POTÍŽE, o kterých se šeptá

Neumírá se na ně. S přehnaným pocením, inkontinencí, s poševními infekcemi či suchostí se dá žít. Jenže jsou to hodně nepříjemní životní společníci. Moderní medicína přitom dokáže od těchto nepříjemných potíží poměrně snadno pomoci. Stačí málo: přestat se

Pětašedesátiletá Věra z Prahy už tramvají nejezdí. Když potřebuje odvézt k lékaři, raději poprosí syna, aby ji vzal autem. Zážitek, kvůli kterému zanevřela na hromadnou dopravu, by nikomu nepřála.

„Jela jsem ke kadeřnici a doma jsem si zapomněla odskočit. Sedla jsem do tramvaje a najednou jsem měla kalhoty mokré. Taková ostuda to byla,“běduje i po měsících Věra.

K holiči už nedoputovala a raději se rychle vrátila domů. Společnosti se od té doby vyhýbá. Občasné úniky moči ji totiž teď už trápí pravidelně. Řeší je trvalým nošením vložky, k lékaři se totiž stydí jít. „Vůbec nevím, jak bych to tam vykládala,“říká Věra.

ZTRÁTA SEBEVĚDOMÍ

Inkontinencí trpí celosvětově 4–8 procent populace, v České republice je to 490 000 lidí. Týká se to hlavně žen po menopauze a starších mužů. Důvod je fyziologický – spočívá ve stárnutí provázeném postupným ochabováním svalstva v intimních partiích či v onemocnění prostaty. Není však výjimkou, že únik moči postihuje i mladé ženy po porodu nebo mladé muže po operaci.

Jen necelých 40 procent postižených se podle výzkumů se svým problémem svěří lékaři. Ostatní to skrývají, stejně jako Věra.

„Inkontinence je zdravotní problém, který hluboce zasáhne pocity sebejistoty, sebevědomí, sebehodnocení. S prodlužujícím se věkem inkontinentních lidí přibývá a oni musí bojovat s pocity, že jsou staří, odepsaní, že nejsou už k ničemu,“podotýká psychoterapeutka Lea Rathausová. Pro přiznání si problému a hledání řešení je podle ní nejdůležitější vnitřní sebejistota. „Tedy uvědomit si, že přišel problém, který je ale možné řešit ať léky, chirurgickým zákrokem, nebo s pomocí inkontinenčních pomůcek a díky tomu žít dál plnohodnotný život, protože inkontinence není konečná,“vybízí Rathausová.

Nejčastějším typem inkontinence je stresová neboli námahová. K jejímu rozvoji přispívá několik faktorů. „Kromě genetického vlivu je to u žen těhotenství a porod, kdy dochází k povolení podpůrného aparátu pánevních orgánů a ochabování pánevních tkání,“vysvětluje docent Roman Zachoval z České urologické společnosti.

Charakteristický je nechtěný únik moči při zvýšení tlaku v dutině břišní. Moč uniká bez varování při zvedání těžkých břemen, cvičení, kašli, smíchu, aniž by postižený cítil, že potřebuje na toaletu.

Rizikovými faktory pro vznik tohoto problému jsou u žen hormonální změny, obezita, těžká fyzická práce, chronický kašel a srdeční nedostatečnost, cukrovka či neurologické poruchy. U mužů zase tyto potíže často propukají v důsledku úrazu či operace intimních partií.

„Léčba stresové inkontinence je individuální a předchází jí pečlivá diagnostika. Nižší stadia inkontinence se často léčí konzervativními postupy, kam patří návyk základních léčebných režimů, rehabilitace, elektrostimulace a terapie pomocí léků, které máme k dispozici,“upřesňuje Zachoval.

Jinými slovy: trápit se strachem, že se počurám na veřejnosti, bát se zasmát nebo zakašlat ve společnosti je zbytečné. Stačí zajít za lékařem, svěřit se mu a problém je s jeho pomocí záhy zažehnán, stejně jako další potíže, o nichž se s doktory stydíme mluvit.

TAJNOSTI S VAGINOU

Obrázek vysušené poušti kdesi v Africe sálající rozpáleným pískem a horkem. Zem pokrývají vysušené praskliny. Právě na něm sexuoložka Laura Janáčková názorně ukazuje, co se odehrává s poševní sliznicí žen, které trpí takzvanou vaginální suchostí. Může za to úbytek hormonu estrogenu, kvůli kterému sliznice ztrácí schopnost uvolňovat poševní tekutinu. Důsledkem jsou pak