„Ze stopatrového věžáku skočí málokdo, i když je to jen jako“
V Praze se otevírají další a další virtuální herny. Lidé v nich reálný svět mění za vybájené, často ale uvěřitelné prostředí.
Je to přesně rok, co se v Dejvicích otevřela první herna virtuální reality nejen v hlavním městě, ale i v celé České republice.
S nápadem nabízet lidem tehdy ještě zbrusu novou a nedostupnou technologii přišla dvojice kamarádů a postavila si na něm podnikání.
Od té doby je po celé zemi napodobily desítky dalších – někteří více úspěšně, jiní méně. „Měli pocit, že tím jednoduše přijdou k penězům. Ale ono to tak úplně není. Děláme to hlavně proto, že máme rádi hry a technologie,“říká Marek Ďuriš, jeden z majitelů herny Virtualnirealita.cz v Dejvicích. V Praze pořádá i akci VRUP, na které si lidé mohou vyzkoušet nové trendy ve virtuální realitě a setkat se s herními vývojáři a dalšími profesionály i amatéry, kteří se snaží virtuální svět využít.
Kdo přišel s nápadem otevřít v Praze první virtuální hernu?
Napadlo to kamaráda, který pomocí platformy Kickstarter finančně podpořil vývoj Oculus Rift, tedy zařízení, které vlnu virtuální reality začalo. Získal tak ještě před začátkem prodeje jednu z prvních helem. Měl ale pocit, že na hraní nebude mít čas a že by to mohli chtít vyzkoušet i lidé, kteří se k zařízení sami dostat nemůžou.
Jak hry a zážitky ve virtuální realitě fungují?
Je to v podstatě trojrozměrná počítačová hra s benefitem toho, že ji vidíte stereoskopicky, tedy že vnímáte její hloubku. Nasadíte si brýle, které vám do každého oka promítají obraz z trochu jiného úhlu, stejně jako se na věci díváte v reálném světě. Výhoda je i to, že se můžete ve hře pohybovat a volně rozhlížet, jelikož systém sleduje pozici vaší helmy v prostoru. Stejné je to u ovladačů, díky čemuž ve hře vidíte i své ruce nebo nástroje a zbraně, které v nich držíte. S těmi můžete v reálném čase pohybovat a hru ovládat.
Jak se chovají lidé, kteří si to vyzkoušejí poprvé?
Jsou z toho u vytržení. Dost často se diví, že nevidí své nohy, které hra nezobrazuje. Tak reálné to pro ně je, že jim přijde zvláštní, že nemají nohy. Když si pustí nějakou hororovou hru, tak u toho ječí, a taky se třeba bojí výšek. V jedné aplikaci vyjedete výtahem na věžák, jste sto pater ve vzduchu a máte ze skokanského prkna skočit dolů. Pod nohy lidem dokonce dáváme pro lepší dojem skutečné prkno. Spousta lidí ale jen dojde na jeho konec a pak se vrátí. Skočí jen málokdo.
Když už jsme u toho, mluví se o tom, že je některým lidem z virtuální reality špatně od žaludku. Stává se to často?
Tomu se říká kinetóza. Je to způsobené tím, jak střední ucho zaznamenává akcelerační pohyby těla. Když ve virtuální realitě vidíte, že se hýbete, ale tělo to vlastně necítí, tak se z toho konfliktu dojmů někomu skutečně motá hlava.
Podobně jako v autě...
Ano, ale v autě nebo v autobuse je to obráceně. Lidé tam cítí, že se hýbou, ale nevidí to, protože je vůz kolem nich statický. Jen málokomu je ale z virtuální reality špatně tak, že si na to nezvykne. A třeba tak pětině lidí není zle vůbec. Mezi tím je ten zbytek, který si na to po chvilce zvykne. Nejvíc je lidem špatně ve střílečkách, kde se hýbete do stran a neustále skáčete.
Co za aplikace lidi nejvíce láká?
Chodí se třeba dívat na velryby a podmořský svět a hodně chtějí horské dráhy nebo vesmír. Oblíbená je hra Serious Sam, což je střílečka, kde stojíte na místě a hrnou se na vás nepřátelé. Dá se to hrát i ve dvou, a když jsem tady byl na Valentýna, tak si přišlo na monstra zastřílet hned pět párů. Už asi dvacetkrát tady byl i jeden otec se synem. Kluk se pořád vrací kvůli hře Job Simulator, kde si hraje na to, že vaří. Ale jeho otec je z toho úplně nešťastný. Asi chce, aby byl syn právník, a bojí se, že takhle z něj bude kuchař.
Dá se virtuální realita využít i na něco jiného než zážitky a hry?
Dobře se v ní prezentuje interiérový design místností nebo aut. Využívá toho třeba Škodovka. Zákazníci si mohou v showroomu nasadit helmu a naporoučet si barvu obložení nebo typ volantu a rovnou si výsledek prohlédnout. Využívají to ale i jejich designéři, kteří by si jinak na vše museli dělat fyzický model. Takhle třeba snadno vidí, jestli je přes volant vidět na cestu.
A co sledování filmů?
K tomu jsem dost skeptický, nemyslím si, že je virtuální realita na filmy vhodná. Řeší se, jak to udělat, ale má to spoustu problémů. Natočit to jde, ale přijdete o spoustu věcí, které jsou ve filmu běžné. Třeba střihy obecně, které jsou ve virtuální realitě dost nepříjemné. A když budete dělat nějaké nálety kamerou, tak z toho bude zase spoustě lidí špatně. Taky se může stát, že se zrovna nebudu dívat tam, kam mám, a úplně mi uteče, co se v ději filmu odehrálo.
Napadají mě přenosy z vesmíru či z dalekých krajů, ve kterých by se mohli lidé volně rozhlížet.
Problém je v tom, že když natočíte 360stupňové video, nevypadá to ve virtuální realitě hezky. Kamery nemají dost velké rozlišení a je to dost poznat. Po chvilce si uvědomíte, že jste prostě v kouli, která je zevnitř jen pokrytá texturou, na které běží video. Proto jsou pro virtuální realitu vhodnější interaktivní aplikace s vymodelovanými objekty, které jsou od vás různě vzdálené a nabízí tak dojem hloubky.
Když virtuální realita lidi zaujme a budou si ji chtít pořídit domů, na kolik je vyjde?
Se vším všudy asi na devadesát tisíc. Počítač tak za padesát, headset HTC Vive vyjde na dvacet šest a pak stojí nějaké peníze aplikace. Hry jsou ale často dost krátké a nevydrží moc dlouho. Není to tak, že si ji koupíte a hrajete deset hodin. Když je nějaká dlouhá tři hodiny, tak je to hodně. Levnější je virtuální helma PlayStation VR, ale ta zase není tak kvalitní. Spousta lidí má problém i s tím, že doma nemá pro pohyb ve virtuální realitě dost prostoru. Osobně si nemyslím, že tahle generace virtuální reality je vhodná k tomu, aby si ji lidi kupovali domů. Už kvůli té ceně. Ostatně celosvětově se přístrojů všech značek prodaly zatím jen asi dva miliony kusů.
Připomíná mi to počítačové herny, které se v Česku otevíraly v 90. letech. Když ale počítače zlevnily a internet se rozšířil, herny hromadně zavíraly.
To čeká i nás. S každou další generací bude virtuální realita dostupnější. A počítáme s tím, že se herna jednou dostane do situace, kdy přestane dávat smysl. Nikdo z nás si nemyslí, že to bude dělat navždy.
Teď je virtuálních heren v Praze pět, dvě už ale zkrachovaly. Dá se tímhle podnikáním uživit?
Lidé měli pocit, že takhle jednoduše přijdou k penězům. Ale ono to tak úplně není. My to děláme hlavně proto, že máme hry a technologie rádi. Naše herna živí dva lidi. Je to teď skoro rok, co jsme otevřeli, a podařilo se nám už i téměř splatit původní investici.
Kam se podle vás virtuální realita v nejbližší době posune?
Další generace bude mít větší rozlišení a zorné pole. Helmy a ovladače budou bezdrátové a snad se konečně začnou prodávat. Přesto si ale nemyslím, že se blíží doba, kdy je bude doma chtít mít každý.