Zakopaný pes nezaměstnanosti je ve mzdách

Vagendě zaměstnanosti stíhá jedna dobrá zpráva druhou. Nezaměstnanost je pod čtyřmi procenty, nabízí se víc než 180 tisíc pracovních míst. Možná už jsme s využitím disponibilních pracovních sil na dně. Sociologické výzkumy zjišťují, že v liberální společnosti tři až čtyři procenta práceschopných lidí nikdo jít do práce nedonutí. Když nedostanou podporu, dají se na cestu zločinu.

Jenže jsou u nás oblasti, které tato zjištění popírají, nezaměstnanost je tu dvouprocentní. Nejvíc nezaměstnaných je z objektivních i subjektivních důvodů v severních Čechách a na severní Moravě. Část z nich by pracovat chtěla. Ale přestěhovat se je těžké, nájmy jsou vysoké, mzdy nízké, a aby si pořídili obytné přívěsy a putovali za prací jako v USA, na to nemají. Ani parkovací místa pro ně u nás neexistují. Získávat pracovníky z Blízkého východu a z Afriky z bezpečnostních a kvalifikačních důvodů nechceme. Počet zájemců z Východu limitujeme. Asi proto, že až by skončil boom, co pak s nimi?

Bariérou pohybu pracovníků jsou zjevně nízké mzdy. Zkušenosti ukazují, že kvůli i o něco vyšší odměně přecházejí lidé jako kočovníci od zaměstnavatele k zaměstnavateli třeba jen na druhé straně ulice. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák tvrdí, že u nás mzdy odpovídají pracovní výkonnosti. Statistika říká něco jiného. Produktivita práce ve srovnání s evropskými zeměmi činí 71 procent, mzdy 37 procent. Porovnáme-li se s Německem a s Rakouskem, jsou naše mzdy jen čtvrtinové; produktivitu práce tu mají ani ne dvojnásobnou.

Kdysi vyšla studie, co udělalo Ameriku Amerikou, tedy bohatou zemí. V době evropské náboženské reformace se do USA stěhovali ve značné míře kalvinisté, jejichž předností byla vysoká pracovní výkonnost. A potom lidé, kteří si tu chtěli vydělat a vrátit se domů, proto jejich odbory usilovaly především o vysoké mzdy. Právě to hnalo ekonomiku nahoru.