Plovoucí ryba
Poradce? I slovo lobbista je pro něj příliš vznešené, říká o muži, jenž nosil miliony od ČEZ v taškách, šéf vyšetřovací komise.
Divil jsem se, že se o tom v Česku nemluví. Tady to je obrovský skandál. Všichni to řeší. Všichni,“říká socialistický poslanec Taulent Balla na vylidněné chodbě albánského parlamentu. Po mramoru v hale, jež svým rázem odkazuje ke komunistické minulosti země z éry Envera Hodži, prochází v teniskách, džínách a zelené polokošili. Je týden po volbách, ve kterých jeho socialisté obhájili vítězství. Balla se tedy stejně jako zbytek strany chystá na druhé volební období ve vedení země. „Já jsem dostal nejvíc hlasů ze všech. Možná i díky mé práci v komisi ČEZ,“říká hrdě. A dodá, že teď je v hlavním městě jen na otočku – obráží zemi a „vzdává díky“za hlasy, které od Albánců dostal.
„Kauza ČEZ“tedy v zemi zjevně ovlivnila i to, jak lidé volili. A právě při vyšetřování parlamentní komise, kterou Balla vede, vyšlo najevo, že česká firma naposílala kosovskému lobbistovi Nue Kalajovi dohromady sedm milionů eur krátce poté, co úspěšně zprivatizovala jediného místního distributora elektrické energie. Kalaj tehdy peníze vybral během jediného dne v hotovosti.
„Vyfoťte si to,“říká Balla a ukazuje na stůl ve své prostorné poslanecké pracovně. Leží tam štos papírů v barevných složkách, aspoň třicet centimetrů vysoký. Výsledek roční práce Ballovy komise. Na oranžových deskách je velkým písmem napsáno jméno hlavního protagonisty kauzy – NUE KALAJ.
„O žádném převodu peněz pro Kalaje jsme na začátku nevěděli. Jen nás zajímal průběh privatizace distribuční společnosti, ve které zvítězil ČEZ. Někdy před rokem jsme si začali předvolávat lidi a shánět dokumenty. Až s postupem času jsme přišli na jméno Kalaj a začali se o něj zajímat,“vzpomíná Balla.
Tajný svědek a zprávy v češtině
„Dokážete to přečíst?“ptá se šéf komise a z jedné složky vytahuje list papíru. Je to vytištěný e-mail v češtině. V kolonce „odesílatel“je uvedeno jméno Josefa Hejska, příjemcem je Tomáš Pleskač. Hejsek byl šéfem albánské dcery ČEZ, a jak již MF DNES napsala, brzy ho budou v Tiraně soudit kvůli údajným podvodům s fiktivními fakturami, za které mu hrozí až dvacet let vězení. Pleskač byl v době nákupu albánské distri buční firmy ředitelem „divize za hraničí“ČEZ a dnes je v představenstvu. Muži si v e-mailu píší o chystaném jednání s premiérem Albánie.
Ještě nestačíme dočíst první e-mail a Balla už přes desku stolu posunuje další: tentokrát mezi Pleskačem a přímo Kalajem. Lobbista si v něm stěžuje, že dostal vízum jen do Česka a potřeboval by je změnit na všechny země Schengenu.
Jak se komise k e-mailům mezi manažery dostala? „Předal nám je jeden ze svědků. Pracoval pro ČEZ, respektive pro firmu, která s ním spolupracovala,“říká tajuplně Balla. Onoho svědka prý dnes hlídá ochranka.
Od lobbisty Kalaje se poslanci nic nedozvěděli. Před komisi nepřišel, a když ho hledala policie, našla v tiranském bytě jen jeho ženu. Patrně se zdržuje v Kosovu. „Je velmi podivné, že ČEZ – firma, která má hodnotu miliard eur a je obchodovaná na burze – měla kontakt s osobou, jako je pan Kalaj. Není to ekonom, nemá ani právnickou kancelář. Nebyl registrovaný jako živnostník. I lobbista je pro něj až moc vznešené slovo,“říká Balla. „Je to... víte co...“vysvětluje a svá slova doplňuje pohybem ruky naznačujícím proplouvající rybu.
Ač Balla mluví pouze obecně o „korumpování vysokých představitelů země“a nikoho nejmenuje, je vcelku jasné, koho podezírá, že Kalaje používal jako prostředníka – bývalého dlouholetého premiéra Saliho Berishu a jeho syna Shkelzena. Právě přes Berishu mladšího měl lobbista údajně přístup k premiérovi. Celá kauza se začala vyšetřovat teprve poté, co Berisha křeslo premiéra opustil a po letech skončil v opozici. „Čím se živí syn pana Berishi? Ničím, jen utrácí peníze,“ušklíbá se Balla. A mezi zuby procedí, že „by ho moc zajímalo, odkud se vzaly“. Ani expremiér Berisha a jeho syn Shkelzen toho před komisí moc neřekli. Zmíněné e-maily, které na ně Balla vytáhl, označil bývalý dlouholetý hegemon Albánie za podvrhy. Pravda je, že Berisha mladší – tmavovlasý třicátník s pozorně pěstěným strništěm na tváři – si umí život užívat. Dokládají to i fotografie, které na Instagram nahrává
U nejstřeženějšího muže
K sídlu generální prokuratury v Tiraně nedaleko Edhem Beyovy mešity, symbolu pádu komunismu, vedou úzké uličky s elektrickými dráty proplétajícími se těsně nad hlavami chodců. Někde jejich odstřižené kusy jen tak visí k zemi. Je to symbolické memento hlavního důvodu, proč se firmě ČEZ privatizace nepodařila a v roce 2013 nakonec musela z Albánie odejít – místní nebyli zvyklí za elektřinu platit, načerno se běžně připojovaly i firmy, a když ČEZ začal poplatky vymáhat, byla z toho téměř sociální bouře.
Albánský šéfprokurátor Adriatik Llalla, muž s nápadnou mezerou mezi předními zuby, je – soudě podle počtu policistů se samopaly v okolí jeho sídla – nejstřeženějším mužem ve městě. „Bereme ten případ velmi vážně,“řekne okamžitě, když se posadí do hlubokého koženého křesla ve své kanceláři. „Část této kauzy už míří před soud. Mezi obžalovanými jsou bývalí manažeři ČEZ, pánové Josef Hejsek a Ján Ivan a jeden občan Albánie. Další věci, které se týkají mimo jiné pana Kalaje, vyšetřujeme,“říká Llalla. O Hejskovi už byla řeč, Ján Ivan je bývalý finanční ředitel albánské pobočky ČEZ.
Po celou dobu našeho setkání je v místnosti kromě Llallova sekretáře Ali Seraniho ještě jeden muž – zástupce tiranské prokuratury pro vydávání stíhaných do ciziny. Zbytek osazenstva totiž příliš nevládne angličtinou. Vydá se prokurátor Llalla do Prahy, aby získal výpovědi manažerů společnosti ČEZ? „Vyšetřování začalo před dvěma měsíci a jsme teprve na začátku, nechci předbíhat,“říká albánsky a poslouchá, jak jeho kolega věty překládá.