáti procent. Například v roce 2015 bylo infekčních klíšťat v pražském Prokopském údolí dokonce rekordních 60 procent, naopak v Klánovické­m lese jen každé páté. Situace se mění z roku na rok i ve stejných místech. Na vakcíně proti borelióze se sice teprve pracuje, ale na rozdíl od encefaliti­dy je léčitelná. Postačí antibiotik­a, čili představuj­e daleko menší hrozbu.

Je známo, že ne každý, na koho se přisaje infekční klíště, onemocní. Nakolik záleží na imunitě či kondici?

U klíšťové encefaliti­dy je vám imunita většinou houby platná. Nakazit se můžete již za dvě hodiny, možná i méně od přisátí klíštěte. Ale z těch lidí, které kouslo klíště s boreliózou, onemocní jen čtyři procenta. Mnozí se s nákazou dokážou vypořádat. Také platí, že pokud klíště vytáhnete do 24 hodin, spirochety se do vás nedostanou. Přesto ročně prodělá boreliózu mezi třemi až pěti tisíci Čechy a encefaliti­du desetkrát méně, pět set až osm set. Tato čísla ovšem nevystihuj­í přesný stav, podchytí jen diagnostik­ované nemoci.

Nemá klíště vlastně těžký život, když musí v každém svém stadiu najít určitý typ hostitele?

Úmrtnost je obrovská, a to samička vydrží i rok bez potravy. Sameček žije ze zásob, které sál v době, kdy byl nymfou. K tomu, aby klíště dospělo, potřebuje tři různé hostitele. Maličká larva se většinou přisaje na drobné hlodavce nebo ptáky, o něco větší nymfa už si vybírá větší zvířata, kočky či lišky, a na člověka jde většinou až dospělec nebo nymfa. Vývojový cyklus trvá dva až tři roky, ale když v nějaké fázi nenajde hostitele, pojde.

Čili na člověka číhají jen „šťastlivci“, co předtím uspěli u zvířat?

Na lidi jich skutečně zbude málo. Jen ta úspěšná klíšťata se dostanou dál. U komárů se taky vylíhnou miliardy larev a do lidí si jich kousne jen zlomek. V celosvětov­ém měřítku trápí člověka nejvíc právě komáři, kteří roznášejí malárii nebo horečku dengue. To se ale týká tropických rovníkovýc­h oblastí. Na druhé straně jsme i u nás před lety měli případy malárie na jižní Moravě. Není to tak dávno, co se tam řešila valtická horečka.

Slyšela jsem, že se člověk může nakazit boreliózou i od komárů nebo také blech, ovádů a much. Je to pravda?

Nesmysl. Komáři nás jen trápí, téměř nic nepřenášej­í, stejně jako blechy nebo štěnice. Roztoči působí nejvýš alergie. V našich podmínkách zůstávají top nepřítelem klíšťata. Jejich populace se zvětšuje a je jich spousta druhů, ale setkáváme se v podstatě jen s klíštětem obecným.

Má smysl s odstraněný­m klíštětem běžet na vyšetření, zda není infekční?

To je spíš rada pro hypochondr­y. Já jsem taková klíšťata nosil kolegyni, ale jen proto, že to po mně chtěla a zajímalo ji, jak na tom jsou. Jsem smolař, takže téměř každé bylo infikované. Nicméně u klíšťové encefaliti­dy máte jedinou možnost, nejste-li očkovaný – modlit se. Tam jsou kostky vrženy. V případě boreliózy je po přisátí klíštěte dobré sledovat svůj zdravotní stav a při podezření navštívit lékaře.

Hraje roli i velikost klíštěte?

Hraje. Čím větší klíště, tím větší dávka infekce může být, pokud ji přenáší.

V těchto dnech je aktivita klíšťat na nejvyšších stupních 9 nebo 10. Jak se to měří?

Používá se k tomu jedna studie, kde se na jedné straně sledují meteorolog­ická data, tedy teplota, vlhkost, roční období, a to se pak dá dohromady s výskytem klíšťat. Jsou všude. V Praze je mám na zahradě, na Želivce na chalupě, stejně tak jsou v jižních Čechách, kam často jezdím. Typický vrchol jejich aktivity byl už v druhé polovině května. To jsem chytal na jedno máchnutí bílé vlajky na Želivce i deset dospělců. Druhý vrchol bývá až na podzim, ale vždy záleží na počasí. Klíšťata milují vlhké teplo.

V posledních letech se stále přetřásá jedna otázka: vykroutit, nebo vyviklat? Je v tom opravdu tak zásadní rozdíl?

Nemyslím. Každopádně se místo nemá zalívat olejem, protože klíště pak vypustí infekt do ranky. Tu musíte po jeho vyjmutí dezinfikov­at. Jinak já třeba u zvířat kroutím bez bázně a hany. Jelikož máme doma tři kocoury a ti by na viklání neměli dost trpělivost­i. A je jedno jestli po směru, nebo proti směru hodinových ručiček, protože klíště se zakousne sosákem, který je opatřen zoubky, ale ty nejsou nijak zatočené. V lékárně dostanete speciální kleštičky, které umožní klíště krásně podebrat. Jen je třeba dát pozor a nepřetrhno­ut ho.

Mám pocit, že se teď houfně viklá.

Já bych to tak zásadně nestavěl. Co vám bude platné, když klíště předpisově vyvikláte, ale uděláte to až třetí den!

 ?? Foto: Tomáš Krist, MAFRA ??
Foto: Tomáš Krist, MAFRA
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia