CO RADÍ ODBORNICE DOVOLENÁ V MLZE
JAK VYMAZAT LIDI
Chcete-li se přiblížit kalendářovým snímkům pamětihodností, snažte se je mít bez lidí. Na to existuje dobrý trik: šedý ND filtr. Je to něco jako tmavé sluneční brýle pro fotoaparát. Kompaktní přístroje ho leckdy mívají přímo vestavěný, takže stačí jen zmáčknout příslušný „čudlík“a filtr použít. Pro zrcadlovky ho za nevelký peníz koupíte a našroubujete zepředu na objektiv. Dejte foťák na stativ a použijte samospoušť. Expoziční doba se prodlouží na několik sekund, což lidi ze snímku vymaže.
NOČNÍ SNÍMKY VPODVEČER
Pro noční snímky platí jedna věc: klamou tělem. Nejkrásnější noční fotky totiž vznikají vpodvečer. V noci je už nebe jednolitě černé, což na snímku nepůsobí hezky. Těsně před setměním je obloha krásně temně modrá a jsou na ní vidět oblaky. Oželte tedy večeři a vyrazte „na plac“těsně po západu slunce. Postavte foťák na stativ. Světla už bude málo a budete potřebovat delší expoziční dobu. Nastavte si program samospouště s co nejdelší prodlevou – třeba deset sekund. Docílíte tak toho, že se fotoaparát po stisknutí spouště přestane chvět a vy budete mít krásně ostré snímky.
NETRADIČNÍ FOTKA ZADARMO
Listujete albem fotek z loňské dovolené a říkáte si, že jsou sice pěkné, ale přitom jedna jako druhá? Stačí málo a docílíte mnohem dynamičtějšího dojmu. Zkuste si dát foťák trochu k zemi – pohledy ze žabí perspektivy propůjčují i běžným scénám překvapivou živost. Když budete fotit pláž nebo horskou krajinu, vyhlédněte si nějaký balvan nebo pařez, který umístíte do popředí snímku. Fotka tak získá působivou hloubku. Za tenhle trik nezaplatíte ani korunu a zvládnete ho s mobilem, kompaktem za dva tisíce nebo profesionální zrcadlovkou za padesát. Záleží jen na fantazii toho, kdo mačká spoušť.
JAK NA ZVÍŘATA V ZOO
Co si počít s mřížemi a skly, které se nám staví do cesty? Nebojte se jich, dají se přeprat. Přiložte fotoaparát těsně k nim. Mří že se tím rozostří natolik, že nebudou na fotce vůbec vidět. Při focení přes sklo se tak zbavíte všech nepříjemných odlesků včetně odrazu sama sebe.
Ta černobílá fotka patří mezi perly našeho rodinného alba. Pochází ze zájezdu mých rodičů do Paříže koncem 80. let a kdosi na ní zachytil moji maminku před Louvrem. Stojí v pozoru, na tváři má úsměv zvaný sýr a v ruce igelitku Jednota. Od té doby do naší sbírky přibyly spousty dalších snímků, které dokážou pobavit, aniž to jejich autor zamýšlel. Nejčastěji se opakují ty, na nichž ceníme zuby před nějakou památkou, samozřejmě z patřičné dálky, protože budova má přednost.
„Takové fotografie řadím do kategorie ‚babička před katedrálou‘,“konstatuje Miroslav Němeček, vedoucí Školy kreativní fotografie v Praze, kde se lidé učí, jak lépe fotit. Po absolvování kurzu už je nenapadne na jeden obrázek vecpat kostel i s věžemi a ještě někoho z rodiny. „Tohle je jeden z nejčastějších stereotypů při focení, který však účel splní, neboť turista se chce po návratu pochlubit, kde všude byl, a babička je stvrzením faktu, že jde skutečně o autentický snímek z jeho rodinné dovolené,“podotýká zakladatel školy.
Prohlédněte si vlastní dovolenkové vzpomínky a schválně – kolik objevíte snímků, na nichž nerozeznáte výraz fotografovaného člověka v dáli, a kolikrát se vám stalo, že se na váš obrázek vloudil přeplněný odpadkový koš nebo rozložité pozadí náhodného kolemjdoucího? Podle Miroslava Němečka jsou kompoziční prohřešky dalším neduhem amatérského focení. „Fotograf se zaměří na svůj ústřední motiv, např. dívku v parku na lavičce, a stržen půvabem svého modelu zapomíná na prostředí kolem. Teprve doma u monitoru počítače zjistí, že dívce vyrůstá z hlavy větev.“
PSYCHOLOGICKÁ VÁLKA MOBILŮ
Jestliže chcete pozvednout úroveň svých rodinných alb, bude nutné při focení více přemýšlet a ctít alespoň základní zásady. Talent je vedlejší. Fotograf Jan Rybář, držitel hlavní ceny Czech Press Photo, je toho názoru, že focení je především řemeslo a naučit se ho může každý. „Talent nebo předpoklady hrají zcela minimální nebo spíš žádnou roli. Jasně, když už fotograf zvládne řemeslo opravdu dobře, mohou se přece jen některé dispozice hodit: například schopnost vnímat prostor, barvy a podobně. Ale myšlenka, že kdo chce fotit, musí být umělec a mít talent, je v zásadě nesmyslná,“říká provozovatel webu o fotografování Fotoguru.cz a kurzů focení, které fungují pět let a stále se plní zájemci. Souvisí to s tím, že amatérské focení zažívá v posledních letech nebývalý boom, neboť špičkové fotoaparáty nebyly nikdy tak dostupné a slušnými přístroji už disponují i chytré telefony. Díky tomu začali fotit i lidé, které by to dříve vůbec nenapadlo. A ještě něco se mění. „Děje se to, čemu já říkám psychologická válka mobilů. Ony ty telefony fotí lépe a lépe a tím podrývají ochotu lidí vláčet s sebou pořádné velké foťáky. Sám to vidím na sobě. Dříve jsem i na rodinné výlety do lesa bral velkou zrcadlovku, ale teď už na to obvykle nemám nervy a iPhone mi stačí. Mobily dnes dokážou překvapivé věci a technologický vývoj jde stále kupředu. Za několik let bude pro mnoho lidí absurdní fotit něčím jiným než tou věcí v kapse, ať se nám to líbí, nebo ne,“říká Jan Rybář.
NESPOLÉHAT NA TLAČÍTKA
Technologický pokrok má i stinné stránky, neboť svádí k tomu, že amatérští fotografové mají tendenci vzhlížet ke svým fotoaparátům a myslet si, že jejich chytré přístroje zvládnou všechno. Z výsledku mohou být zklamaní. „Foťáky budou vždy výrazně hloupější a neschopnější, než se zdá. A než tvrdí výrobci. Je třeba chápat, co se v nich děje a jak fungují – a díky tomu být schopen jim alespoň trochu napovídat, co mají dělat,“vysvětluje fotograf a dává jeden příklad: zkuste si na plnou automatiku jakéhokoliv foťáku v podvečer vyfotit děti, které se honí po kavárně. Téměř jistě bude fotka stejně rozmazaná na obyčejném mobilu i zrcadlovce za 30 tisíc, která má všechny možné funkce. „Foťák je jen jedna složka celého toho procesu. Já vždy říkám, že focení je souhra tří vrstev: musíte umět pracovat se světlem, musíte chápat alespoň základní principy kompozice a ano – musíte mít nějaký foťák a znát jeho základní funkce a čudlíky, protože bez nich to nejde,“vysvětluje Jan Rybář.
Konkrétně světlo se dokáže podepsat na spoustě fotografií. Citlivé vnímání a posouzení světla a výběr vhodných světelných podmínek je podle Miroslava Němečka jednou z hlavních dělicích čar mezi fotoamatérem-výtvarníkem a fotoamatérem-turistou. Jestliže tedy máte nápad začít fotit u moře přes poledne, uděláte lépe, když si půjdete lehnout. Snímky pořízené v protisvětle nebo při ostrém poledním slunci mívají velké části obrazu, zejména však oblohu, zcela „vybělené“a „vypálené“. Amatér se pozná také podle toho, že používá čelní vestavěný blesk, který profesionálové považují za jedno z nejošklivějších světel. „Fotografovaný model světelně „vyžehlí“a zploští za doprovodu nehezkých tvrdých stínů pod nosem či pod bradou, efektu červených očí a podobně. Vznikají surrealisticky přízračné tváře, kterým se spíš zasmějeme, než abychom je obdivovali,“podotýká zakladatel fotografické školy. Má tedy smysl něco fotit, když zrovna v místnosti nebo v krajině jako naschvál chybí vhodné osvětlení? Chcete-li zachytit ne-
►
Nearanžujte. Například při rodinné oslavě doporučuji fotografovat spí še situace nestrojené, kdy vybraní aktéři snímku nemusí jen strnule čekat na povely fotografa, ale projevují se svým autentickým bezprostředním chováním, jakým může být například servírování jídla, živá gestikulace, tanec apod. Totéž platí pro fotografie dětí, které působí nejpřesvědčivěji, když jsou pořízeny při nějaké hře.
►
Hlídejte si světlo. Vyhněte se pokud možno bleskovému světlu od objektivu, a to i za cenu zvýšení citlivosti na hodnotu přes 1000 ISO. Sledujte, co s fotografovanými motivy po výtvarné a estetické stránce dělá denní nebo umělé světlo (žárovkové, zářivkové apod.).
►
Buďte dobrými pozorovateli.
Na fotografiích je často nejzajímavější charakteristická póza nebo typický výraz některého z našich blízkých, proto je důležité umět zachytit „rozhodující okamžik“. Nejpůsobivější fotky získáte zblízka. ►
Pochopte, co je korekce expozice. Funkce se značí symbolem +/- a jejím použitím foťáku říkám: Hele, já chci tu fotku světlejší/tmavší, než jsi ty trefil.
►
Přestaňte věřit v plnou automatiku. Foťák je hloupý a v mnoha situacích prostě nemůže vše zvládnout sám od sebe. Proto je naivní věřit, že je možné jen mačkat a mačkat. Jistá míra kontroly je nutná a plnou automatiku je obecně dobré zcela v ypnout.
►
Užívejte blesk ve slunci. Hlavní smysl blesku je jiný, než si většina lidí myslí. Když je světla málo, blesk obvykle fotku pokazí. Naopak zásadní význam má tehdy, když je světla moc, když třeba svítí slunce. Blesk dokáže prosvítit stíny, které jinak fotce škodí. Zkuste na své dítě na břehu moře blesknout. Z dítěte bude vidět víc než jen jeho silueta.
►
Hrajte si se světlem v místnosti. Hodně překvapivé může být zjištění, že dobré světlo se obvykle nachází jinde, než ho začátečníci čekají. Úchvatné jemné světlo se dá najít ve zdánlivě temných koutech místností, chodeb, v krytých zákoutích.