Podnikám z pláže

Pracovat ve stínu palmy se šumějícím mořem na doslech může vypadat jako idylka. „Digitální nomádi“, jak se říká lidem, kteří nemají zaměstnání svázané s konkrétním místem, ale vědí své.

Vypadá to jako idyla, ale život digitálních nomádů má i své stinné stránky.

Ještě před pár lety jste mohli Stanislavu Mrázkovou potkávat na jednom zaprášeném sídlišti v Havířově. Na krku krachující stavební firmu, doma dvě děti, v peněžence pár korun a hlavu plnou tajných snů o cestování po světě. Střih. Spokojená Stáňa se dnes živí jako expertka na on-line marketing a radí lidem, jak vybudovat úspěšnou firmu přes internet. K práci jí stačí kvalitní připojení a výkonný notebook. Je úplně jedno, kde na planetě se zrovna nachází. Takzvaných digitálních nomádů, jako je Stáňa, přibývá. A s narůstajícími technickými možnostmi lze očekávat, že se spektrum činností, které lze tímto způsobem vykonávat, rozšíří.

DVĚ STRANY MINCE

Na kariérní, a často i životní křižovatce se občas ocitne každý z nás. Přemýšlíme, kam dál, čemu se věnovat, hodnotíme svůj dosavadní směr. Pokud se nám nedaří v zaměstnání, uvažujeme nad vlastním podnikáním. Anebo máme hlavu plnou nápadů a bojíme se posledního kroku: pustit se do jejich realizace. Právě takoví lidé vyhledávají koučku Ivetu Havlovou. „Řada mých klientů cítí, že už přerostli životní etapu závislého zaměstnání, ale nevědí, jak dál. Obor, ve kterém působí, si často navíc kdysi vybrali dětskou naivní optikou, avšak realita je semlela a na roky uvěznila v profesi, která vůbec neodpovídá jejich povaze a hodnotám. Jelikož si ovšem nerozvinuli předpoklady pro žádný jiný směr, napadne je ‚spásná‘ myšlenka, že budou svůj obor vykonávat podnikatelsky. To ale brzy skončí opětovným vyhořením,“varuje Havlová. Podle ní tito lidé spíše hledají sami sebe, důvod své existence. Podobné je to i s dychtěním po kariéře digitálního nomáda. „Podle mého názoru se často jedná o touhu povznést se nad svůj život a chuť vyzkoušet si absolutní svobodu. Jenže omezení si neseme hlavně sami v sobě,“upozorňuje Havlová. Související zdravá touha po poznávání světa se tak snadno může stát útěkem mimo realitu, který nás nikam neposune – a naopak přinese ještě víc otázek.

„Pokud je člověku dobře v jistotě směrnic, procesů korporace, pravidelné měsíční mzdy a preferuje organizované zájezdy před touláním se s batohem na vlastní pěst, nebude asi vhodný kandidát pro digitální nomádství,“konstatuje kouč a konzultant managementu Petr Pražák. „V určité životní etapě to však může být pro člověka zajímavý způsob, jak nasbírat profesní i životní zkušenosti.“Ostatně, i hloupý Honza opustil svou teplou pec a vydal se do světa na zkušenou. V dobách našich předků to byla běžná věc.

NA CESTÁCH SE TŘEMI DĚTMI

Je jasné, že digitální nomádství vyžaduje smysl pro dobrodružství. Někdo se s ním narodí, jiný jej v sobě objeví později. Lucie Tatransky, máma tří dětí cestování milovala vždy a své vášně se nevzdala ani po skončení rodičovské dovolené. S manželem založili překladatelskou firmu, díky tomu nejsou odkázáni na jedno konkrétní místo. Pracují a přitom s dětmi obrážejí svět. Jak říká Lucie, k životu jim stačí pět batohů. Děti učí po cestě – celý svět vnímají jako svou učebnu. Nespěchají. Vybírají si slunné destinace a – coby vyznavači „slow travelingu“– na jednom místě vždy setrvávají delší dobu. Co rodině digitální nomádství přineslo? „V průběhu cest jsme plně převzali odpovědnost za vlastní životy. Díky krizovým situacím jsme se zocelili, a když se něco nedaří, nehroutíme se. Naopak jsme schopni zachovat chladnou hlavu a brát to s nadhledem. Naučili jsme se nelpět na věcech. Společně s dětmi poznáváme rozmanitý svět – jiné kultury, jazyky, tradice, jídla, architekturu, přírodu. Učíme se opravdu intenzivnímu soužití a respektu k sobě i všem kolem nás. Objevujeme tajemství historie či umění. Potkáváme nepřebernou škálu úžasných lidí. Učíme se vidět věci v souvislostech,“vyčítá Lucie seznam výhod, které jim jejich životní styl přináší. Jak ovšem sama uznává, má to i své nevýhody. Třeba stesk po domově nebo absence času, který by partneři měli jen pro sebe, bez dětí.

Je jasné, že pro podobný styl života člověk potřebuje určité předpoklady – osobní i profesní. Někomu by třeba chyběli kolegové, pracovní rutina nebo možnosti velkého města. Jinému by se zase nezamlouvalo učení dětí v domácím prostředí. Na druhou stranu, pokud se v práci na dálku a v cestování člověk skutečně najde, proč toho nevyužít? Jak ale zjistíme, co nám přinese uspokojení, a co je jen slepá ulička?

NOMÁDSKÉ PROFESE

První hledisko, které každý zpravidla začne zkoumat, je povolání. Pokud se vydám na dráhu digitálního nomáda, budu potřebovat peníze. Uživím se se svou profesí? Nebo budu muset třeba úplně změnit obor? Překladatelé Lucie Tatransky a její manžel mají štěstí, že jim práce

Mladá generace preferuje spokojenost před hektickým tempem a dokonalým profesním životopisem.

poskytuje velkou flexibilitu. „Potřebujeme hlavně počítač a dobré připojení k internetu. Je jedno, jestli pracujeme z kanceláře v Praze, nebo z plážového baru ve vietnamském Phan Rangu,“vysvětluje Lucie. „Díky pokroku v informačních technologiích se podobně může zařídit kdokoliv, jehož práce se dodává v podobě jedniček a nul a nevyžaduje pravidelný osobní kontakt se zákazníkem. Obvykle to jsou lidé, jejichž činnost je přímo propojená s internetem: programátoři, grafici, blogeři, info-podnikatelé,“vysvětluje Petr Pražák.

Nomádské profese lze najít i v rámci klasické zaměstnanecké struktury. Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment říká, že na českém pracovním trhu tak fungují zejména profesionálové v oblasti IT. Agentura však eviduje zvýšený nárůst benefitů v podobě pracovní flexibility i u ostatních oborů. Lidé zaměstnaní „na dálku“jsou přitom odměňováni dle ukazatelů kvality vykonané práce. Sama agentura Grafton Recruitment tímto způsobem zaměstnává například talent soucery, jejichž úkolem je vy-