Přízrak Kennedyho porážky
Schůzka Trumpa s Putinem připomíná jiný historický milník. Setkání Chruščova s Kennedym ve Vídni. Nezkušený americký prezident si myslel, že komunistu přejede, ale nakonec jen ustupoval. Vzal si z toho však poučení, což Trump asi nedokáže, protože si mysl
Donald Trump se minulý týden v Hamburku setkal s Vladimirem Putinem, tedy člověkem, který ho možná jednoho dne stáhne k politickému dnu. Už jen proto bylo ve vzduchu cítit napětí, jaké nepamatuji od roku 1986, kdy se Ronald Reagan setkal s Michailem Gorbačovem v Rejkjavíku.
Precedentem hamburské schůzky ale nebyl duel na Islandu. Americké a sovětské delegace tehdy reprezentovaly bloky po zuby vyzbrojených států. Ve hře byly mezikontinentální nosiče nukleárních zbraní a Strategická obranná iniciativa, zkráceně SDI, program, který hrozil zmilitarizovat vesmír.
Na obou stranách stáli profesionálové. Všichni čekali, na čem se týmy dohodnou. Původním výsledkem byla sice patová situace, ale už za rok zahájil Gorbačov reformy, které přispěly ke konci studené války. Svět byl tehdy v rukou dospělých.
V Hamburku tomu bylo jinak. Nikdo neví, o čem se tam jednalo a ani kdo, co řekl.
Trump a jeho amatéři
Putin, vystudovaný právník a absolvent špionážní akademie KGB, je u moci sedmnáct let. Jeho partner se do Bílého domu dostal před půlrokem, nemá politické vzdělání ani zkušenosti. Výsledek se dostavil. Došlo snad k dohodě o částečném klidu zbraní v Sýrii. Hlavní však je, že Trump neřekl ani slovo o okupaci Krymu, o sestřeleném letounu MH17, o ruské agresi na východní Ukrajině nebo o vraždách Putinových kritiků.
Zmínil prý ruské manipulace během amerických voleb, ale ani o tom mnoho nevíme. Neuplynulo totiž více než pár minut po jednání a protřelý ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov už stál před mikrofony světových médií s připraveným textem prohlášení: Trump – podle Lavrova – přijal Putinovo ujištění, že se Rusko nepokusilo manipulovat americké volby. Senzace byla na světě.
Spojené státy v Hamburku reprezentovali amatéři. Zatímco Lavrov světu schůzku autoritativně interpretoval, Trumpův tým ještě dřímal. Rex Tillerson a Reince Priebus sice protestovali, že ruský ministr zahraničí nemluví pravdu, ale bylo už pozdě. Když se kdosi zeptal mluvčího Kremlu, čemu věřit, řekl podle očekávání: „Věřte Lavrovovi.“Asi nám nic jiného nezbude, protože Trump k otázce ruských manipulaci řekl:„Nikdo to neví. Nikdo to neví s jistotou.“(To je opak toho, co tvrdí americké zpravodajské služby.)
Ruské zdroje jsou zajedno, že Putin v Hamburku vyhrál na celé čáře. Šel tam s cílem vrátit Rusko na světovou scénu jako velmoc a zastavit řeči o okupaci Krymu a agresi na Ukrajině.
Dokázal toho však ještě víc. Posuďte sami: 1. Kvůli Trumpovi dnes Německo a další státy nevěří, že se Evropa může na Ameriku spolehnout. 2. Trump potvrdil, že Spojené státy odstupují od Pařížské dohody o klimatu. To povede k růstu antiamerikanismu a pomůže ruským naftovým a plynařským společnostem, na nichž ruská ekonomika závisí. 3. Kreml též miluje Trumpův protekcionismus, protože rozbíjí jednotu západních států a z původně spolupracujících partnerů dělá soupeře, čímž se oslabuje NATO.
Kontrast mezi profesionalismem Rusů a amatérstvím Trumpa mě vede k myšlence, že precedentem k setkání v Hamburku je porážka, kterou od Nikity Chruščova utrpěl nezkušený John F. Kennedy ve Vídni v roce 1961.
Když Kennedy vstoupil do Bílého domu, zdálo se, že je Amerika na dobré cestě. Prezident byl mladý, vzdělaný a elegantní. Realita však naděje Západu rychle přetrhala. Kreml skóroval s Jurijem Gagarinem, zatímco Kennedy selhal při pokusu svrhnout Fidela Castra. Chruščov získal dojem, že Kennedy je zranitelný. To se mu hodilo, protože Moskva měla problém jménem Berlín.
Město bylo rozdělené, ale z východního Berlína šlo přejít na Západ. V NDR se z toho stal národní sport. Počty uprchlíků rostly s s posilováním socialismu v zemi. Celé okresy byly bez lékařů, všude chyběli učitelé a inženýři. Chruščov hrozil, že problém vyřeší předáním jurisdikce za město východoněmeckému režimu, který Západnímu Berlínu zruší přístup k extrateritoriálním komunikacím se Západem. Američané by tak byli od města odříznuti.
Kennedyho omyl
Kennedyho Berlín zpočátku moc nezajímal. Chtěl se s Rusy dohodnout stran zbrojení a nukleárních pokusů. Hned po příchodu do Bílého domu Moskvě navrhl, že by se s Chruščovem rád setkal. Věřil, že zvítězí, když se vedle obtloustlého aparátčíka jen postaví. Byl si též jist, že jeho osobní šarm zapůsobí i na sovětského vůdce.
Poradci s Kennedym nesouhlasili a varovali, že schůzka skončí fiaskem. Prezident jejich rady odmítl a s Moskvou se dohodl, že k setkání dojde ve Vídni. Veřejnosti skrytý byl prezidentův zdravotní stav: Kennedy trpěl Addisonovou chorobou, na kterou pravidelně dostával injekce. Trápily ho bolesti zad, což znamenalo další injekce. Kromě oficiálních lékařů měl i svého felčara, který mu dával steroidy s amfetaminy. A Kennedy trpěl dlouhá léta také vleklou venerickou nemoci, na niž bral penicilin.
Poradci pro sebevědomého prezidenta připravili podkladové materiály, ale ten je téměř neotevřel. Setkání začalo v červnu 1961. Chruščov mluvil o sovětských obětech za války, tvrdil, že komunismus zvítězí a hlavně – hrozil zbraněmi. Kennedy ustupoval, načež sovětský vůdce přišel s Berlínem. Znovu řekl, že město předá NDR.
Kennedy se zeptal, zda by tak Američané ztratili přístup do Berlína, a Chruščov odpověděl kladně. Když prezident naznačil, že to snad nemyslí vážně, řekl mu pán Kremlu, že pokud se Spojené státy pokusí prorazit vojensky, bude válka. K podpisu smlouvy s NDR dojde v prosinci, dodal Chruščov. Zoufalý prezident si povzdechl, že je všechny čeká „studená zima“, na což Chruščov neuvěřitelně odpověděl, že bude lépe začít válku hned, dokud ještě nejsou vyvinuté ty nejhorší zbraně. Bledý Kennedy po návratu na americké velvyslanectví řekl novináři, že ho Chruščov „roztrhal na kusy“.
Kennedy se na setkání nepřipravil, přecenil svůj šarm a schopnost improvizovat. Výsledkem byla porážka, na kterou nezapomněl a z níž si vzal ponaučení. Během následující kubánské krize v říjnu 1962 už prezident a jeho tým jednali jako dokonale fungující stroj. Chruščov se mýlil, pokud doufal, že se mu i teď podaří vyhrát, tak jako ve Vídni.
Problém s Trumpem, jako se všemi narcisty, je v tom, že jsou ve vlastních očích dokonalí. Nevěřím proto, že by se – na rozdíl od Kennedyho – byl schopen ze svých zkušeností v Hamburku do budoucna poučit. Vážným handicapem zůstávají také jeho poradci. Zatímco Kennedy měl okolo sebe odborníky, s Trumpem byl ve vyjednávací místnosti jen ministr zahraničí Tillerson, bývalý šéf firmy Exxon, který má od Putina Řád přátelství a těší se, až Washington zruší ruské sankce.
Co se dalších členů Trumpova týmu týče, tedy jeho syna, Donalda ml., a zetě, Jareda Kushnera, ti jsou odborníky na nemovitosti v New Yorku, ne na Rusko. O jejich dodatečné vzdělání se teď postarají agenti FBI, kteří oba poradce vyšetřují za podezřelé styky s agenty Kremlu.
Trump a jeho lidé dvacetkrát popřeli jakékoli styky s ruskými zdroji. Podpořil je v tom i sám Putin, naposledy v Hamburku. Ted víme z e-mailu Donalda ml. o schůzce s Nataljí Veselnickou a že na její nabídku kompromitujících materiálů na paní Clintonovou odpověděl jménem Trumpova týmu biblicky jasně: „I love it.“Uvidíme, co tomu řekne americký právní systém.