Nejpitomější sen, jaký se zdál Andreji Babišovi

Mnohé nápady a sny Andreje Babiše z jeho předvolební knihy, v níž předseda ANO líčí svou představu Česka za 18 let, vzbudily velkou pozornost. Už proto, že takovou revoluci v podobě a systému demokratických institucí tohoto státu neplánovali ani Miroslav Sládek či Tomio Okamura – a že to byli (jsou) nějací kadeti!

Zrušit Senát? Proč ne, pokud by se překopala celá ústava; sama existence Senátu větší demokracii nezaručuje. Zmenšit napůl Sněmovnu? I to je asi možné, i když by v ní pak menší strany s několika sirotky byly spíš pro legraci. Zrušit kraje? To je dokonce spásný nápad, který by odčinil jedno z nejhloupějších rozhodnutí po roce 1989. Úplně jiné kafe je však Babišův sen o tom, jak by se zrušila zastupitelstva a obcím a městům by neomezeně vládl jen sám starosta či primátor, tedy jakýsi šéf firmy jménem Radnice.

Předně tu chybí jakákoli logika: na centrální úrovni by kolektivní orgán a dělba moci zachovány byly, proč tedy ne na obecní, kde se rozhoduje mnohdy o podobných penězích a věcech občanu často mnohem bližších? Proč je kontrola centrální vlády potřebná a obecních vlád nikoliv? Zrušením krajů a Senátu by správu obce vykonával jediný zvolený člověk – a nad ním by občan našel zastání až u svého poslance, který by ovšem po zúžení Sněmovny na 101 křesel připadal jeden na 100 tisíc lidí.

Babiš tvrdí, že kontrolu svého starosty by při neexistenci zastupitelstev zvládli sami občané. Byl se někdy podívat, jak chabý je mezi občany zájem o zasedání místních zastupitelstev? Zkusil se někdy prokousat sáhodlouhými materiály o obecních privatizacích či veřejných zakázkách? Kdo by asi byl schopen ve svém volnu nakukovat starostovi pod prsty? Příležitost dělá zloděje: kolik obecních Davidů Rathů by asi takový systém zplodil? A odkud by vyvěrala konkurence špatného starosty, když by se nemohla nejprve otrkat v zastupitelstvu?

Andrej Babiš fakticky celou svou éru politika vládl – a je přesvědčen o tom, že dobře. Nikdy nebyl v opozici, tedy nezažil tu bezmoc dívat se, jak – samozřejmě špatně – vládne někdo jiný. A kdy jemu nezbývá nic jiného než křičet, upozorňovat, zveřejňovat, interpelovat, blokovat či obstruovat. Pokud toto jednou zažije, třeba pochopí, k čemu je dělba a vyvažování moci. A svému nápadu z knihy snů se zpětně zasměje.