Aru svlékl Frooma
Hradby pevnosti Sky padly: Aru má žlutý dres, Bardet etapu.
Tomáš Macek reportér MF DNES na Tour de France
Bylo to tak neočekávané, tak šokující. Vždyť koho by během dvanácté etapy Tour napadlo, že hradby pevnosti týmu Sky, mohutné, pevné i všemi obávané, budou v kratičkém okamžiku rozbity jediným rychlým útokem?
Kdo by si představil, že obhájce titulu Chris Froome poté řekne: „Můj tým byl skvělý, ale já neměl nohy. Prostě tak. Žádné výmluvy.“
A kdo by očekával, že po 214 kilometrech drsné pyrenejské zkoušky a po pěti vrcholech se vše změní na posledních 330 metrech?
Romain Bardet padne za cílem v extázi na asfalt, přešťastný vítěz etapy, hrdina země, den před francouzským státním svátkem nejsilnější muž v Peyragudes.
A Fabio Aru roztáhne ústa do svého širokého úsměvu, mnohými přirovnávanému k oslíkovi ze Shreka, obleče si žlutý dres, který Froomovi právě uzmul, a poví: „Nikdy bych nevěřil, že se tohle na konci dnešního dne stane.“
Vše, co se odehrálo předtím, bylo filmem režírovaným partou Sky. Až na poslední minutu. Na samém počátku tohoto dne v Pau prší, Pyreneje mizí za mraky, u startu vládnou deštníky a hned zkraje se na špici pelotonu usadí Luke Rowe ze Sky, aby převzal kontrolu nad tempem.
Když pak mnohem později nadejde čas záludných průsmyků Port de Bales a Peyresourde, je najednou komando Sky v čele dokonce pětičlenné a tempo, jím diktované, je likvidační. „Bylo to strašné, brutální,“uleví si Ondřej Cink.“„V jednom jediném kopci to Sky roztrhalo a mně totálně seklo.“
Z toho se nedá útočit. Anebo?
Ale přesně to od britské formace vlastně všichni čekali. Jistě, Chris Froome před etapou tvrdil: „Budu jako lepidlo přilepený na Arua a Bardeta.“Jenže na trati jsou naopak dva vyzývatelé očima i koly přilepení na Frooma. Ital jako by s ním byl propojen pupeční šňůrou, takže když Mikel Nieve ze Sky nevybere zatáčku a projede rovně na trávu mezi obytné vozy, vydá se tam za ním nejen Froome, ale i Aru. Společně se také vracejí zpět. Tempo Sky je natolik drtivé, že si Aru v duchu posteskne: Z toho se zaútočit nedá. Místo toho se při stoupání na Peyresourde, 15 kilometrů před cílem, hraje eliminační hra. Kwiatkowski určuje tempo ve jménu Sky tak dlouho a usilovně, že jakmile úkol splní a zpomalí, nohy se mu zastaví a málem začne couvat. Ovšem má odpracováno. Otěže přebírá Mikel Landa.
Už nestačí ani Nairo Quintana, lídr Movistaru, odpadá, pusu doširoka otevřenou, tvář bledou. Letos chtěl Kolumbijec získat double Giro – Tour. Michael Rasmussen, kdysi cyklista a nyní novinář, glosuje: „Nebude mít double, nebude mít single, nebude mít nic.“
Přesto jich je na vrcholu Peyresourdu pořád pohromadě deset. Copak opravdu nikdo nezaútočí?
Mikel Landa, poslední zbývající z Froomových pomocníků, má ve tváři stále ten naprosto klidný a seriózní výraz univerzitního studenta (jímž skutečně byl). Ne, to není konec. Ještě je čeká krátký, 2400metrový výšlap do střediska Peyragudes, opepřený na posledních 500 metrech až 20procentní rampou k místnímu malému letišti.
„Naše pyrenejská Mur de Huy,“přirovnají ji organizátoři k proslulé „Zdi“z jarních belgických klasik. Že by až tady na nás něco zkusili? Landa se otočí. A potom to uvidí. Zbývá 330 metrů. Aru rozkýve nohy a atakuje, za ním vyrážejí Bardet i další... zato Froome je najednou prázdný, tuhý, nestíhá. Francouz vítězí, Ital je třetí a čas běží, stále běží, až k užaslému výdechu diváků i reportérů. Froome to nedokázal. Ztratil žlutý dres! O šest vteřin. Píšťalky policistů mu uvolňují cestu k týmovému autobusu, čekajícímu o dalších 200 metrů výš, za ním se žene procesí televizních kameramanů a reportérů. Odloží kolo a řekne: „Omlouvám se týmu.“
Bardet se zvedne ze země a vypráví, jak byl v Peyragudes v květnu s rodiči na průzkumu trati, připadalo mu jako město duchů, ale on si představoval ten křik i slávu.
Aru, předloni vítěz Vuelty, se topí v objetí týmového šéfa Martinelliho a ve žlutém dresu přizná: „Nekteré věci mi docházejí až dodatečně.“
Přijíždí třiatřicátý Roman Kreuziger, aniž by tušil, co se před ním odehrálo. Nedokáže zastřít úžas: „Aru vede? Opravdu? Přitom tu nemá k sobě ani zdaleka tak silný tým jako Froome.“
Jens Voigt, rekordman v počtu účastí na Tour a teď expert NBC, nadšeně vykládá: „To bylo fantastické finále! Závod je teď otevřený! Už se nemohu dočkat zítřka.“
U cíle stojí též stařičký žlutý citroen s nápisem 007. Producenti Jamese Bonda si právě Peyragudes kdysi vybrali k natáčení osmnácté epizody Zítřek nikdy neumírá.
Ještě devět zítřků bude mít Tour s letopočtem 2017. Tím se utěšují ve Sky. Půl hodiny po etapě, když opadne prvotní šok z náhle zničeného Frooma, britská stáj na Twitter píše: „Gratulujeme Romainu Bardetovi k etapě a Fabiu Aruovi k žlutému trikotu. Závod tím (teprve) začal.“
Hradby jejich pevnosti byly prolomeny, mocná bašta však stále stojí.
Z ní nachystají protiútok.