Když lidé jen přežívají ve světě lesklých náhražek

Radim Kopáč literární a výtvarný kritik

Jméno francouzského spisovatele Georgese Pereka má v češtině dobrý zvuk. Proslavil se opulentním románovým experimentem Život návod k použití i řadou drobných knížek, kde chytlavě a nápaditě roubuje na literaturu nejrůznější matematické postupy. Teď vyšly v překladu jeho Věci, Perekův debut z poloviny 60. let. Na prvotinu je to kniha překvapivě zralá, a hlavně – aktuální i po více než půlstoletí.

O co v ní jde? Mladý pár, Jérôme a Sylvie, má po škole. Přemýšlejí, co se životem. Pracovat se jim moc nechce, radši by si užívali: pili vybrané nápoje, jedli nejlepší jídla, pěkně se oblékali, pěkně bydleli, cestovali do dalekých krajin. Jenže nemají peníze. A tak si své „štěstí“aspoň vysnívají. Prohlížejí dlouze zboží ve výlohách, účastní se aukcí, aby se nechali ohromit sumami, které platí druzí, vštěpují si do paměti značky nejfajnovějších výrobků. Prostě žijí věcmi, které jsou sice na dosah ruky, ale zároveň nedostupné. A jejich nespokojenost roste.

Georges Perec napsal knížku o dětech své doby. A vlastně i té naší. Portrétoval člověka zajatého v infantilní představě, že svět je tu pro něj, aby uspokojil všechny jeho touhy. Člověka, který si nalhává, že spokojený život rovná se skládanka z pestrých náhražek, které jsou k mání v supermarketu. Jeho novela je sice formálně hravá, autor se vyžívá v encyklopedických výčtech a popisech, ale její kořen je temný. Perec vstoupil do literatury prózou existenciálního střihu a la Jean-Paul Sartre, kritikou „blýskavého vesmíru kramářské civilizace“, která je natolik rozjedená, že požírá sama sebe.

Jérôme a Sylvie sice vystudovali psychosociologii, ale jsou spíš prosťáčci než intelektuálové. Proti společnosti, která jim diktuje pravidla, se moc nebouří, na barikády nelezou. Poklidně vyhasínají. Nemají zájem o politiku ani o druhé. Jediné, k čemu seberou síly, je útěk. Jenže přijde frustrující poznání, že utíkají sami před sebou, že nezáleží na kulisách – jejich neštěstí je stejné v Evropě i v Africe. A tak se smíří s tím, že zbytek životů odžijí v rolích, které jim určí společnost. Jako bezvýznamná kolečka v systému práce a spotřeby.

Perekovy Věci jsou knihou z pomezí literatury a vědy. Literární je tu romantický příběh s dvojicí tragických hrdinů, vědecká řeč, kterou autor vypráví – věcná, nehodnotící, objektivní. Navíc má kniha filozofický podtext. Na sto třicet stránek je to docela silná nálož. Ze sedmi knih, které jsou od autora v češtině k mání, je tahle nejpodnětnější a nejčitelnější. Má všechny kvality, které udělaly z Georgese Pereka velkého spisovatele.