Trump je narcis, ale jeho ideje jsou správné P
„Po prezidentských volbách je to tak vyhrocené, že uvnitř některých rodin zavládl rozkol. Já Trumpa volila, můj syn ho nenávidí,“říká česká krajanka.
řed více než sto třiceti lety založili čeští emigranti ve Spojených státech krajanskou organizaci Bohemian Citizens’ Benevolent Society. V roce 1910 pak v New Yorku postavili budovu Český domov alias Bohemian Hall, u níž později vznikla pivní zahrada.
Právě tady je centrum československých rodáků a jejich potomků. Milada Kubíková–Stastny, bývalá reprezentantka Československa a olympionička v krasobruslení, je viceprezidentkou této organizace. „Máme kapacitu tisíc návštěvníků, máme dva hokejové týmy či českou a slovenskou školu, kam dnes chodí asi 130 dětí. Členů máme bezmála 250. Snažíme se udržovat tradice i třeba jazykovou školu pro dospělé, aby nezapomněli češtinu,“říká Kubíková–Stastny, která do USA emigrovala v roce 1969.
Sdružují se ve vaší organizaci i lidé, kteří se již narodili v USA?
Ano, většina členů jsou už ti, kteří se narodili emigrantům v Americe. Většina z nich pochází ze smíšených rodin. Máme tam dokonce i děti, které češtinu nebo slovenštinu doma nikdy neslyšely, takže s nimi začínáme úplně od začátku. Zkrátka se snažíme krajanský život co nejvíce udržet.
Jací lidé tvoří jádro organizace?
Je tam několik generací. Třeba třetí generace potomků zakladatelů Bohemian Hall. Pokračují v tradici. Je tam spousta lidí, kteří přišli po roce 1968, a jejich děti. Ale máme tam i ty, kteří přišli do USA poměrně nedávno, po roce 1990, a kteří chtějí, aby si jejich děti udržely českou tradici, český jazyk.
To i ta třetí generace si udržuje české tradice?
Bohužel v té už se udržuje nesnadno. Ještě tu druhou generaci často tvoří děti, které do Ameriky přišly s rodiči, takže jsou to Češi. Jejich rodiče se pak mnohdy po sametové revoluci vrátili a jejich děti zůstaly. Takže doma mluvily česky a často jezdí do vlasti za rodinou. U nich se tradice udržuje snáz.
Z toho mi vychází, že ve čtvrté generaci české tradice zmizí.
Záleží na konkrétních rodinách, na tom, zdali děti mají kontakt se svými příbuznými z Čech.
Sledujete z USA, co se děje u nás?
Samozřejmě. S internetem je možno získat veškeré informace hned, takže to je jednodušší. Ostatně kontakty se udržují stále. Například nedávno byl v New Yorku prezident Zeman. Děti z naší školy mu zpívaly české písničky, recitovaly a hrály divadlo. Měl z toho velkou radost, zajímal se o dění v Bohemian Hall.
Češi zažili před necelými pěti lety přímou volbu prezidenta a vypadá to, že se společnost dost výrazně rozdělila. Vnímáte to i v USA?
Pochopitelně. Ostatně ve Státech je to podobné. Dokonce je to dnes po amerických prezidentských volbách tak vyhrocené, že uvnitř některých rodin zavládl úplný rozkol. Já jsem republikán, volila jsem Donalda Trumpa. A i když není ideální, tak si myslím, že má pro Ameriku větší význam než Clintonová.
Mnozí Trumpa vnímají jako globální hrozbu, vy to tak zjevně nemáte.
On je samozřejmě vyslovený narcis, typický sebestředný člověk, čili není moc sympatický. Ale jeho ideje jsou myslím celkem dobré. Ostatně i ta zeď, kterou chce postavit na jihu Spojených států, odkud přicházejí nelegální migranti, má smysl. Obecně nejsem proti migrantům, sama jsem emigrantka, ale aby tam přicházeli nelegální občané, jimž se pak platí zdravotní péče, aniž platí daně, to je velice nespravedlivé. V USA už je spousta lidí z Jižní Ameriky, Mexičané, Brazilci. Pokud mají zelenou kartu, je to v pohodě, ale pakliže přicházejí nelegálně, je to problém. Zatěžují stát tím, že dostanou zadarmo školy, zdravotní péči a vše.
I ti ilegální?
Ano. Když přijdou do nemocnice, mají všechno zadarmo, protože nemají peníze. Čili Trump to chápe jako nespravedlnost. Nehledě k tomu, že vidí hrozbu přicházející od muslimů, kteří se sem do USA rovněž ve velkém stěhují. A já jsem také proti tomu, protože v jejich podání nejde o náboženství, je to ideologie neslučitelná s jakoukoliv křesťanskou civilizací. To je hrozba. Ostatně i pro Evropu, ta by měla k ilegální migraci přistupovat přísněji.
Neměla by naopak vyspělá západní společnost pomáhat lidem, kteří přicházejí z nějakých důvodů?
To je těžká otázka. Pokud to jsou například syrští křesťané, těm bych samozřejmě pomáhala, protože jsou doma perzekvováni jenom kvůli tomu, že nejsou muslimové. Bohužel pod hlavičkou syrských křesťanů sem přichází spousta muslimů. Čili já Trumpovu diplomacii schvaluji.
Cestovat přes hranice bylo za komunismu velmi komplikované a pro některé zapovězené. To musíte znát. Teď můžeme přes hranice jezdit takřka bez omezení, stojí za to vyměnit tuto svobodu kvůli rizikům spojeným s migrační krizí?
Myslím, že hranice nebudou tak hermeticky uzavřené jako za komunismu, kdy nás obklíčila železná opona. Do určité míry to bude omezené, to je jasné, ale jde nám o vlastní přežití, o přežití západní civilizace.
Omezení volného pohybu lidí je tedy ústupkem, který je přijatelný?
Do určité míry to musí být omezené. S tím naprosto souhlasím.
Rozklížila volba amerického prezidenta i české rodiny v USA?
Bohužel ano. Většina mých přátel a lidí z Bohemian Hall jsou sice republikáni, ale s těmi, kteří jsou demokraty, jsme teď vzájemně dost na kordy. Když se setkáme, tak se raději o politice vůbec nebavíme. V USA je to opravdu strašně vyhraněné. Ostatně i moje vlastní rodina je kvůli tomu rozdělená. Můj syn Trumpa nenávidí.
Říkám si, že mladší generace původních Čechů, jež celý život prožila v USA, bude smýšlet spíše levicově a liberálněji – a bude tedy na straně demokratů – než rodiče, kteří do USA emigrovali a mohli by mít blíže ke konzervativním a pravicovým idejím a tíhnout k republikánům.
To máte naprostou pravdu. Také spousta univerzitních studentů je ovlivňována svými profesory, kteří tíhnou spíše doleva. To je dost smutná situace, protože v konečném důsledku to podle mne uškodí jim samým.
V Česku výraznější štěpení zažíváme asi poprvé po revoluci. Vy sem jezdíte pravidelně, je to vidět?
Samozřejmě to vidět je. Ale není to tak výrazné jako ve Státech. Na druhou stranu si myslím, že vztahy mezi lidmi se v Česku naopak lepší. Lidé jsou mnohem pozitivnější. Za komunistického režimu, když jste se člověka zeptal, jak se má, tak odpověděl: Strašně. Dnes už člověk slyší: Jo, je to dobrý. Musím říct, že je daleko veselejší sem přijet.
A není to trochu taková ta naučená pokrytecká odpověď, kterou jsou právě Američané docela pověstní?
U Američanů skutečně platí, že když se jich zeptáte, jak se mají, tak odpovědí fajn, ale když se s nimi pak bavíte o osobních věcech, zjistíte, že se jim hroutí byznys, mají problémy v rodině a tak dále. Američané jsou zkrátka pozitivní, ať se děje co se děje. My Češi inklinujeme spíše k negativitě.
Neberou Češi z kapitalismu negativa jako bezbřehý individualismus?
Žádný systém nemůže být perfektní. Ano, kapitalismus přináší ctižádostivost, která je vyhnána až do extrému. Materiální stránka převažuje nad vším ostatním. Je to vidět i v Česku, ale není to nic přehnaného. Řekla bych spíš, že mentalita z komunismu bohužel ještě trochu převládá.
Během 90. let dění v Československu v čele s Václavem Havlem ve Spojených státech celkem rezonovalo. Jak výrazně zájem opadl?
Nemyslím si, že by Československo upadlo úplně do zapomnění. Před nástupem Havla Američané nerozlišovali, jestli jsme Balkán, nebo Polsko. Ono je to dané tím, že co se týče zeměpisu, nemají americké děti dostatečné vzdělání. Když však Havel přijel do USA a měl přednášky na univerzitách a školách, tak se povědomí o Československu mnohonásobně zvýšilo. A nemyslím, že to nějak zvlášť uvadlo. Havel stále rezonuje. Hrají se jeho hry. Jakési povědomí v Američanech zůstalo.
A je alespoň podobné povědomí o prezidentech, kteří přišli po Václavu Havlovi?
Předně musím říct, že Američané se o politiku moc nezajímají. Průměrný člověk nic moc neví ani o americké politice. Zkrátka žijí v tom, že jsou tak obrovskou zemí, středem vesmíru, takže všechny ostatní země – natož pak Česko a jeho politika – jsou nedůležité, a proto se o ně příliš nezajímají. Neřeknou vám to přímo, ale je to tak.
Dokážou Američané aspoň vyjmenovat svých padesát federálních států?
Ani někteří univerzitní studenti to nedokážou. Dokonce na jedné univerzitě zorganizovali průzkum, v němž ti studenti často ani nevěděli, s jakými státy USA sousedí. Čili nedokázali vyjmenovat Mexiko a Kanadu. V Americe je to stran zeměpisu dost problematické.
U nás se nyní docela řeší, že Trump tvrdě vyžaduje po členských státech NATO, aby plnily své závazky. Nekoukají Američané na zbylé členy z Evropy, že svou bezpečnost nechali jen v jejich rukou?
Trump má pravdu, že v těch konfliktech krvácí USA de facto samy. Menší státy musí platit. To nemůže táhnout jen USA či Velká Británie.
USA se vytýká, že mnohdy jdou do války zbrkle a že bez pořádného mandátu vojensky naruší suverenitu cizí země.
Je fakt, že to někdy není domyšlené.
Vnímají to Američané jako chybu?
Jak kdo. Průměrného Američana to nezajímá.
A jak to vnímají krajané?
Rozhodně se o politiku, i tu americkou, zajímají daleko více než průměrný Američan. Zkrátka jsme přišli ze země, která desítky let politicky trpěla, takže jakákoliv nebezpečí vnímáme daleko více než průměrný Američan. Přijde mi, že lidé jsou někdy strašně naivní a neuvědomují si, jak velká hrozba například radikální muslimové jsou.